Co o něm dnes víme, co jsme o něm dosud nevěděli, že došlo k obnově této slávy. Jednak že nebyl zpovědníkem královny Žofie, co si patrně vymyslel Václav Hájek z Libočan ve své kronice. Skutečný důvod jeho mučení a usmrcení je jeho angažovanost ve funkci generálního vikáře ve sporu mezi králem Václavem IV a arcibiskupem Janem z Jenštejna ohledně úřadu opata v Kladrubech. Potvrdil novým opatem Olena a znemožnil tak králi tu vytvořit jím zamýšlené biskupství. Patrně si neuvědomil, že tím hraje o svůj život, dokud zmučený nebyl shozen z Karlova mostu. Je proto více než podivné, že se i nyní při kázání na jeho připomenutí stále vzpomíná zpovědního tajemství, když v tomto případě šlo především o moc a majetek. Rovněž byl vyvrácen jeden ze zázraků, uchování jeho jazyka do dnešní doby, zjištěním, že se nejedná o jazyk, ale mozkovou tkáň. Jistě lze chápat legendu o něm, co pro řadu lidí znamená a smířit se s ní, jak uvádí profesor Josef Pekař v jednom ze tří svých článků o Janu Nepomuckém, kde píše, “na legendu svatojánskou a na kult svatojánský je třeba se dívati jako na jiné legendy a jiné kulty svatých, tj. jako na projev a produkt náboženského cítění doby, která v ně vtělila své mravní snahy a kulturně-náboženské a národně – politické naděje. Nakonec pohádky a pověsti také příliš přísně nezkoumáme.

Je však podivné, proč takřka bez povšimnutí míjíme pětisté šedesáté výročí volby a korunovace Jiřího z Poděbrad Českým králem. Krále, nazývaného králem dvojího lidu, husitským králem, prvním králem novověku, a jinými zase kacíř, husita, travič, parchant a kdo ví, které ještě pro něj pejorativní výrazy byly užity. Nepocházel ze žádné dynastie, od sedmi let byl sirotkem, jeho matka není dodnes známa. Obdobně, jako předtím zemským správcem v roce 1452, byl králem zvolen utrakvisty i katolíky. Byl králem, asi prvním v historii, nechávajícím svým poddaným aspoň částečně náboženskou svobodu. Králem, který dává přednost prospěchu země, před prospěchem svého rodu, požadavkem, aby se jeho nástupcem stal Vladislav, syn Polského krále Kazimíra. Králem, který nabízel svou brannou mocí zabránit Turkům vpád do Evropy, pokud s ním evropští panovníci uzavřou mír. Králem, který předešel o několik set let svou dobu a navrhl smlouvu o nastolení míru v celém křesťanstvu, k čemu se odhodlala Evropa a pak i svět až ve 20 století. Jak o něm napsal Palacký, „byl prvním laickým králem, mučedníkem státu moderního“. Bohužel, pokrokovost se nikomu, tedy ani králům, neodpouští.