Koho mi to jen generál Petr Pavel připomíná v politické komedii dell´arte? No přece Moravce, úslužného podporovatele a ideologa protektorátu Böhmen und Mähren. Ten to ovšem až na funkci prezidenta, v níž chtěl nahradit Emila Háchu, nedotáhl. Němci ho nechtěli instalovat, protože byl pro svou činnost nepopulární. Pro ně bylo důležité, aby „český dělník dostal nažrat“ a hlavně nedělal potíže. Prostě „klid na práci“, jako v každém totalitním režimu. Protektor ovšem dbá, aby „dělník“ nedostal zbytečně nažrat moc, lze zajistit levnější dělníky z dovozu.

To srovnání se vám nezdá? Emanuel Moravec byl dlouho českým vlastencem konzervativního střihu, za první světové války bojoval v legiích v Rusku. Po válce sloužil jako zpravodajský důstojník. Vyučoval na Vysoké škole válečné, stal se plukovníkem generálního štábu. Psal do časopisu Přítomnost Ferdinanda Peroutky a do Lidových novin. Napsal knihu Obrana státu (1934), v níž označil za hlavního nepřítele nacistické Německo, ale přikláněl se k „autoritativní demokracii“ („řád a pořádek“) a souzněl s principy Italského fašismu“. Otevřeně podporoval politiku „hradní skupiny v čele s Masarykem a Benešem.

Ještě v roce 1938 upozorňoval na nebezpečí ze strany nacistického Německa. Po Mnichovu patřil k nejrozhodnějším odpůrcům československé kapitulace a pokoušel se přesvědčit Edvarda Beneše, aby nekapituloval. V listopadu 1938 byl poslán do výslužby. Po zřízení protektorátu se obával zatčení. Ujali se ho „paradoxně“ nacisté a pozvali ho do Německa. Vrátil se jako nadšený stoupenec protektorátního režimu a nacistické ideologie. Prosazoval vizi sjednocené Evropy pod německou nadvládou. Pokud by se tak podle něj nestalo, národ se „v několika desetiletích rozplyne v evropském džberu jako kostka cukru“.

Emanuel Moravec se nám vyvinul od stoupence národní samostatnosti a demokracie v propagátora a vykonavatele nacistických idejí. Petr Pavel se vyvinul od velmi aktivního stoupence komunistických idejí připravujícího se na diverzní boj proti Západu v aktivního stoupence opačné strany, tedy Západu v době jeho všeobecného úpadku a z toho pramenící rostoucí agresivity. V obou případech náboráři druhé strany objevili talent ochotný zastávat jakékoli postoje umožňující karierní vzestup. V obou případech jde o podporu globalistické moci s „vizí sjednocené Evropy“, tentokrát sice v čele s dominujícím Německem, ovšem zcela ovládaným USA. Moravec se stal sluhou nacistů, Pavel bude spolehlivým sluhou sluhů.

„Politik: My sice odsuzujeme násilí, ale jsme ochotni dodávat zbraně.“ (Karel Čapek, Bajky a podpovídky)

Moravec sloužil za války, v níž mělo zahynout a zahynulo mnohem více Slovanů než Židů. Pavel podporuje válku zatím zbraněmi a penězi. Až dojdou Ukrajinci, budou na řadě Poláci (mnozí ochotně), Slováci a Češi.

Moravec měl intelektuální zájmy, psal knihy, články do novin. Od Pavla se dočkáme jen planých slibů a populistických floskulí. Více není schopen. Ale ani to od něj nebudou chtít. Má zajistit nákup zbraní (na rozdíl od doby Karla Čapka už nejsme zbrojařskou velmocí) a dodávku „lidských zdrojů“, jak se dnes říká. Pak se budeme marně rozhlížet, kde jsou ti lidé frustrovaní bídou a kariéristé dnes volající: „Pavel na Hrad!“.

Demokracie je bohužel nestabilní, neboť ti, kteří skutečně vládnou, odmítnou v případě ohrožení jejich moci demokraticky soutěžit a začnou prosazovat totalitní protidemokratické metody potlačování opozice, cenzuru, jediný přípustný názor a sankce proti oponentům. Tentokrát bude vzorem Ukrajina.