Vypůjčil jsem si tedy stať Australské novinářky Caitlin Johnstoneové: „The New York Times s odvoláním na nejmenované americké představitele říká, že „Bidenova administrativa si nemyslí, že Ukrajina může Krym vojensky dobýt“, ale že „Rusko musí věřit, že Krym je v ohrožení, částečně proto, aby posílilo pozici Ukrajiny v jakýchkoli budoucích jednáních“.

Je těžké si představit, že by útok v plném rozsahu na geostrategicky klíčové území, které bylo dlouho považováno za součást ruské vlasti, nezpůsobil velkou eskalaci. A jak poznamenává Dave DeCamp z webu Antiwar, menší útoky na Krym skutečně zaznamenaly významné eskalace z Moskvy, v rozporu s tvrzeními uvedenými v článku NYT:

Zpráva New York Times citovala Daru Massicotovou, výzkumnici z RAND Corporation, která tvrdila, že „Krym byl zasažen již mnohokrát bez masivní eskalace ze strany Kremlu“. Ale Massicotové tvrzení je nepravdivé, protože Rusko začalo zahajovat raketové útoky na životně důležitou ukrajinskou infrastrukturu v reakci na říjnovou explozi na Krymském mostě. Před výbuchy na mostě Rusko nezahájilo rozsáhlé útoky na infrastrukturu na Ukrajině, i když se tomu mnozí podivovali, ale nyní se takové bombardování stalo rutinou a miliony Ukrajinců bojují o napájení a vytápění svých domovů.

Mezi zahraničními politickými analytiky je akceptováno, že Krym patří mezi nejčervenější ze všech ruských červených čar v této patové situaci. V říjnu Anatol Lieven z Responsible Statecraft diskutoval o rozdílu v ruské perspektivě mezi Krymem a každým dalším územím, na které si Ukrajina nárokuje při hodnocení možnosti, že tento konflikt povede k jaderné válce:

„Pokud Ukrajina získá více vítězství a získá zpět území, která Rusko okupovalo od února, bude Putin podle mého názoru pravděpodobně nucen rezignovat, ale Rusko pravděpodobně nepoužije jaderné zbraně. Pokud se však Ukrajina pokusí znovu dobýt Krym, který drtivá většina Rusů považuje pouze za ruské území, šance na eskalaci k jaderné válce se extrémně zvýší.“

Decamp píše, že „zmenšující se obavy z toho, že se Putin uchyluje k nukleárním zbraním, se zdá být založeno pouze na skutečnosti, že do této chvíle žádné nepoužil“. Ale to je stejně logické jako věřit, že je bezpečné a moudré skočit ještě silněji na spícího medvěda, na kterého jste skákali, jen proto, že se medvěd ještě neprobudil. Předpoklad, že protože se katastrofa v minulosti nestala, nenastane ani v budoucnosti, je typem mylného uvažování známého jako zkreslení normálnosti.

Předpoklad, že protože se katastrofa v minulosti nestala, nestane se ani v budoucnu, i když pořád děláte věci, aby to bylo stále pravděpodobnější, je prostě zasraný idiot. Je to, jako když Wile Kojot ze kreslené série Looney Tunes opakovaně skáče na pozemní minu, dokud nevybuchne, protože nevybuchla, když ji přeběhl lehoučký pták Roadrunner.

Moskva považuje Krym za ruský. Rok po ruské anexi v roce 2014 západní zdroje uznaly, že obyvatelé Krymu to cítí stejně. Ale je vlastně nepodstatné, zda souhlasíte s Moskvou nebo s Krymčany v otázce, zda by Krym měl být horkou červenou linií, která by mohla vyvolat šíleně nebezpečnou eskalaci, protože vaše názory na tuto otázku jaderné válce nezabrání. Vaše neshody s Kremlem ohledně Krymu vás neochrání před jaderným spadem a neochrání nikoho jiného.

Jaderné hlavice se nestarají o vaše pocity.

Jakékoli tvrzení, že Rusko nepoužije jaderné zbraně za takových a takových okolností, musí přímo řešit tuto otázku: "Jste ochotni vsadit se životem každého pozemského organismu na tom, že toto tvrzení je pravdivé?" Pokud na tuto otázku nemůžete odpovědět, vaše tvrzení není seriózní ani platné.

Jsou američtí představitelé ochotni vsadit život každého pozemského organismu, že postup, který zvažují, nespustí řetězec událostí vedoucích ke konci světa? Tomu se musí věnovat naplno, přímo, se vší tíhou, kterou to obnáší, protože jinak prostě nezvažují rizika zodpovědně.

A něco mi říká, že tak nečiní.“

Inu, nečiní. A nečiní tak ani evropští váleční jestřábi.