Baviči jsou na stav humoru v populaci logicky citliví, neboť společnost, která se chová prudérně, nebývá dobrým publikem. Otázkou ale je, zda zábavy ubývá kvůli ztrátě smyslu pro humor. Problém může být i v současné zábavě, jež nebude ochromena pouze politickou korektností, ale také politickou angažovaností bavičů. Jsou vtipy, které pobaví polovinu populace, zatímco tu druhou pohorší. Stává se to například, když humor spočívá v zesměšňování politika, kterého jedni nemohou ani cítít, zatímco jiným mluví z duše.

Jednou jsem se zeptal Milana Markoviče, jestli podle něj existuje něco, o čem se nežertuje. Chvíli přemýšlel, a pak řekl, že dětská smrt. Přesvědčení, že žertovat lze prakticky o čemkoli, je podstatou humoru černého, který nerespektuje žádná tabu. Tolerance černého humoru je spolehlivým testem obecné svobodomyslnosti. Oficiální zábava končí tehdy, když je černý humor z veřejného prostoru vykázán do privátu, tedy mezi lidi, kteří se baví na úkor médií, se kterými není žádná sranda.

Role zábavy a humoru v neveselém světě je samozřejmě jiná, než v dobách bezstarostných. Krize všeho druhu škodí zábavě, neboť krize bývá provázena nesnášenlivostí, agresivitou, fanatismem. Rovněž ideologický aktivizmus spolehlivě sterilizuje veřejný prostor a zábavu eliminuje jako cosi neseriózního, neuctivého, nepatřičného. Černý humor naopak krizemi sílí, čerpá z nich cenné živiny. Nepublikovatelné vtipy na adresu nekompetentních politiků a jejich často absurdní agendy jsou terapií, jež nám duševně pomáhá zvládat, co neumíme ovlivnit a čemu jsme odsouzeni bezmocně přihlížet.

Rovněž nezapomínejme, že zábava není totéž co humor. Zábava umí být povrchní, bez humoru. A humor nemusí být legrační. Ruský Sputnik, který je dnes v EU na indexu, uveřejnil kreslený vtip, jak dva ruští vojáci sedí na troskách dobytého New Yorku a jeden druhému říká: „Nejvíc mne mrzí, že jsme prohráli informační válku.“ Je to užitečný vtip, který nám dává šanci pochopit, jak nás vidí ti, kterým se vysmíváme. Nemluvě o tom, že aby se tato propagandistická agitka změnila v sarkastický černý humor, stačí drobnost. Aby byl karikaturistou našinec.

Komediální herci, klauni a moderátoři zábavných pořadů s nostalgií vzpomínají na dobu, kdy je za nekorektní žertování nikdo neosočil a nehrozila jim štvanice na sociálních sítích. Zdůrazňují, že „na svobodě vyjadřování a svobodě slova přece stojí celá naše demokracie.“ S tím lze souhlasit, ale drobný kaz na kráse zde je. Komediant by se neměl brát příliš vážně, jestliže si nárokuje právo nevážně žertovat. Smát se bavičům je nepovinné.