Jedinečný nápad českého skláře

Jan Huňát, absolvent sklářských škol v Novém Boru a Železném Brodě, skvělý řemeslník i designér a výtvarník, přišel svého času s neotřelým nápadem. A to zachytit do ušlechtilého skleněného materiálu jedinečnost otisku lidských dlaní. Spolu se svým otcem, Dr. Alexandrem Huňátem, dnes kustodem netradičního muzea skla, rozvíjeli tuto geniální myšlenku až k dokonalosti. Aby nebyly tisky samoúčelné, a měly i svou dokumentární cenu, musí to být otisky osobností. Žen a mužů, kteří se určitým způsobem zapsali do povědomí veřejnosti i národa, a mají nám ve svých odkazech a činech co říci dodnes. Inspirovat, vést, být zkrátka vzorem.

Jak snadno se řekne, jak těžko uskuteční. Během cirka deseti let od nápadu je dnes v Litoměřicích, na centrálním náměstí senzační expozice sbírky téměř stovky otisků dlaní domácích i zahraničních osobností, vyvedených v ušlechtilém křišťálu.

Jan Huňát (zleva) má svůj nápad zabezpečený mezinárodní ochrannou známkou

Projekt Velikáni

Muzeum svým návštěvníkům nabízí jak audiovizuální formu expozice s tematickým výkladem o vzniku jednotlivých exponátů, tak formou hmatovou – každého z exponátů, každé dlaně slavných se můžeme sami dotknout. To poskytuje příležitost i lidem nevidomým či slabozrakým, aby si osobně vytvořili obrázek či představu o té či oné osobnosti, právě prostřednictvím doteku a osahání jeho skleněné dlaně.

Výstavní síní v přízemí muzea kralují tři velké oválné skleněné stoly, na nichž jsou do elipsy vyřazené desítky křišťálových bloků s otisky dlaní domácích a zahraničních umělců, sportovců, politiků a dalších osobností zvučných jmen. Každý exponát je vybaven informačním štítkem.

Co skleněný blok, to kus určité historie v tom či onom lidském oboru činnosti a popularity. Plejáda slavných jmen nemá konce. Kupříkladu Václav Havel, Ringo Starr, Karel Gott, sir Nicholas Winton či Arnošt Lustig. Čáslavská, Jagr, Messner a mnoho dalších…

Projekt Velcí Češi

Vzdušné horní patro muzea je díky řadě oken báječně prosvětlené, takže není třeba galerijních umělých světel. Uprostřed, ve výši očí dospělého člověka, levituje po celé délce výstavní síně skleněná deska, na které defilují naši VELIKÁNI. Tentokráte ale již to nejsou jejich dlaně s prsty v čiročirých křišťálových blocích, ale designovaně zakomponované do uměleckých artefaktů, s prvky či detaily, které charakterizují danou osobnost. Kupříkladu Václav Havel v bloku chtěl mít jeden ze svých oblíbených citátů: „Naděje není optimismus. Naděje je jistota, že něco má smysl!“ Spisovatel Arnošt Lustig si zase přál mít v objektu stylizovanou bránu do terezínského lágru, kde prožil řadu těžkých měsíců.

Jako v daktyloskopii neexistuje shodný otisk bříška palce, tak neexistuje jediný případ shodného otisku dlaně. Kupříkladu ruka Václava Havla zaujme tím, jak je hladká, velikostí připomínající spíše dětskou dlaň, naopak ruka bubeníka Ringo Starra je neuvěřitelně mozolnatá – od neustálého držení paliček. Největším odlitkem, který je v litoměřickém muzeu k vidění, je otisk ruky akčního hrdiny, herce Stevena Seagala

Nový přírůstek do sbírky

Je jím otisk dlaně shora zmíněného muzikanta Slováčka. K jeho odběru, lépe řečeno otisku došlo v Litoměřicích před krátkým časem. Dnes na jeho realizaci do křišťálu pracuje Jan Huňát, který svého času vymyslel a namíchal vlastní speciální hmotu, do níž se ruka otiskne. Poté je třeba vyrobit formu a nakonec se pustit se sklářskou píšťalou do samotného díla.

Na nový přírůstek do sbírky se budeme moci podívat do Litoměřic v květnu tohoto roku, kdy bude při příležitosti osmdesátin národem milovaného a obdivovaného muzikanta dlaň Felixe Slováčka slavnostně odhalena. To už ale bude námět na další článek.

Skleněné odlitky rukou nejsou ničím novým, ale autorova představa vyžadovala, aby byly do detailu vykreslené všechny čáry života, žíly i nedokonalosti dané dlaně. Svou unikátní techniku piloval téměř rok, a dnes je jediným sklářem na světě, takto tvořící

Klarinetista, saxofonista, hudební skladatel a dirigent se narodil 23. května 1943

Foto: archiv muzea