Tento komentář je třeba chápat jako první rychlý dojem z vydaných zásad (zásady byly vydány 9.6.2020, na detailní analýzu nebyl prostor). Každý z parametrů by si zasloužil samostatný komentář, na to ale není prostor, a proto se již nyní omlouvám za zkratky a zjednodušení, které v komentáři vyslovím.

Pokud bohapustě porovnáme návrh Zásad ze srpna 2019, který šel do veřejného konzultačního procesu, a nyní zveřejněné Zásady, zjistíme, že ERÚ naprosto selhal a navržené parametry změkčil, čímž „přihrál“ regulovaným subjektům 25 mld. Kč navíc. 

V tiskové zprávě se Rada ERÚ poplácala po rameni za skvěle odvedenou práci. To, co už Rada nezmínila, je, o kolik víc spotřebitelé zaplatí v průběhu příštích 5 let. V kontextu kolabující energetiky je s podivem, že Rada má odvahu regulované ceny zvyšovat a garantovat regulovaným subjektům (povětšinou soukromým se zahraničními vlastníky) trvale rostoucí výnosy.

Zásady cenové regulace jsou dokumentem, jenž popisuje pravidla regulace pro regulační období. Vždy před koncem regulačního období se na ERÚ začnou množit zástupci regulovaných společností a vznášejí své požadavky na zohlednění v regulaci. Tato praxe vygradovala v letošním roce, kdy Rada s regulovanými subjekty přepracovala původní návrh Zásad cenové regulace, který předpokládal v rámci regulačního období pokles regulovaných cen v sektoru elektro o 0,7 % a v plynárenství nárůst o 1,6 % na současný platný stav, který mluví naopak o nárůstu  (elektro 12 % a plyn 8 %). Nenechme se mýlit relativně malým procentem nárůstu - realita bude výrazně vyšší, protože nyní ERÚ v odhadech nemůže zohlednit budoucí korekční faktory, které mimochodem v důsledku letošního cenového rozhodnutí, které Rada vydala v kontextu „korona opatření“ budou obrovské.

Bezprecedentní stav, kdy nezávislý regulátor vyzývá (písemně) regulované subjekty k návrhu změn cenových rozhodnutí, nebo kdy na klíčových dokumentech nepracují jeho odborníci, ale regulované subjekty, to by si nedovolil ani regulátor na Balkáně (se vší úctou k balkánským regulátorům). Standardní je, že národní nezávislý regulátor tvoří pravidla na základě svých analýz, znalostí a podkladů a s finálním dokumentem formou veřejné konzultace seznámí veřejnost, neexistuje, že v průběhu tvorby se selektivně potkává se subjekty, které reguluje – spotřebitele naprosto vědomě a veřejně obchází a k procesu tvorby zásad je ani nepřizve. Rada nejen, že si nechala diktovat od regulovaných subjektů, ale regulované subjekty prakticky zásady finalizovaly a před vydáním odsouhlasovaly. Proto celý proces tvorby zásad byl tak komplikovaný a trval tak dlouho. 

Pro veřejnost bude možná přínosné vysvětlit postup stanovení povolených výnosů pro regulované subjekty. Velice zjednodušeně se dá říci, že povolené výnosy jsou součtem nákladů, odpisů a povoleného zisku, který je součinem RAB (hodnoty majetku, který vstupuje do regulace) a WACC – což je v podstatě cena kapitálu. Každá z těchto složek tvoří zhruba třetinu povolených výnosů. Celý postup stanovení povolených výnosů je velice komplikovaný a obsahuje řadu dílčích vzorců, a proto mé zjednodušení, prosím, chápejte jako snahu co nejjednodušeji přiblížit základní regulační vzorec. Právě dílčí vzorce mohou celou regulaci nepříjemně zneprůhlednit, zejména pokud chceme něco vypíchnout nebo zakrýt.

Je dobrým zvykem (a nedělá to jen Rada ERÚ) ukazovat výhradně čísla, která se hodí – proto ERÚ ukázal např. klesající WACC (vážený průměr nákladů kapitálu, tedy cena kapitálu). To, co už ERÚ v tiskové zprávě neřekl, je skutečnost, že ke sníženému WACC (který je mimochodem i tak jeden z nejvyšších v Evropské unii) přidává navýšení RAB (regulované báze aktiv). Odborná veřejnost si tuto větičku umí přeložit – na jedné straně snížím a na druhé výrazně přidám a dostanu v lepším případě stejnou hodnotu zisku, v horším vyšší hodnotu zisku, než při současném stavu a zásadách cenové regulace pro období 2016 - 2020. Prostě jde o hru čísel, která v konečném důsledku ze spotřebitelovy peněženky vytáhne víc peněz. A to zcela pomíjím metodicky pomýlené (pochybné a sporné) použití nominálního WACC a reálného RAB. Zjednodušeně platí, že se používá k reálnému RABu reálný WACC a naopak, kombinace nominální WACC a reálný RAB bude patrně české unikum.

Argumentace budoucími vysokými investice, které bude potřeba vynaložit (a které následně zvýší hodnotu majetku, jenž vstupuje do regulace, a tudíž zvýší i hodnotu povoleného zisku), je také velmi oblíbená, nicméně (a to platí zejména pro sektor plynárenství) se vždy jednalo jen o plány, které se realizovaly ve výrazně nižším objemu. Pro elektroenergetiku zase platí, že se nyní argumentuje investicemi na mimořádně „vratkém“ základě a požadavek na „předplacení“ těchto investic v současných cenách je jen bianco šekem, který Rada dala regulovaným subjektům do ruky.

Po korona krizi se investice nejspíš výrazně omezí a bude se opět „jen“ udržovat. Takže tady máme bianco šek, který budou spotřebitelé předplácet bez jakékoli garance, že za tyto peníze někdy něco uvidí. 

Ano, Rada je statečná a odvážná, a hlavně plní svoji roli ochránce spotřebitele. A spotřebitel jí za to bude v příštích letech jistě velmi vděčný. 

Ivan Noveský 

Předseda Institutu pro Energetiku

v roce 2001 zakládal ERÚ a v letech 2016 - 2017 byl jeho 1. místopředsedou