Ivo Fencl: Jak to bylo s Nepraktou?

01.07.2017 7:34 | Zprávy

Po listopadovém převratu nastaly doby a konkrétně léta 1997 a 2003, kdy pod značkou Neprakta vyšlo i osmnáct knižních titulů ročně (kalendáře v to nepočítaje), nicméně ani za socialismu nebyl upozaděn a již roku 1953 ilustroval šestnáct knih.

Ivo Fencl: Jak to bylo s Nepraktou?
Foto: Archiv vydavatele Vaše věc
Popisek: psací stroj

Rokem oproti tomu hubeným zůstal šestasedmdesátý, kdy po nás Mistrovy obrázky jukly jen ze svazků Proměny lásky a slávy, Jak se vaří při Dunaji a Oživení v sále. Zrovna tak v letech 1964-1967 neilustroval nikdy víc než tři knihy ročně, ale zde mezi nimi najdete aspoň památné Máchorky Ilony Daňkové. Roku 1965 zůstalo ovšem jen u dvou titulů, poněvadž nevyšel svazek Ausflug nach Walhalle slibovaný nakladatelstvím Eulenspiegel v Berlíně.

Nu, a v letech 1951 anebo 1956 poslal Neprakta na pult vždy jen jediný titul, nicméně Kynologická příručka Jana Kollera zůstává první publikací, kterou vyzdobil. První z víc než čtyř set.
Také o Nepraktovi vyšly po převratu čtyři knížky, včetně titulů Na návštěvě u Neprakty, Průšvihů firmy Neprakta Oldřicha Dudka a Hovorů s Nepraktou od Neprakta 100 hororůmanželů Valentových, a tou poslední a v mnohém nejlepší se stala Tučná linka černou tuší Jaroslava Kopeckého, sběratele malíři snad nejoddanějšího. Má devatenáct kapitol a spoluautor nechal kreslíře volně rozprávět o dětství, válce, vtipech a spolupráci s divadlem, televizí i kinematografií (podílel se na čtrnácti filmech).

Jiří Winter (1924-2011) žil do roku 1962 na rohu pražské Rajské a Plynární ulice v Holešovicích, přičemž tento dům stál v místě dnešního vstupu do metra. Odsud se malíř přestěhoval do Střešovic (Cukrovarnická), ale my se vraťme do dvacátých let.

Měli sklenářství, které už založil Jiřího děd (1877). Jako dítě byl Winter pečený vařený v ZOO (otevřené 28. září 1931) a navštěvoval i jejího ředitele prof. Jiřího Jandu. Hrával si u něj domu se lvicí Šárkou, darovanou zahradě cirkem Rebernigg.

„Ze všech ještěrů jsem si v ZOO nejvíc oblíbil plaza zvaného tupinambis neboli teju,“ vzpomíná. „Je asi metr velký, zavalitý, černobílý a nápadný, a já jsem ho pouštěl do uličky a obracel, všelijak si s ním bezstarostně hrál a on trpělivě běhal sem tam a nikdy se po mně neohnal. Měl jsem ho za báječné domácí zvířátko. Až když mi bylo devatenáct nebo dvacet a začal jsem studovat přírodní vědy, dozvěděl jsem se, jaká je to kousavá a nebezpečná potvora.“

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Petr Letocha byl položen dotaz

Možná se nepletu, ale zdá se, že díky Trupovi se Evropa probouzí?

Jednak konečně vidíme nějaký pokus o to, ukončit mírem válku na Ukrajině a taky se zdá, že Evropa začíná řešit i svou bezpečnost. Ale opět se tím ukazuje, že jsme jako Evropa selhali a zaspali. Nebo máte jiný názor? Jestli ano, tak jak vysvětlíte, že se dosud vážně o míru na Ukrajině nejednalo? A ja...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Dobře, nebo špatně?

15:26 Ivo Strejček: Dobře, nebo špatně?

Těch deset dní mezi 10. a 20. únorem 2025 si dobře zapamatujme. Událo se v něm několik zlomových udá…