Uvádím tyto státy kvůli tomu, že jsou v poslední době médii u nás nejvíce zmiňovány a podle informací tam není politická situace vůbec jednoduchá. Bohužel napětí, které je tím vyvoláno se může velmi rychle přenést do celého světa. K napětí přispívají i samotná média způsobem informování o událostech, a možnostech předávání informací jejich prostřednictvím pro občany, ale i korporace, politické strany a politická hnutí. V podstatě by v poskytování, předávání a získávání informací nemělo být nikomu bráněno a pro každého by měly být vytvořeny rovné podmínky. Co vím, USA a my to máme zakotveno v ústavě, u ostatních zmíněných zemí, nevím, ale divil bych se, kdyby v ústavě tzv. svobodu slova nebo projevu někdo v současnosti neměl. 

Zároveň se věčně skloňuje v médiích otázka bezpečnosti naší země, a to až k možnosti třetí světové války. Nepřítel není zatím uváděn konkrétně, ale pokud média trochu sledujete, nemůže vám vyjít ze zahraničí nikdo jiný než Rusko a Čína. Za vnitřního nepřítele poslouží všichni, co mají v názvu obsažen nějaký výraz slov socialismus, nebo komunismus. Bohužel snad nejhorší dopady na bezpečnost zemí a jejich obyvatel, tedy nás, má kvazi humanita, a neustále pokusy o přijímání imigrantů, a to už dokonce v předem určených kvótách pro státy EU, prakticky bez ohledu na možnosti cílových zemí, na důvody imigrace, současné problémy imigrace a zjišťování jejich příčin. Pokusy o sankcionování zemí, které kvóty nesplní bez ohledu na nemožnost jejich splnění od samého počátku. A tak v parlamentech zemí EU a také v evropském parlamentě dochází neustále ke sporům, zda tak, nebo právě naopak. Také do médií jsou voláni představitelé stran a hnutí, kteří potvrdí pouze ty správné názory. A tak máme prakticky skoro každý den vystoupení oprávněných, kteří nás poučují o tom, jak je vláda a ostatní poslanci neschopní, a co by dělali oni, kdyby nyní vládli. Zapomínají, nebo odmítají sdělit, proč to nedělali, když vládli skutečně. Nechápu ani neustále výtky premiérovi a prezidentovi, i když, jak se říká, ani jednoho nemusím, ale jsou nejvyššími úředníky země a na svá místa se dostali volbou občanů. Řadu věcí dokázali. A zase, nechápu, proč nevytýkají panu Schvarzenbergovi, co vytýkají panu Babišovi, i když se jedná o shodnou věc. A dalo by se dále ptát proč a proč. 

Jsou opravdu správné? Spějeme, pokud je budeme správně prosazovat, k lepší budoucnosti. Jsme v NATO, jsme v EU, v čem je lepší náš život? Připadáme si bezpečnější na ulicích, máme kvalitnější jídlo, textil, průmyslové výrobky? Je svět spravedlivější?  Jistě, můžeme jet kam chceme, pokud na to máme. Naši potomci mohou jít studovat kteroukoli školu, pokud na to máme a s trochou štěstí seženou po jejím absolvování i zaměstnání v oboru. S odvahou zadlužit se na celý život, seženou i bydlení. Horší je, že nám rostou stále ceny, hlavně léků a potravin, tedy věcí, bez kterých se neobejdeme, a zároveň se snižuje jejich kvalita. Cenzura byla po převratu slavně zrušena. Opravdu?  Co jsou různé úpravy textu apod. 

Podívejme se trochu na historii, a přejde nám po zádech mráz, jak si je řada věcí podobných. Promluvme si s někým z mladých absolventů nějaké střední nebo vysoké školy a padneme údivem, co všechno neví. Nechci nyní zmiňovat povedený pořad J. Krampola na Primě, ani dotazy na naše modelky a jejich odpovědi. Pouze normální školáky a ještě před koronavirovou krizí. Je s podivem proč každý rok média pečlivě připomínají intervenci v roce 1968. Nebylo to jistě nic pěkného a skoro 200 mrtvých za dobu tzv. pobytu sovětských vojsk není nic, co bychom měli slavit. Nevím, ale proč se nepřipomíná okupace Německem, kdy bylo zbaveno života 360000 našich občanů. Také bombardování Prahy Američany, kdy přišlo o život cca 700 našich občanů. Spolu s tím bombardování Plzně Američany v dubnu 1945, kdy byla rozbombardována Škodovka a o život přišlo více než 600 našich občanů. Stejně tak události padesátých let. Ovšem pokud se snažíme být demokraty a spravedlivými, nezbývá nám pak, než měřit všem stejným metrem. Vzpomínáme-li Miladu Horákovou a neúspěšnou intervenci v její prospěch profesora Einsteina, musíme připomenout i popravu Ethel Rosenbergové v USA a stejně neúspěšnou intervenci v její prospěch profesora Einsteina a zde i pozdější zjištění její neviny, že nikdy špionkou SSSR nebyla. Rovněž uzavření Mnichovské dohody bylo dílem tzv. západních demokracií.

Bohužel svět není černobílý a žasnu, kde někteří poslanci berou jistotu o správnosti svého počínání a světě jedině možném pod vedením tzv. západních demokracií, a pod jejich ochranou.