Jedním z důvodů vzpomínané války, pomineme-li kardinální snahy USA o konflikt a zkoušku poměru sil s Ruskem, byla Putinova snaha o defašizaci a zastavení rostoucí militarizace Ukrajiny. Většina našich politologů, historiků a novinářů se výsměšně plácala do čela, cože je to za nesmysl, fejky či dokonce dezinformace. A vida, co se neděje. Stačí si připomenout posledních pár událostí.

Tak kupříkladu nedávno kanadská sněmovna vestoje tleskala ukrajinskému rodákovi, který bojoval společně s nacisty proti Rudé armádě. V řadách 14. divize SS Galizien. Ještě silnější kávou byl potlesk ukrajinských politiků ve svém nejvyšším shromáždění, kdy aplaudovali 92letému rodákovi, nacistickému veteránovi. O sochách a názvech ulic po ukrajinských fašistech, kterých je na Ukrajině dnes několik desítek, ani nemluvě. A korunou toho všeho je nasazení německých tanků Leopard na ukrajinské frontě, řízené vojáky Bundeswehru.

Mimochodem, přesně před dvaaosmdesáti lety, 29. 9. 1941, započal jeden z největších masakrů v moderních dějinách Evropy. Během dvou dní v rokli Babij Jar u Kyjeva němečtí nacisté spolu s ukrajinskými dobrovolníky postříleli 33 771 kyjevských Židů. Co do počtu obětí se této tragédii vyrovná jen dvoudenní masakr Židů v Oděse v říjnu 1941 a rovněž dvoudenní operace „Aktion Erntefest“, během které Němci a jejich přisluhovači ve třech koncentračních táborech v Polsku povraždili přes 40 tisíc Židů. Do osvobození Kyjeva na podzim 1943 bylo v Babij Jaru podle historiků povražděno dalších 100 – 150 000 Židů, Ukrajinců, Rusů, Romů a příslušníků dalších národů.

Partička našich senátorů, kteří by tak rádi in memoriam konečně vyznamenali Mašínovu vraždící teroristickou bandu, si ale neuvědomuje, že historii nelze překroutit. A pokud ano, tak pouze dočasně.