Prosadil mimořádně vysoké podpory uprchlíkům, zasadil se i o nevídané další podpory Ukrajině jako takové, včetně vojenské pomoci, která nás dostala na moskevský seznam nepřátelských zemí. Kdyby se držel osvědčené zlaté střední cesty a zůstal u běžné humanitární podpory, tak bylo vše v pořádku.

Nyní je sice ověnčen gloriolou super přítele Ukrajiny a v Bruselu ho plácají po ramenech, ale řekněme si, za jakou cenu? Když necháme stranou fakt, že občané to již několik měsíců vidí zcela jinak a solidarita s Ukrajinci klesá, tak on osobně drží primát nejhoršího premiéra České vlády za posledních třicet let.

Připomínat soudy nad našimi občany, kteří protestují proti všude přítomným ukrajinským vlajkám na našich státních úřadovnách, policejních okrscích, muzeích či galeriích nebo učitelkám, které si ve škole troufnou říci něco proti oficiálnímu proudu, je jistě zbytečné.

Vraťme se však k meritu věci.

Okolo pěti set tisíc Ukrajinců je v České republice legálně. Vyčíslení kolik nás to stojí je známé ze statistik i denního tisku. Méně známý je fakt, že v poslední době vzrostla kriminalita Ukrajinců, žijících na našem území, a to dvojnásobně. Brněnská vražda ubodáním, spáchaná ukrajinským přistěhovalcem, žena zbitá za to, že odmítla dát Ukrajinci cigaretu nebo nedávný pokus o znásilnění v pražské Stromovce sedmnáctileté dívky dvěma Ukrajinci, je jen příslovečná špička ledovce.

A naprosto tutlanou věcí je otázka, kolik Ukrajinců se u nás chystá „usalašit“, jak říkají bratři Slováci a s návratem domů již nepočítají. Kupují zde domy, krachující české firmy, dokonce si údajně brousí zuby na palác České pošty v Jindřišské ulici. Otázkou zůstává, zda z lukrativní budovy udělají kasino, hotel nebo ředitelství Ukrajinské pošty, která tiše skupuje zavírané české poštovní úřady.

Absurdní je, že dnes jezdí „naši“ Ukrajinci v drahých vozech o víkendech či na krátkodobé pobyty zpět do staré vlasti na výlety a návštěvy příbuzných. Válka neválka. Pryč jsou ty časy, kdy se téměř nonstop rozplakávalo zpravodajství ČT a servírovalo nám dojemné záběry na ukrajinské mámy se dvěma i více dětmi, radujícími se nad ubytováním v Čechách zdarma, a štědrých sociálních dávkách, o kterém se jim doma ani zdát nemohlo.

Dnes ty mámy s dětmi vystřídala další vlna Ukrajinců, kupodivu povětšinou mladých, svěžích mužů, jak se můžeme běžně přesvědčit v Praze za obchodním domem Kotva, kde již delší čas parkují pojízdné ukrajinské kanceláře (viz foto), na místě vydávající víza a nejrůznější bumážky k dlouhodobému pobytu v ČR včetně rad a doporučení, kde a jak se hlásit na našich úřadech pro finanční příspěvky. To vše s tichým souhlasem Ministerstva vnitra a naší Cizinecké policie. Co zde ti mladí muži hledají, proč nejsou na frontě a nebojují za svou domovinu? Sláva Ukrajině ale umí říci lépe, než naše dobrý den.

Sečteno a podtrženo: V našem desetimilionovém národě žije v současnosti půl milionu Ukrajinců. Jejich stěhování do České republiky je účelové a řízené, o tom není pochyb. Zanedlouho přistěhovalci splní předpoklady k zaregistrování „menšiny“ se všemi občanskými právy a budou mít pak volnou cestu i do vrcholné politiky a spolurozhodování o chodu věcí veřejných. Jak je to možné, když Ukrajina není jako nejzkorumpovanější evropský stát v Evropské unii a nedodržuje její hospodářská pravidla, normy kvality potravin (včetně obsahu pesticidů v ukrajinském obilí a dalších závadných potravinách k nám dovážených) a další nejrůznější limity?

Závěrem našeho zamyšlení se vraťme k titulku. Přežili jsme Kelty, odolali snahám o poněmčení, jistě zvládneme i to tsunami od Dněpru.