Plukovník Markus Reisner, špičkový analytik rakouských ozbrojených sil a v současnosti také velitel gardového praporu ve Vídni, nyní v novém, velmi zajímavém článku informuje o situaci na Ukrajině - a také o tom, jaká je situace dvou válčících stran. Jeho shrnutí průběhu války ve východní Evropě: "Tato válka je jako boxerský zápas - Ukrajina vyhrála několik kol, ale ke K.O. ještě nedošlo."

Vývoj však ukazuje, že Ukrajina čelí velkým výzvám, vysvětluje plukovník Reisner: Ruská armáda již vypálila sedm milionů dělostřeleckých granátů na cíle na Ukrajině, v únoru 2022 prý měla k dispozici 17 milionů nábojů. „Rusko má tedy stále k dispozici 10 milionů nábojů – a nadále vyrábí 3,4 milionu dělostřeleckých granátů ročně. Takže jsou schopni vést tuto válku delší dobu,“ říká armádní důstojník.

S pomocí Západu by Ukrajina mohla vytvořit dva armádní sbory – pro průlomy na Krymu nebo Donbasu. Bez násobné pomoci Západu proti té nynější je ale malá šance, že Ukrajina spustí další úspěšnou ofenzívu.

A armádní expert jasně varuje: "Nemá cenu označovat ruskou stranu za neschopnou." Úspěchy byly i pro ruskou stranu. Ukrajina nyní čelí velké výzvě získat více zbraňových systémů pro útočnou operaci – armádní velení v Kyjevě požadovalo asi 300 bojových tanků ze západoevropských zemí, ale v současné době jich dostává pouze 30. „Britové dodávají deset hlavních bitevních jednotek – tanků Challenger, Finové a Poláci mají každý deset hlavních bojových tanků Leopard 2.“ Rusko má stále připraveno k v záloze kolem 3000 bojových tanků.

Plukovník Markus Reisner ve své nejnovější analýze také zmiňuje současnou „válku, která již nebyla považována za možnou“: „Obrazy z Bachmutu s mnoha mrtvými na otevřeném poli připomínají bitvy první světové války.“ Tyto útoky přinesly velké ztráty nejen ruské armádě, ale i Ukrajině, která chce držet své pozice.“

K tomu dodávám, že zatímco Markus Reisner ukazuje pole poseté údajně pouze mrtvými vojáky skupiny Wagner, Jevgenij Prigožin, šéf této skupiny, mluví po dobytí Soledaru o „městě, posetém mrtvými těly ukrajinských vojáků“. Mrtvých je v této válce, která po stu letech připomíná děsivou zákopovou 1. světovou válku, příliš mnoho. Některým to však stále nestačí. Zejména vojákovi v čele státu bychom měli sotva uvěřit, že bude chtít samostatně jednat proti zájmům NATO, jehož byl dlouhá léta zaměstnancem.

Plukovník Reisner i bývalý vojenský poradce německé kancléřky Merkelové generál Erich Vad se shodují, že z války na Ukrajině se stala tzv. „opotřebovávací“ válka, která někdy bývá označována jako „materiálová“. O vítězství v takovém druhu války rozhoduje schopnost průmyslů znepřátelených stran dodávat na frontu více zbraní a munice. Ukrajina je v tomto konfliktu v podstatě v roli žoldáků kolektivního Západu, který dodává zbraně a peníze. Jenže v tomto konfliktu je Ukrajina i s celým kolektivním Západem tou slabší stranou. Ruský průmysl běží a zvyšuje obrátky vojenské výroby. Do velkosériové výroby byl zaveden nejmodernější tank T 90. Doposud byla jeho roční produkce v desítkách kusů – nyní z výrobních pásů budou sjíždět minimálně stovky kusů ročně. Výroba přesných dálkových raket, které ničí ukrajinskou infrastrukturu již měsíce běží v režimu na 3 směny 7 dní v týdnů.

Rusko ale hlavně disponuje úplnou výrobní základnou. Od těžby uhlí a železné rudy, přes tavbu oceli až po konstrukci tanků. Včetně přesných naváděcích systémů, které jsou minimálně srovnatelné se západní produkcí. V EU naopak dochází k totálnímu útlumu průmyslu v rámci Zeleného údělu. I po 11 měsících války jsou odstaveny italské ocelárny kvůli vysokým cenám elektřiny. Belgické ocelárny na podzim přerušily výrobu kvůli nedostatku železné rudy. V Německu výroba oceli během loňského roku klesla na polovinu kvůli vysokým cenám emisních povolenek. Německo plní cíle klimatické neutratily a s ní je válečná výroba neslučitelná.

To je hlavní důvod, proč se vedou zdlouhavé tance o dodávky směšných 30 kusů tanků od různých zemí. Tedy množství, které Rusové vyrobí asi za týden. A na závěr přidám k zamyšlení nejzávažnější argument, proč NATO a kolektivní Západ válku na Ukrajině už předem prohrál. Většina průmyslových kapacit byla z EU i USA přestěhována do Asie. Pokud Čína přiškrtí nebo zcela přeruší export železa, oceli a dalších výrobků, mohou západní vojáci začít hledat bílá prostěradla, aby z nich udělali kapitulační vlajky.

Je třeba si tato fakta uvědomit a začít hledat diplomatickou cestu, jak ukončit nesmyslnou válku na Ukrajině, která stojí statisíce životů a nás ekonomicky ruinuje. NATOidní „guma“ na českém Hradě cestou k uchování míru v ČR rozhodně není. Představuje spíš riziko zatažení zcela odzbrojené ČR do válečného konfliktu.