Kdo lže, ten krade, a pak visí! Kdo lže, ten vždycky, ublíží si… říká ve své slavné Manon Lescaut Vítězslav Nezval. Kdyby tak věděl, jak se ta letitá pravda v posledních pár letech změní! Ještě, že se toho legendární básník nedožil! Lež má sice krátké nohy, ale my, kteří žijeme v dnešním prolhaném světě, musíme dodat: Ano, má krátké nohy, ale dlouhý krok!

Vidíme to kolem sebe dnes a denně. Včetně zpráv veřejnoprávní ČT, která již dávno nectí zásady žurnalistické etiky, (její zaměstnanci asi četli Moravcovo veledílo Proměny novinářské etiky) a dělá si z obrazovky doslova toaletní mísu. Natož pak provládní noviny a časopisy, které nám lžou, jako když tisknou. A tak bez uzardění lžou děti i dospělí v duchu starého „účel světí prostředky“. Často lžou učitelé v hodinách nejenom dějepisu, lžou historici, politici i „hlídací psi demokracie“ – již zmínění novináři. Ti ve velkém počtu především, nestydíce se ani šíření poplašných zpráv všeho druhu.

Protože je ale náš lid zvyklý na svobodu projevu, zaručenou nám Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, ozývají se i nesouhlasné názory. Až tak, že fialová totalitní demokracie zřídila odbor, zabývající se dezinformacemi. Nějak se ale při tom pozapomnělo na určení pravidla, co je dezinformace, a co není. Je těžké najít pravdu, když ji všemocná lež válcuje současnou „sedmou velmocí“. Jsme obklopeni lživou statistikou, pochybnými leč „ověřenými“ zpravodajskými údaji a zprávami z „dobře informovaných zdrojů“, i prolhanou reklamou.

Jak se v tom vyznat?

Na to ale přece nepotřebujeme přístroj detektiva Murdocha, zvaný pravdomluv, či detektor lži mistra manipulací americké FBI. Stačí se přece jen dívat kolem sebe s otevřenýma očima, umět oddělit zrno od plev a vzít si při tom na pomoc zdravý rozum a životní zkušenosti své, či starších lidí kolem sebe, kterých si vážíme. S nimi tu pravou pravdu jistě najdeme, i když se podle posledních výzkumů veřejného mínění přes šedesát procent respondentů vyjádřilo, že se nahlas bojí říci své názory.

Ne tak příkladně pravdomluvná, a po politické serióznosti toužící senátorka Miroslava Němcová, která do světa vytrubuje, že kdo z občanů nesouhlasí s česko-americkou vojenskou smlouvou, zvrhlým nápadem jestřábice Černochové (mimochodem, pro Českou republiku maximálně nevýhodnou a prakticky dobrovolně vedoucí k naší okupaci), je zrádce svého národa!

Prosím vás, řekněte někdo Němcové, ať už raději na veřejnosti mlčí. Cožpak se jí ještě nedoneslo, že podle již zmiňovaného průzkumu veřejného mínění je pětadevadesát procent občanů ČR proti tomu vojenskému paktu. Jsme tedy všichni vlastizrádci?