Upozornil na možnost, že procesy možná už probíhají, jen o nich nemáme ponětí, popřípadě je vnímáme, ale zatím jsme pro ně nenašli pojmenování. Na podobnou situaci narazil už ve 40. letech 19. století v anglickém Manchesteru. Vrcholila první průmyslová revoluce a zrodivší se liberální kapitalismus nabíral na síle. Studiem tehdejších manchesterských novin, do nichž přispívali mnozí velcí duchové doby, Baumann ale zjistil, že si epochální proměny lidé nebyli vůbec vědomi, případně ji za epochální nepovažovali. Analogickou situaci nachází i v současnosti.  

Jiný Američan, ekonom Jeremy Rifkin pro tentýž polský týdeník Baumannovu opatrnost poněkud upřesnil. Pokud bychom mu ale měli porozumět, musíme spolu s ním sdílet přesvědčení, že bez ohledu na dobu a na to, jak si říká, postindustriální, i nadále je nezpochybnitelným základem ekonomiky průmysl. Obory ekonomické činnosti, které klasická politická ekonomie označovala za produktivní, a dnes nesou souhrnné pojmenování: ekonomika reálná, tedy ekonomika, díky níž vznikají nové hodnoty.  

Reálná ekonomika v důsledku enormního růstu produktivity práce a současného hledání v globalizovaném světě co možná nejlevnější pracovní síly se stěhuje ze zemí původu, tedy západních zemí, do zemí, kterým Němci říkají prahové. V zemích původu pak zůstávají obory post industriální, jež, ač si výsledky své práce pojmenovávají jako produkty, jsou činnostmi od reálné ekonomiky odvozenými, služebnými, činnostmi, jež nové hodnoty nevytvářejí, nanejvýš je udržují, jako jsou služby, po případě sekundují při realizaci konkrétních projektů reálné ekonomiky, jako jsou služby finanční.  

Rozhodující je však míra, v jaké ta která ekonomická činnost nabízí pracovní příležitosti a s nimi i možnost výdělku. V důsledku enormního vzestupu produktivity práce v reálné ekonomice a odchodu některých výrob za levnější pracovní silou, její nabídka pracovních příležitostí slábne. Jejich úbytek měly nahradit ekonomické činnosti odvozené, a to včetně veřejných služeb. Navenek se to tak jeví. Fakticky ale v důsledku slábnutí reálné ekonomiky i zde dochází k výrazným proměnám. Nabízené pracovní příležitosti sice dál trvají, avšak s výjimkou úzké vrstvy manažerských elit, nabízejí zpravidla výdělek, který nestačí mnohdy ani k udržení základního živobytí. A tak chtějí-li si lidé udržet dosavadní životní úroveň, činí tak cestou hojného zadlužování. Narůstá tu tak dluhová bublina, která, pokud by měla prasknout, podle některých autorů vyvolá obdobnou hospodářskou katastrofu, jíž byla krize v 30. letech minulého století.  

Jeremy Rifkin, jak plyne z jeho slov, je si určitého interregna rovněž vědom. Jen situaci hodnotí z pohledu ekonoma. Dnešní západní ekonomika podle něho stojí na rozcestí. Buď podlehne, anebo podobně jako se na začátku 19. století vymanila z feudálního sešněrování, reprodukujícího bídu a hladomory, rozpohybuje dnes průmyslovou revoluci třetí. Všechny dosavadní průmyslové revoluce se odvíjely od energetiky. V prvé to byla pára, v druhé elektrická energie a spalovací motory. Třetí podle Rifkina musí stavět na obnovitelných zdrojích, decentralizované výrobě i distribuci. Dosavadní energetický potenciál země tvořily nákladní velkovýrobci, tepelné a jaderné elektrárny, popřípadě teplárny, a těžkopádné přenosové soustavy. V třetí průmyslové revoluci výrobcem má být každý obytný dům či jiný budova, osazená solárními panely, tepelnými pumpami, zpracovávající biomasu, a distribuce energie má kopírovat a být podobně řízena jako je distribuci dat po internetu.  

Odpovídající systémy jsou už vyvinuty. V Německu se začínají uplatňovat v praxi. To je také jeden z důvodů, proč se Německo odklání od klasické energetiky, dokonce utlumuje energetiku jadernou, na niž naše vláda naopak sází, a je přesvědčeno, že nový způsob pořizování a distribuce energie nejen zvýší energetickou nezávislost země, ale i vytvoří ohromné množství dobře placených pracovních příležitostí. Mimo jiné i díky průmyslovým odvětvím, jež tato revoluce v energetice přivede k životu.  

Obávám se jen jediného: my z toho zas nebudeme mít nic. Díky Nečasově vládě a její energetické politice z dob průmyslového pravěku se nakonec ocitneme, jak je v našich končinách obvyklé, na chvostě tohoto nadějného vývoje.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.