Opět se vyznamenala média, tentokrát k mému údivu i redaktorka Primy v Partii, naléháním na místopředsedu Poslanecké sněmovny JUDr. Filipa, aby přiznal, že v interview pro ruský časopis, „Červená hvězda“ pošpinil a pomluvil Českou republiku výrokem, že u nás sílí fašizující tendence. S panem Filipem tu byl z ČSSD pan Zaorálek a z SPD pan Okamura. Když paní redaktorka u pana Filipa neuspěla s požadavkem, aby se omluvil, anebo, aspoň jsem to tak já vnímal, že je ruský agent a znectil památku českých legionářů, požadovala potvrzení oprávněnosti svého postupu od pana Zaorálka, který jí v lecčems dal za pravdu a od pana Okamury, který však vyslovil, že nebezpečí fašizace naší společnosti vidí v určitých jednáních některých politiků rovněž.

Větší úspěch měl redaktor pan Moravec ve svém pořadu OVM na ČT, kde se už mluvilo o velezradě a stálém nebezpečí z východu. Také tu bylo složení přítomných politiků daleko vybranější, z ODS pan Fiala, z hnutí STAN pan Rakušan, z KDU-ČSL pan Výborný a z ČSSD pan Hamáček. Nevím, o čem se mluvilo dál, protože bylo venku příliš krásně, abych zůstal doma a poslouchal tyto výlevy.                    

Aby toho nebylo málo, tak minulý týden novinky.cz uveřejnily zprávu, že zemřela pravnučka českého krále paní Maria Singhová, za svobodna Galicinová, která byla po matce pravnučkou císaře Karla I. Dovolím si připomenout, že Karel I byl poslední rakouský císař, ale nebyl český král. Pouze vládnul ne zcela oprávněně české a moravské zemi, stejně jako jeho předchůdce František Josef I. Posledním českým králem byl Ferdinand V. Dobrotivý, který se za českého krále nechal korunovat 7.9.1836. Karel I byl uherským králem, kterým se nechal korunovat 30.12.1916 v Budapešti, a rakouským císařem, kdy k získání titulu císař v podstatě stačilo, aby byl uznán následníkem trůnu a smrt jeho předchůdce. U českého královského titulu se prakticky jednalo o totéž, díky dokumentům a zákonům vydaným Habsburky, a to např. Obnovené zřízení zemské roku 1627, Pragmatická sankce vydaná 1713 a přijatá zemskými sněmy zemí Koruny české v letech 1720 a1721 korunovaci již k potvrzení královského titulu nevyžadovaly, a byla i uznána v průběhu 18 století i některými evropskými panovníky. Je skutečností, že Habsburkové těmito dokumenty porušily sliby dané po zvolení českým králem Ferdinandem I, zavazujícím se ve volební kapitulaci a při korunovaci dodržovat zemské právo, a stavům šlo v podstatě hlavně o Zlatou bulu sicilskou, Korunovační řád Karla IV a jihlavská kompaktáta.

Nakonec Karel I i svůj poslední manifest z 16. října 1918 (opěvovaný některými historiky a politiky, že v něm chtěl federaci, poslal jako císař, nikoli český král a zemích české či moravské tu není ani zmínka. Jsou tu pouze zmíněny rakouské národy, protože Uhry již předem svým ministerským předsedou jakékoli pokračování s Rakouskem odmítly. Tolik i k názorům, že TGM rozbil Rakousko, všimneme-li si data, tak Karel I rozesílal onen list dva dny po generální stávce kvůli vývozu potravin a dalšího z českých zemí. Nakonec na to reagovali čeští politici posláním Washingtonské deklarace 18.10.1918 ministerstvu zahraničních věcí USA, a v této době bylo již Československo uznáno za samostatný stát všemi státy Dohody. Tedy, aspoň si myslím, nemůže být v případě paní Singhové (Galicinové) jako o pravnučce českého krále, žádné řeči.

Uvádím tyto dva případy, právě kvůli odlišnosti jejich podstaty. Kdy oba potvrzují, že pokud se to z nějakého důvodu hodí, tak co bychom něco zpytovali, a použijeme první nápad, co přijde. V OVM mělo snad být i řečeno, že všechna nebezpečí k nám přichází z východu. Na tom údajně musíme založit i svou politiku. Nějak příliš mi to připomíná z války Goebbelsův plakát s Hradčany, které chce uchopit rudý pařát a je tu nápis, „zachvátí-li tě, zahyneš!“. Říkalo se, že přes noc se tam objevil další nápis, „my se nebojíme, my tam nebydlíme“. Nevím, na vlastní oči jsem to neviděl. Ale stále hrozící nebezpečí z východu je spíš pomůcka, berlička pro politiky, kteří už mohou lidi jedině strašit, nic jiného pro ně nemají. Pokud nahlédnu do historie, tak stejně, jak jiné národy, jsme se prali většinou se sousedy. Pochopitelně byli nejblíž, kluci se také většinou perou ze sousedních ulic nebo tříd. Nechci uvádět, co kdo ještě udělal nám, nebo jiným a točit se s tím pořád dokola. Kdo se o tom chce poctivě něco dozvědět, má určitě příležitost si tyto věci vyhledat. Tak by nám politici měli říkat, co a jak chtějí zlepšit a proč k tomu potřebují i nás. Ale přestat už s tím pomlouváním, že ostatní jsou ještě horší než oni samotní, a to považují za dostatečný důvod pro jejich zvolení.