Tato novela může sloužit jako případová studie popisující jak se do práva EU dostávají metodou postupných kroků extrémně nebezpečné věci.

V loňském roce Komise vydala Strategii Biodiverzita 2030. Holandský socialistický místopředseda Komise pro Zelený úděl Frans Timmermans do jejího textu vpašoval ustanovení o podstatném rozšíření zón Natura 2000 a zón lesů, které jsou zařazeny do kategorie bezzásahová „správa“. To je režim, který v Národním parku Šumava prosadili s pomocí bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka (Zelení) ekologičtí aktivisté. V praxi to znamená, že lesníci nesmí kácet ani odklízet stromy napadené kůrovcem. Proti kůrovci nejsou nasazovány ani feromonové pasti. A stromy nejsou ani při napadení kůrovcem ošetřovány postřikem, který škůdce hubí a brání mu šířit se na další stromy.

Katastrofě se chvíli snažil bránit bývalý ředitel Národního parku Šumava Jiří Mánek, kterého za statečnost vyznamenal prezident republiky Miloše Zeman. Jeho snahu o záchranu napadených lesů však úspěšně zmařila organizovaná skupina ekologických aktivistů, kteří se řetězy přivazovali ke stromům napadeným kůrovcem, aby lesníkům bránili v jejich pokácení, spolu s partou „experimentátorů“, kteří na pozorování a popisování zkázy šumavských lesů čerpali milionové dotace ze státního rozpočtu a fondů EU. Když se jim podařilo na Ministerstvu životního prostředí dosáhnout odvolání ředitele Mánka a dosazení nového povolnějšího vedení národního parku, společně a nerozdílně napáchali jen na šumavských lesích škody odhadnuté soudním znalcem na více než 250 miliard Kč.

Další škodu, vyčíslenou na více než 50 miliard Kč, představuje vyschnutí původních hlavních pramenů Vltavy. Škody způsobené erozí lesní půdy po odumření šumavských lesů v korunách zatím nikdo vyčíslit nedokázal. Jde však o obrovskou ekologickou škodu, jejíž náprava bude trvat mnoho staletí. Šumavští pachatelé však nepřímo způsobili i další škody. Tím, že Národní park Šumava přeměnili v největší chovnou stanici kůrovce v Evropě, způsobili rozšíření tohoto škůdce do lesů po celé ČR. V posledních letech lesníci nejen na Vysočině, v Českém ráji, na střední Moravě, v Beskydech a Jeseníkách horko těžko bojují s kůrovcovou kalamitou. Vyvolané ztráty dosáhly až národohospodářských rozměrů. Kůrovec napadl ve velkém lesy i v sousedních zemích Rakousku, Německu, Polsku a na Slovensku, což vyvolalo zhroucení trhu se dřevem. Jen u nás jsou škody odhadovány na několik bilionů korun.

Rozumný člověk by za této situace čekal, že ekofanatici po způsobené zkáze zalezou pod zem a nejméně 30 let budou „chodit kanálem“. Aspoň do doby, dokud nebudou po zničených stromech nasázeny nové a trochu neodrostou, aby lidé na škodu zapomněli. Ale oni si tu zkázu naopak pochvalují. Zelený finský zpravodaj nařízení LULUCF v garančním Výboru pro životní prostředí (ENVI) Ville Niinistö navrhuje režim panující v Národním parku Šumava rozšířit prakticky do všech lesů po celé EU. Jde na to velmi rafinovanou metodou zezávaznění Strategie Biodiverzita 2030 v kombinaci s dalšími pozměňovacími návrhy, které se předstírají, že jsou o ochraně přírody.

Strategie vydané Komisí nejsou samy o sobě obecně závazným právním předpisem. Evropský parlament a Rada je sice projednávají, nemohou je však upravovat formou pozměňovacích návrhů. Stanoviska, které k nim hlasováním vyjádří oba spoluzákonodárci, jsou nezávazná. Dokud je EP a Rada neučiní závaznými nějakým schváleným nařízením nebo směrnicí, které na strategii nebo její části odkazují v normativních ustanoveních. Pak se z takové strategie, nebo její části stává, součást nařízení a stává se obecně závazným právním předpisem. Za jeho neplnění může být členský stát trestán Soudním dvorem EU vysokými pokutami.

V loňském roce jsme Strategii biodiverzita 2030 projednávali v Zemědělském výboru EP. Proti všem návrhům na rozšíření bezzásahového režimu jsem po poradě s experty Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) důsledně podal pozměňovací návrhy. Někteří kolegové se tehdy divili, proč se tak namáhám v případě právně nezávazného dokumentu. Už tehdy jsem je varoval, že z „balíku papíru“ se snadno může stát právně závazný akt. Jako se tomu stalo v případě Strategie Z farmy na vidličku, jejíž závěry nutí Komise členské státy zapracovat do národních strategických plánů hrozbou jejich neschválení. Což s sebou nese riziko nevyplácení zemědělských dotací.

Od schválení stanoviska ke Strategii biodiverzita 2030 na plénu EP neuplynulo ani půl roku a zpravodaj garančního výboru ENVI už v rámci jednání o nařízení LULUF navrhuje části této strategie učinit součástí nařízení. A jsou to právě ty části, v nichž je navrhováno plošné rozšíření bezzásahového režimu jako na Šumavě.

Ve spolupráci s lesnickými i právními experty SVOL jsem vypracoval sadu pozměňovacích návrhů, které se uzákonění zkázy všech evropských lesů snaží zabránit. Nejde totiž jen o lesy v členských státech EU. V případě schválení zvrhlých pozměňováků europoslance Niinistöho by naše lesy před kůrovcem nedokázal ochránit ani CZEXIT. Kůrovec kašle na hranice států i EU a šíří se všude. Všem lesům na celém evropském kontinentu – i v nečlenských státech EU - by během několika let hrozila likvidace, pokud by se všechny lesy v EU přeměnily na chovné stanice kůrovce. Lesníci žádného státu na světě nemají tolik sila a prostředků, aby dokázali zabránit masivním náletům kůrovců vylíhnutých na tak velkých plochách lesů.

U nás i ve střední Evropě kůrovci padlo za oběť obrovské množství lesů. Lesníkům chybí peníze i dostatek semenáčků a jejich obnovu. Po poradě s ledními experty SVOL jsem předložil pozměňovací návrh, který by umožnil na obnovu lesů převést část peněz vyhrazených v rozpočtu EU na projekty Zeleného údělu – na dotace elektromobilů a dobíjecích stanic a solárních a větrných elektráren, kvůli jejichž výstavbě jsou lesy zbytečně káceny, a je zabírána zemědělská půda.

Právní experti z oblasti lesnictví mi pomohli odhalit i další nebezpečí v návrhu nařízení LULUF, které by nelesníkovi mohlo zůstat skryté. Jde o metodu čachrování s emisními povolenkami a emisními příděly, která má být zavedena v rámci návrhu novely nařízení 2018/842 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030. Je to další příspěvek k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody, označovaném Krácené nařízení o sdíleném úsilí (ESR). Oba návrhy předpisů jsou součástí Fit for 55 (FF 55), jimž chce Komise vytvořit právní prostředí pro provedení Zeleného údělu.

Balíček FF 55 tvoří uzavřený kruh. Členským státům EU je nich různými cestami nařízeno snižovat emise skleníkových plynů pod hrozbou obřích finančních sankcí. Nejde jen o dnes už obecně známou metodu emisních povolenek, s nimiž finančníci ve velkém spekulují na burzách, a které si od nich musí kupovat podniky. A podle záměrů Komise by je měly povinně kupovat i domácnosti v platbách za elektřinu, plyn a otop. V nařízení ESR mají být zavedeny postupně se snižující emisní příděly, které by členský státům rozděloval nově připravovaný bruselský Registrační úřad. Což by mělo být něco jako naruby obrácená Ústřední plánovací komise z dob ČSSR. Bruselský úřad by však peníze nerozděloval, ale naopak je od členských států vybíral formou pokut za překročení emisních přídělů.

V balíčku FF 55 jsou napsány různé formy převodů a směn emisí pomocí různých koeficientů. Teprve v okamžiku, kdy si člověk přečte celý balíček a s pomocí expertů z různých odvětví, na než má regulace dopadnout, si rozkreslí vztahy, zjistí, že jde vlastně o obdobu známé hazardní hry skořápky. Za „hejly“, kteří mají být oškubání, by v případě schválení balíčku FF 55 byly členské státy, vůči nimž by Komise vystupovala v roli skořápkáře. Cílem celého souboru nařízení je vytahat z rozpočtů členských států EU pomocí různých poplatků a pokut za neplnění nesplnitelných právních předpisů peníze na splacení dluhu 750 miliard eur. Dluhy Komise nadělala ve Fondu obnovy, z něhož jsou dotovány solární a větrné parky a elektromobily.

V případě lesů je v návrhu nařízení LULUCF vyprojektována smrtící spirála. Podle nařízení ESR mají všechny členské státy každý rok snížit celkové emise skleníkových plynů. Podle nařízení LULUCF by měly zajistit každoroční zvyšování pohlcování skleníkových plynů v lesích a v zemědělství. Háček je však v tom, že jako referenční datum je stanoven rok 2005. I kdyby lesníci měli dost sazenic stromků a dost peněz na jejich výsadbu, tak po kůrovcové kalamitě, která v letech 2017 – 2021 zničila velkou část lesů v celé střední Evropě, nelze splnit požadavek na každoroční zvyšování pohlcení CO2 v lesích ve srovnání s rokem 2005. Vysázené stromky dosáhnou výkonu v pohlcování emisí, které měly zničené vzrostlé stromy nejdříve za 25 až 30 let. A co by následovalo? Každoroční a každý rok rostoucí pokuty v řádu miliard eur, které by členské státy musely platit do rozpočtu EU.

Pokud chceme pomoci přírodě i lesníkům, potřebujeme na obnovu lesů vyčlenit velké množství peněz. Ne je posílat do Bruselu jako pokuty, z jejichž výnosu by byly stavěny další větrné a solární parky, kvůli nimž jsou lesy káceny. Celá snaha při opětovném sázení lesů by však byla naprosto marná, pokud by všechny lesy musely být přeměněny na bezzásahové zóny, jak to navrhuje zpravodaj nařízení LULUCF. Ještě než by lesníci s stihli osázet všechny holiny po řádění kůrovce v letech 2017 – 2021, už by jim všechny nové stromečky opět sežral kůrovec. Výsledkem by byla přeměna Evropy v pustinu. Na ní by se možná dobře osazovaly nové solární panely a nové větrníky. Lidem ani zvířatům by zde však nemohlo dobře žít.

Abychom této zkáze lesů zabránili, předložil jsem pozměňovací návrh, který by zemím, jejichž lesy byly postiženy přírodní pohromou – včetně kůrovce - umožnil zvýšit emisní limity a normy na pohlcování CO2 v lesích za podmínky, že poškozená místa znovu zalesňují. O úlevě pro postižený stát by podle návrhu, který vypracovali experti ze SVOL, rozhodovala Rada ministrů. Komise by do toho „nemohla kecat“. Návrh by umožnil ulevit i zemím, které byly postiženy pohromou v letech od roku 2010. Byl by tedy použitelný i pro případ kůrovcové kalamity, které se přehnala přes ČR v letech 2017 až 2021. Návrh by umožnil použít peníze nikoli na pokuty do Bruselu, ale na opětovné osázení poškozených a zničených lesů.