Andrej Babiš v nedávném rozhovoru představil jistou vizi. Stručně: Začal klasicky – tradiční strany za vše mohou i v bydlení, připravily prý města a obce o ohromné množství bytů jejich privatizací, prý šlo až o 600 000 bytů.

Řešení vidí ve státní výstavbě (a není sám). Stát prý chce v Letňanech stavět nejen kanceláře ale i byty pro státní úředníky. Pokud by se zrealizoval, uvolní se prý velká kapacita budov, které lze předělat na byty. Stát by si měl zjistit, jak bydlí jeho zaměstnanci, jestli v tom nepotřebují pomoc.

Soukromé firmy už to prý dělají, třeba Agrostroj Pelhřimov postaví sto bytových jednotek pro své zaměstnance. Na dotaz severu Lidovky.cz, zda by tedy stát měl stavět bytovky pro své zaměstnance souhlasil a uvedl profese lékařů, učitelů zubařů, je prý toto jednou z cest.

Jaká je pravda? Jen telegraficky. Stát v roce 1990 převedl veškeré státní byty bezplatně do vlastnictví obcí. Bylo jich více než 1,2 milionu. Neprivatizoval je. Václav Klaus byl sice příznivec privatizace, ale tak daleko nešel. Bývalé státní, nyní obecní byty masově privatizovaly samy obce. Proč? Protože stát otálel s dalšími kroky, například s ekonomizací nájemného. Vybírané nájemné produkovalo velké ztráty. Když tu „ekonomizaci“ jedna „tradiční“ strana v roce 2005 provedla (ČSSD) bylo již pozdě. Většinu těchto bytů obce již převedly za hubičku nájemníkům. Politici bez rozmyslu, mohl bych doložit, že omylem, privatizovaly i privátní – družstevní byty. Z 800.000 bytů jich víc než polovina bylo privatizováno za pár korun. Tato generace měla štěstí, opakovat se to již nebude. Tehdy se byty rozdávaly. Další generace měly smůlu.

Když Jan Birke (později i s Klárou Dostálovou) předložili v parlamentu zákon o odstupném bydlení a veřejné prospěšnosti, bylo v důvodové zprávě uvedeno, že jde o návrh podle vzoru Rakouské praxe. Kdyby měl pan premiér ve svém okolí někoho, kdo bytové politice rozumí, asi by mu řekl, že výstavbu firemní pro své zaměstnance nazývají Rakušané „čtvrtý kořen“ výstavby neziskovými bytovými společnostmi. Ovšem do finále, třetího čtení, jeho netradiční hnutí ANO hotový zákon nepropustilo. Proč? Prostě to, co říká, jsou planá slova, ač bych rád viděl, jak budovu MMR na Staroměstském náměstí předělává na byty pro státní úředníky. Myslím, že vím, kde by ta budova skončila. Tolik tedy příklad, slova neublíží, že, hlavně dát naději před volbami.

Šermování s vidinou státní výstavby nedoporučuji. Historická analogie s komunisty po roce 1948 by se dala nalézt také s tím, že jim po pár letech došel dech a peníze a obnovili původně zavrhovanou družstevní výstavbu. Ale není to totéž, takové srovnání si odpustím. Ostatně družstva současní politici (to je snad jediný jejich reálný krok) nalézají i dnes. Proč?

Věci mají svůj řád, právo, zásady. Pokud by stát svým nákladem chtěl stavět byty jen pro některé profese za regulované nájemné, hrubě by tyto zásady porušil. Říká se jim „veřejná podpora“ a ta má svá pravidla. S výjimkou území bývalé NDR, kde si Německo po roce 1990 vymínilo dodnes platnou výjimku (proto mnozí dávají Berlín za vzor), platí pravidla pro nepovolenou veřejnou podporu i u nás. Jistě by se dal nalézt způsob, jak z veřejných zdrojů pomoci výstavbě. Buď by ty podmínky byly stejné pro všechny druhy výstavby včetně privátní či družstevní, anebo by musely být například zaměřeny pro lidi s nízkým příjmem a na okraji společnosti. Tedy bydlení sociální. Ale to hnutí ANO krátce po převzetí vlády odmítlo. A bydlení je dnes nedostupné i pro lidí se středními příjmy.

Tolik úvodem.

Třicet let zde probíhá proces, kdy na jedné straně podnikatelé, developeři mají pro svoji vysoce ziskovou činnost plné zastání, ostatně to dokazuje vehemence, s jakou byl prosazován nový stavební zákon, ve kterém politici (někteří) vidí spásu. Developeři budou stavět více, budeme i nadále národem vlastníků s mizernou právní úpravou pro správu či užívání bytů. Byt se stává investicí, jistou úložkou peněz, nikoliv místem pro bydlení.

Nechci být zaměřen jen na premiérovo hnutí. Koalice Spolu chce stavět 40.000 bytů ročně. To by bylo skvělé, jen neříkají jak. Kdo to bude financovat, budou to byty do nájmu či vlastnictví, nic. Slib před volbami potěší, po volbách se najde důvod, proč to tak nejde. Piráti i Starostové na tom nejsou lépe. Ale tváří se, že všechno vědí, vše zajistí, jen vyhrát volby. Pochybuji. Tedy že vědí.

Krize bydlení je téměř celosvětový problém. Když pročítáte analýzy z Irska, Británie, USA, Francie a další argumenty organizace Housing Europe, nebo tradiční usnesení Valného shromáždění OSN o roli družstev a porovnáte to s naší praxi, je to ostuda. Ostuda politiků, že v tak vážné věci, kterou potřeba bydlet nesporně je, nenaleznou shodu na společném jednání všech politických stran s představiteli odborné praxe. Že si nepozvou Rakouské či Britské odborníky na dostupné bydlení, aby se s nimi podělili, v čem vidí řešení. Nejednu analýzu (třeba o Británii) jsem pro MMR napsal. A nic.

A tak oněch slíbených dalších pět dílů věnuji historii bytové politiky u nás po roce 1990, analýze důvodů současného stavu bydlení u nás, návrhům na řešení a v neposlední řadě novým technologiím výstavby metodou 3D tisku. Volby jsou dobrým důvodem k zamyšlení, co pro nás politici chtějí udělat, nebo jen slibují.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele