Toto místo bylo vybráno proto, že už přes tisíc let je symbolem našeho státu, a to od Přemyslovských knížat, pominu-li knížata z pověstí, přes krále až po prezidenty.
Zde nejen byli nastolováni panovníci a v moderní době voleni prezidenti, ale slibovali tu věrnost zemi a dodržování jejích zákonů i další nositelé nejvyšších úřadů země včetně ministrů republiky. Toto pravidlo bylo porušováno jedině v případech, kdy někdo chtěl vládu v zemi neprávem usurpovat a vyhledával proto pomoc v zahraničí, případně tam i žádal, aby mu byla země udělena jako léno, bez jeho volby lidem země, později zemským sněmem nebo parlamentem a nakonec přímou volbou. K odůvodnění byla každá pomluva nebo pohana hlavy státu dobrá.

Na porušování zásad při ustanovování hlavy státu a nejvyšších úředníků země, vždy země doplatila. Připomeňme si počátek 11. století, události po smrti Přemysla Otakara II koncem 13. století a brzy nato po vymření Přemyslovců, nebo po vymření Lucemburků do nastolení Jiřího z Poděbrad a ztrátu suverenity po Bílé Hoře nebo po Mnichově.

Dnes je tu spor mezi prezidentem a zdánlivě jedním ministrem, který žije v mylné představě, že jako ministr, si může dělat, co chce. Ve skutečnosti však velkou skupinou lidí, jejichž ambice ztroskotaly na přímé volbě prezidenta, kdy tato skupina lidí žila v předpokladu vítězství svého kandidáta. Jeho porážku neunesla, stejně neunesla ani svou porážku ve volbách do Parlamentu a kope kolem sebe, jak umírající kobyla. Navíc zneužívá všeho možného k pohaně prezidenta, a nejen jeho. Některé výrazy a nadávky, kterými častuje protivníky, jsou nepublikovatelné, a připomínají spíš pokřik kmenových bojovníků před útokem k nahnání strachu nepříteli a zbavení se strachu vlastního. Nejde už vůbec o diskuzi v rámci demokracie, ale pouze o řev tančících kolem ohně.

V tomto případě jde o medaili pro strýčka pana ministra, který si ji, pokud je pravdou, co o něm bylo napsáno, rozhodně zaslouží. Ovšem je také pravdou, že to závisí jen na vůli prezidenta, a pan ministr se ocitl se svými tvrzeními, proč prezident strýčkovi nechce medaili dát, v tzv. důkazní nouzi.

V rámci svých problémů, které nejsou schopni vyřešit, dělají proto protivníci prezidenta aspoň truc podniky a tak nejdou na pražský hrad, ale svolávají svá kmenová shromáždění jinde. Předpokládám, že na nich budou mít dlouhé proslovy o nezbytnosti jednoty země, ovšem bez uvedení toho, že pro ně je jen jediná možná jednota, ta pod jejich vedením.    

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad