Dnes to napravím a zauvažuji. Výročí je nekonečně. Irituje mě proto rozhlas, ze kterého například slyším: „Dnes, ale před X lety lety začala stavba observatoře v Greenwichi. A před Y lety prvně užil doktor Z dezinfekci.“

Uznejte sami, má něco podobného smysl? Vsadím se, že stavba známé observatoře v reálu začala o den dřív a že dezinfekci onen lékař v soukromí užil již o týden dříve. I kdyby to nebyla pravda, jaký smysl má připomínat ona původní data?

Dobrá, řeknete. Ale sto let od narození malíře Omega snad je správné připomínat. Na to odpovím, že nevím. Jde o zažitou tradici, ale co by se, propána, stalo, kdybych uspořádal na Žofíně oslavu a napsal: „Je to proto, že se před sto lety, jedním měsícem, jedním týdnem a jedním dnem (a jednou hodinou) narodila feministka Beta!“

Navíc... Nezdá se vám, že výpočty jsou poněkud ošemetné? Tak například v Rusku se, jak známo, v čase revoluce měnil kalendář. K obdobnému skoku v počítání dnů došlo však všude jinde už o pár století dřív, i ptám se: JAK slavit výročí lidí, kteří se narodili OKOLO těchto dat?

Když se pak zamyslíte nad věcí ještě hloub, dojde vám, že i dala vzdálenější od těchto zlomů jsou vlastně falešná; nebo snad ne? Onen posun byl přece papežem stanoven náhodně a mohlo k němu zrovna tak dojít o padesát pět let později.

Ale aspoň vlastní narozeniny slavíš, ne? To dodáte. Na to odpovídám, že ano, ale nerad. Jsem vždy o rok starší a nepřipadá mi, že bych proto měl toho dne pracovat víc anebo naopak vůbec. Přesto lidé neustále nějaká výročí slaví, a kdyby byla zrušena práce, tak se vsadím, že by takřka nic jiného nezbylo než každodenní slavení desítek, ne-li stovek výročí. Není totiž dne v dějinách, kdy by se nepřihodilo milion významných věcí. Proč se ale raději nedívat kupředu?

Ivo Fencl

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.