Je jasné, že autentická pravice se v ČR se po odchodu Václava Klause z aktivní politiky zcela vytratila. Alespoň týkající se stran, které se dostávají do Parlamentu.  Když pravicový volič pozoruje, co je u nás vydáváno za pravici, je nutně zmaten. Strany, které hlásají, že jsou pravicové, mají k pravicovosti tak daleko, jako Al Capone ke knězi. A nehovořím jen o současné ODS, kterou zasáhl zhoubný virus vzniklý vně naší země - v EU a v americké levici propagovaný u nás osobou Václava Havla, ale i o prohavlovské TOP 09, pro niž to platí dvojnásobně. Pravice se rozhodně nezabývá úsilím o nastolení elitářské občanské společnosti tak, jak ji propagují tito Havlovci. Jde vůbec v tomto případě obnovit u nás pravici politickou cestou, když o 85 % zákonech u nás rozhoduje socialistická a zelená levicová EU?

Je proto otázkou, zda stačí návrat k pravici 90. let minulého století, tedy k liberální pravicové politice. Zdá se, že sám liberální pilíř nestačí, ale musí být podpořen i pilířem konzervativním. Pouhá svoboda zřejmě nedokáže uhájit stát proti současnému levicovému džihádu. Je nutné ještě přidat k obraně proti němu i duchovní úroveň národa. Bez přihlášení se ke křesťanským kořenům nebude schopna pravice přežít v současné době muslimského a multikulturálního tlaku. Pokud hovořím o návratu ke křesťanským kořenům, nemám tím rozhodně na mysli teologický přístup typu profesora Halíka, který vymítá základ pravicového  myšlení vytrháváním z kontextu jednotlivých fragmentů pravicové politiky, jako jsou duchovnost, morálka či  etika, a tím zakrývá hlubokou nedůvěru k jedinci.

O tom se zamýšleli panelisté večera, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, místopředseda Akce D.O.S.T. a středoškolský profesor Petr Bahník, sociolog a podnikatel Petr Hampl, publicista Radek Velička a šéfredaktor Euportálu Lukáš Petřík.

Jiří Weigl správně podotkl, že názvem semináře mělo být „Pravice na Prokrustově loži,“ protože na Záhořovo lože nikdy Záhoř neulehl, neboť se sám snažil kát a napravit svou vinu svým upřímným pokáním, zatímco naše pravice bude muset spočinout na  loži Prokrustově neb sama se o pokání nesnaží. Má pravdu, zdá se, že by ji díky její pýše dokázal napravit už jedině obr Prokrustos. Proto ten její propad. Přitom po roce 1989 nikde ve střední Evropě tak pravice nedominovala jako u nás a nyní pláčeme nad tím, jak zklamala díky vládám Mirka Topolánka a Petra Nečase.

Předválečnou pravici representovanou za první republiky především agrární stranou venkova u nás zničil kolektivizací zemědělství komunismus a její zánik prohloubil navíc atheismus. Zemědělci si po hrůzách kolektivizace během 40 let nakonec ale zvykli na život závislý na státě a volají po něm. Vesnice jsou proto vesměs baštami levice. Strůjce kapitalismu u nás Václav Klaus využil proto především protikomunistického vzepětí městských občanů. O své myšlence je přesvědčil svým výrokem, že „Cílem VLSR (velké listopadové sametové revoluce) je návrat ke kapitalismu a cestou k jeho vybudování u nás je privatizace“.