Jak se novináři dozvěděli na tiskové konferenci k této příležitosti v literární kavárně Božská lavice v centru Prahy, vznik Umělecké besedy se datuje dva roky po vyhlášení nové ústavy C. a K. monarchie císařem Františkem Josefem v únoru 1861. Vlastenectví a obrozenectví v závanu čerstvého politického proudu po letech tlumení češství v zemích Koruny české dalo rozkvést do té doby nemyslitelným organizacím a spolkům, jakými byly kupříkladu Sokol, Hlahol či Sbor pro zřízení Národního divadla, a především Umělecké besedy, která se záhy stala nejvýznamnějším uměleckým spolkem v Čechách.

V umění volnost

Ve jmenované Božské lavici, kde se pořádají jak komorní koncerty, tak i výstavy výtvarného umění a literární středy s autorským čtením při sklence výborného vína, přivítal žurnalisty současný starosta Umělecké besedy Richard Drury i vedoucí tří odborů – literárního, výtvarného a hudebního, ve kterých se pod heslem V umění volnost a v duchu svobodomyslné tolerance sdružily v roce 1863 přední osobnosti české kultury v čele s Bedřichem Smetanou, Josefem Mánesem, Jaromírem Erbenem i Vítězslavem Hálkem a Janem Evangelistou Purkyněm. Jejich snahou bylo dát v 60. letech 19. století po útlumu českého politického kulturního i spolkového života nový směr národnímu sebevědomí s cílem zbavit české umění a kulturní prostředí vůbec provincionalismu.

V době svého zrodu byla Umělecká beseda aktivní v roli koordinátora, inspirátora a povzbuzovatele národní emancipace.

Není náhoda, že, slovy současného starosty Richarda Druryho, měla beseda v průběhu 160 let silné společenské renomé a svými činy a záměry ostatní spolky převyšovala, takže brzy získala i punc světovosti.

Prestižní elitní klub

V meziválečném období tzv. první republiky se stala beseda takříkajíc prestižním elitním klubem. Být jejím členem umožňovalo vstup do party prvotřídních kumštýřů, jakými byl kupříkladu Werich, Ježek, Voskovec, Holan, Rabas, Rada, Vycpálek či Suk, Novák, a mnoha dalších.

Přesto, že se během času obsahy besední činnosti měnily v závislosti na dobových kulturních a společenských kontextech, vždy byl spolek místem vzájemného přátelského poznávání i obohacujícího mezioborového a mezigeneračního dialogu. Podle svých možností i pomáhal sociálně potřebným umělcům. Především ale prezentoval veřejnosti tvorbu svých členů prostřednictvím stovek a stovek výstav, koncertů i literárních edic, veřejného čtení a podobně.

Jak na vzpomínané tiskové konferenci podtrhl Richard Drury, charakteristické pro profil Umělecké besedy bylo a je trvalé spojování respektu k živým hodnotám domácí tradice s otevřeností vůči novým podnětům a proudům aktuálního světového umění.

Jak šel čas

Umělecká beseda několikrát překonala dočasné krize. Nezlomily ji ani nejrůznější ekonomické svízele. Svou životaschopnost a společenskou potřebnost prokázala i po režimních změnách v roce 1948. Největší krizí prošla za tzv. normalizace roku 1972, aby vstala z popela počátkem devadesátých let minulého století.

V ten čas přišlo obnovení a oživení Umělecké besedy, která ve své činnosti ihned navázala na své nejlepší tradice. Za kliku jejích dveří brali noví kvalitní členové. Jednalo se o dvě stovky výtvarníků, hudebníků, spisovatelů a herců i dramatiků. Nechyběli ani oboroví teoretici a kunsthistorici. Za všechny jmenujme alespoň Marka Ebena, Arnošta Goldflama, Jiřího Suchého či Václava Daňka, Alenu Kučerovou, Zdeňka Šestáka nebo Jiřího Smutného.

Jak známo, zabezpečení hladkého chodu jakéhokoli kulturního spolku se neobejde bez velkorysých mecenášů. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století na chod UB přispěli prezidenti Masaryk i Beneš, též řada průmyslníků s Baťou v čele. Nyní již řadu let finančně UB pomáhá společnost PRO.MED CZ Praha a.s, významná nadnárodní farmaceutická firma, mezi štědré podporovatele patří kupříkladu dědici skladatele Ladislava Vycpáka.

Píše se rok 2023

V současnosti tedy slaví Umělecká beseda 160 let svého založení. Je smutné, že se jí bohužel přes veškerou snahu nepodařilo do dnešních dnů získat potřebnou střechu nad hlavou. Ohlédneme-li se do historie, byly to právě prostory v Besední ulici na Malé straně na Malostranském náměstí, které si spolek postavil a kterému svého času patřily, o čemž dnes svědčí již jen název budovy po UB. V tomto bloku domů se konaly pravidelné koncerty – tzv. úterky – a výstavy. Byl zde také divadelní sál, kde svou kariéru začínalo Osvobozené divadlo. Nyní tento prostor slouží jako Divadlo na Prádle. Kromě toho zde mělo i sídlo nakladatelství Hudební Matice Umělecké besedy, která vydala během své činnosti na šest tisíc hudebnic! To vše sídlilo v přízemí a v suterénu. Vyšší patra patřila bytovému družstvu Umělecké besedy. Bydleli zde významní umělci, členové UB. Kupříkladu malíř Václav Rabas, rodina hudebníků Václava Štěpána či Ilony Štěpánové-Kurzové. Správní výbor spolku se v současnosti zasazuje o to, aby byla na besedním domě odhalena důstojná pamětní deska.

Jedním z velkých počinů UB je vydávání exkluzivní revue pro literaturu, hudbu a výtvarné umění ŽIVOT, zdařile vyplňující nepochopitelnou absenci uměleckých časopisů na našem trhu, který postrádá podobné tituly, jakými bývaly kupříkladu Literární měsíčník, Ateliér, Art Mozaika a další.

Revue je k dostání kupříkladu v Božské lavici, kulturní oáze Umělecké besedy, která zde pořádá pravidelné podzimní a jarní koncerty, výstavy výtvarného umění a literární středy s autorským čtením.

A tak, jak závěrem zdůraznil starosta Richard Drury na vzpomínané tiskové konferenci…

„ … navzdory násilným historickým diskontinuitám, navzdory lhostejnosti, či dokonce averzi takzvané většinové populace vůči náročnějším polohám soudobého tvůrčího projevu, pokračuje Umělecká beseda v obětavém pěstování a prosazování vzácných hodnot kulturních i lidských.“

Ivan Černý Foto Jan Parkman

Popisky:

(FOTO: Momentka z tiskové konference Umělecké besedy, kterou uváděl Vlastimil Vavřín, předseda literárního a dramatického odboru)

(FOTO: Zleva vidíme starostu UB Richarda Druryho, dále pak Miloše Haase, předsedu hudebního odboru, a dále Ivo Bindera, předsedu výtvarného odboru)

(FOTO: Z publikační činnosti UB)

(FOTO: Vlastimil Vavřín, novinář a spisovatel se svou poslední knihou, která vyšla v loňském roce)