Člověk je tvorem imitujícím. Většinu kulturních hodnot, vzorů a postojů si osvojujeme prostřednictvím nápodoby druhých, které vnímáme jako pozitivní autority. Osvojení jazyka z nás činí lingvistické společenství. Imitace rituálu začleňuje lidi do rodiny věřících. Ztotožňování se s velkými postavami a událostmi minulosti vychovává vlastence. Gesta a symboly přetrvávají staletí a vytvářejí kontinuitu národní existence. Usazuje se v nich historická zkušenost, která se postupně mění v kolektivní moudrost a odolnost.

Česká existence a soumrak vzorů

Krize nastává tehdy, když se plynulý řetězec historické imitace přeruší. Vynikající státníci, myslitelé či bojovníci uplynulých staletí jsou buď zapomenuti, nebo se stávají pod vlivem nových módních ideologií předmětem posměchu či animozity. Neomarxismus útočí na národní paměť, protože národ bez zdravého vztahu k minulosti je pouhou populací neschopnou vytvářet instituce zaštiťující jeho sílu a svobodu. Další strategií soudobého progresivismu je odstranění nebo zpochybnění tradičních vzorů, jejichž sdílení vychovávalo v západní civilizaci sebevědomé, racionální a svobodné osobnosti. Nic podobného tvůrci neomarxistických utopií nepotřebují. Touží po pasivním davu manipulovaném iracionálními emocemi, jejichž šíření mimořádně usnadňuje moderní technologie.

Zánik Západu se děje přímo před našima očima

Řada západních národů, které jsme kdysi obdivovali pro jejich vyspělost, výkonnost a tvořivost, se zmítá ve zvláštní náboženské válce vyvolané směsicí ideologických, sociálních a etnických konfliktů. Zdá se, že zmíněný střet nemá pozitivního východiska, protože mainstreamová média a politické a akademické elity zabraňují pojmenovat věci pravými jmény a znemožňují tak jakoukoliv kritickou reflexi a diskuzi. Výsledkem může být postupný úpadek demokracie, svobody, sociální soudržnosti a ekonomické prosperity. Zánik Západu tak už nevyhlíží jako výplod fantazie přecitlivělých a pesimistických vzdělanců, ale jako skutečnost odehrávající se přímo před našima očima.

Teď můžeme Evropě něco dát

Lze se výše zmíněné psychické epidemii bránit? Je možné zastavit neomarxistickou utopii? Především je třeba obnovit autoritu tradičních a pozitivních vzorů udržujících přirozený společenský řád. Nemusíme hledat žádoucí vzory v zamlženém horizontu minulosti či exotickém prostředí Dálného východu. Stačí se podívat kolem sebe. Hledejme lidi práce, rodiny, nadané, tvořivé a přemýšlivé jedince, altruisty, muže a ženy žijící běžné životy bez mediální pozornosti a vědomí toho, že v jejich každodenních aktivitách se odráží vše, co učinilo naši společnost a západní civilizaci velkolepou a výlučnou. Historická zkušenost nás poučila o tom, že žádná utopie či hysterická davová psychóza neobstála před triádou práce, zdravého rozumu a touhy po svobodě. Založme obrodu české společnosti na těchto základech. Mnozí vzdělanci minulosti, počínaje Hubertem Gordonem Schauerem, přemítali o smyslu českých dějin. Nepřišel historický okamžik, kdy bychom měli svojí obnovenou mravní a intelektuální silou přispět k zastavení progresivistického šílenství ohrožujícího existenci Západu? Neměla by teď být ona chvíle, kdy se historicky osvědčíme a získáme potřebné národní sebevědomí?

(Autorem článku je prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. Je vysokoškolským pedagogem a zároveň působí jako oblastní koordinátor vznikajícího hnutí občanů Trikolóra pro Prahu 4.)