Západní média nepřipouští odchylku od demokraticky stanovené Pravdy, přesto existují i jiné názory. Předkládám v českém překladu úvahu kanadské novinářky a analytičky Rachel Marsdenové:

„Začátkem tohoto týdne opustil ruský velvyslanec při Radě národní bezpečnosti OSN Vasilij Nebenzja jednání RB během „proslovu o míru a bezpečnosti na Ukrajině“, který přednesl předseda Evropské rady Charles Michel (na obrázku). Nejvyšší představitel EU reagoval samolibě: “Můžete opustit místnost. Možná je snazší neposlouchat pravdu, velvyslanče“. Ale mluvil Michel ve svých připravených poznámkách skutečně pravdu?

Konkrétní komentáře, které západní tisk široce vykresluje jako podněty k odchodu Nebenzji, obviňují Rusko z hrozícího globálního hladu. “Za tuto potravinovou krizi je odpovědné výhradně Rusko, pouze Rusko. Navzdory kremelské kampani lží a dezinformací. Viděl jsem to na vlastní oči. Před několika týdny v Oděse uvízly miliony tun obilí a pšenice v kontejnerech a lodích kvůli ruským válečným lodím v Černém moři a kvůli ruskému útoku na dopravní infrastrukturu,“ řekl Michel.

Toto tvrzení je poněkud v rozporu s existencí ruských lodí, které údajně hledají kupce pro ukrajinské obilí. Ukrajina a její západní spojenci obviňují Rusko z „kradení“ obilí. Moskva obvinění odmítá a tvrdí, že Kyjev brání přepravě, přičemž ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl: „Aby obilí mohlo opustit přístavy, musí pan (ukrajinský prezident Volodymyr) Zelenskyj vydat rozkaz, to je vše.

Takže na jedné straně západní představitelé šíří narativ, že Rusko způsobuje potravinovou krizi blokováním dodávek obilí. Ale zároveň s tím si stěžují, že Rusko je zaneprázdněno přepravou obilí do většinou rozvojových afrických zemí, které to potřebují – a kvalifikují obilí jako „ukradené“.

Hleďte, chcete, aby lidi jedli nebo ne? Mají lidé prostě hladovět, zatímco se různí úředníci hádají o to, kdo vlastně dostává jídlo z Ukrajiny? Poté, co všechny tyto země byly okradeny o své přírodní zdroje v důsledku západních invazí, proč je tolik bědování, že Moskva přebírá iniciativu a dodává potraviny potřebným národům?

Nezdá se, že by na prodeji obilí měla Ukrajina velký zájem, dokonce i podle kyjevského ministra zahraničí Kuleby, který jasně definoval, že „první prioritou je bezpečnost; druhou prioritou je bezpečnost a třetí prioritou je bezpečnost“ a že „pokud se tento problém nevyřeší, pokud naše země nebude bezpečná, žádné zrno nikam nepůjde. Protože otázka bezpečnosti je pro nás číslo jedna.“

Což zní, jako by Ukrajina používala obilí pro vydírání, aby zajistila, že svět bude dotlačen k plnění jejích vojenských a ekonomických požadavků, zatímco Rusko uvolňuje napětí dodávkami potravin. Přesto Michel vidí Rusko z toho že, „používá zásoby potravin jako neviditelnou zbraň proti rozvojovým zemím“, zatímco důkazy docela snadno naznačují opak.

Michel také obvinil Rusko z „válečných zločinů“ a řekl, že EU „nyní pomáhá shromažďovat důkazy o těchto zločinech“. Haag by možná měl zavolat Michelovi a požádat ho, aby je nechal dělat jejich práci. Protože by mělo být jisté, že řádný proces pro údajné válečné zločiny, o nichž může rozhodnout pouze Haagský tribunál, nezačíná předem stanoveným výsledkem nebo závěrem a poté soud nepracuje zpětně, aby jej podpořil. Michel také řekl, že EU vítá „dočasná opatření Mezinárodního soudního dvora, která Rusku nařizují okamžité pozastavení vojenských operací“.

Co tedy brání členským zemím EU v zastavení vlastních vojenských operací – výcviku a vyzbrojování ukrajinských bojovníků – místo aby prosazovaly mír?

Důležitost objektivního spravedlivého procesu dále podtrhují Michelova obvinění proti Rusku. „Jak mluvíme, slyšíme zprávy o ruských silách, které používají sexuální násilí jako válečnou zbraň.” Ve skutečnosti, zatímco jste mluvil, Charlesi Micheli, ukrajinští zákonodárci právě hlasovali pro odvolání své oficiální komisařky pro lidská práva Ljudmily Denisové, která šířila barvitá tvrzení o sexuálním násilí ruských jednotek. Bohužel Michel očividně nedostal memorandum předtím, než stanul před bezpečnostní radou a vychrlil tuto pochybnou informaci jako fakt bez špetky pochyb, které v této otázce projevil i samotný Kyjev.

Když už mluvíme o sexuálním násilí, možná by Michel mohl poskytnout aktuální informace o rozsáhle zdokumentovaném sexuálním násilí proti migrantům pokoušejícím se uprchnout z Libye do Evropy poté, co členské státy NATO a EU v roce 2011 svrhly vůdce této země Muammara Kaddáfího? Minulý rok Amnesty International upozornila na „hanebnou roli Evropy při nucených návratech“ migrantů, kteří zažili „otřesné zneužívání, včetně sexuálního násilí, vůči mužům, ženám a dětem zadrženým při překračování Středozemního moře a násilně vráceným do záchytných středisek v Libyi“. To je existenční problém, který je v Michelově kompetenci.

Řekl také, že EU „pracuje na vymýcení obchodování s lidmi, na ochraně lidí prchajících před válkou“ na Ukrajině. Soudě podle situace obchodování s lidmi v Libyi, kdyby členské země EU a jejich spojenci nevytvářely příležitosti pro obchodníky s lidmi destabilizací zemí, ze kterých uprchlíci pocházejí, nebyly by zaneprázdněny snahou uhasit své vlastní požáry.

Michelův projev k Radě bezpečnosti OSN je nešťastným součtem zbožných přání, ideologie a nedostatku soudnosti, který bohužel nahrazuje rozumné a uvážené zvažování objektivní reality. Skutečnost, že se západní představitelé, jako je Charles Michel, snaží zatáhnout své občany do této pečlivě vybudované „zrcadlové síně“, tedy vytvořené náhradní reality, která zobrazuje už jen sebe samu, by měla podnítit ještě větší skepsi vůči jejich agendě.“, napsala Rachel Marsdenová.

Jako člen Zemědělského výboru Evropského parlamentu se snažím pomocí sledování různých především zdrojů informací zjistit, jaký je situace s dodávkami ruského a ukrajinského obilí. Jejich částečné omezení způsobené válkou na Donbase posloužilo spekulantům k vyšroubování cen na komoditní burze v Paříži na extrémní ceny, které nemají nic společného s náklady na jejich pěstování, skladování ani dopravu. Ceny na burze v Paříži jsou násobně vyšší, než za kolik lze obiloviny fyzicky dodat na Blízký východ. I kdyby k tomu měla být použita vlaková cesta, která je dražší než námořní přes černé moře. Technicky je problém v železniční dopravě v momentálním nedostatku vagonů, ale kdyby měl skutečně vypuknout hladomor, obchodníci ze zemí Perského zálivu by vlaky dokázali fofrem sehnat.

V případě dodávek ruského a ukrajinského obilí přes Černé moře je aktuálně problém se zaminováním přístavů a námořních cest kolem části pobřeží ovládané Ukrajinou. Rusko ze svých přístavů lodě s obilím pravidelně vypravuje. Po obsazení přístavů pomohla ruská armáda vyčistit od min i námořní cesty od Doněcké lidové republiky. Ruští ženisté opravili 1 200 km železničních cest, aby umožnili vyvážet obilí z osvobozených území přes odminované přístavy. Je to Ukrajina, kdo zaminoval pobřeží Černého moře a odmítá miny stáhnout, pokud mu ruská válečná flotila neumožní dovážet po moři západní zbraně. Rusko k tomu nemá důvod. Ale pak je nutné z přerušení dodávek obilí z ukrajinské strany vinit někoho jiného než Kreml a jeho spojence z Doněcka a Luhanska.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele