Selský i sousedský rozum má, pravda, někdy pravdu. Ale jindy je secsakramentsky vedle, a zrovna tak se často mýlíme, když osočujeme dokonce i sami sebe:

„To mě pánbů potrestal, že jsem spal.“ Avšak děláváme to: už je to jakýsi automatický masochismus a jistěže ne vlastní každému, ale častý. Běžný u přehršle lidí, kteří roku 2020 navíc zdůrazňují: „Covid je trest. Za to, že jsme se nechovali dobře k přírodě.“

„Že jsme se měli za pány zeměkoule.“

„Že jíme nevhodné potraviny a zamořujem ovzduší.“ Atd.

Ve skutečnosti je podobná reakce iracionální a kdesi se jí ostatně zlehka vysmívá už Umberto Eco – a podobně jemu u nás Ondřej Neff. Je to příznak nejen jakéhosi, nýbrž latentního masochismu, který jako by povstal z davu ujařmených, co kdysi chodili na robotu a jejichž potomci jsme samozřejmě částečně dodnes.

„To mám za to, že jsem tehdy nešel do toho vztahu s Aničkou K.“

„To mám za to, že jsem se drahná léta úplně zbytečně styděla svlíknout do plavek.“ Atd. Logická spojitost a návaznost tu, pravda, může existovat, nicméně je naprosto šílené, když jí není a nebude, zatímco ujařmený nešťastník si přesto sype na hlavu popel i sůl a roztírá si po obličeji se vzrušením lepkavý, černý krém na boty.

Ne, pokora určitě není zavrženíhodná vlastnost, ale co je moc, to je moc. Ne? A proč by měla mít každá katastrofa, propána, v pozadí zločin beznadějného, krutého lidstva? Ne že by tedy lidstvo nebylo kruté (a to nejen v Kongu) a ne že bychom hříchy či hříšky na kontě neměli i každý osobně.

Ne že by vedle toho i ty sopky nebouchaly a povodně souseda i nás nevyplavovaly shora-zdola. Ale souvislost?

Jaká? Která ? Čí? A slyším, jak někteří říkáte, že „to hospodin“ souvislost - na rozdíl ode mě, burana - vidí, a nechci deklarovat, zda jsem či nejsem věřící, avšak představme si, že věřící jsem. I tak odmítám slogan JE TO TREST.

Ve velkém (a globálním) zrovna jako v malém – a hovořil jsem loni (aniž prahnu moc odbočovat) s vdovou po geniálním Zdeňku Rytířovi, která žije se zpěvákem Pavlem Sedláčkem, a pěl po právu ódy na texty jako Píseň pro Joriku (zpívá Václav Neckář) či na zmíněný již song Trest. „Hm, a co jste s Pavlem řekli na to, když ho Saudek v tisku označil za svého sexuálního partnera?“ povídám - a půvabná Helena Rytířová (spisovatelka) slavného fotografa okamžitě obarvila zmiňovaným krémem od hlavy po paty, nicméně...

Mávla rukou jako dáma a mávli nakonec s Pavlem Sedláčkem rukama nad věcí oba, ač Pavel zprvu soptil; avšak „známe Jena Saudka“, i budiž mu odpuštěno, aniž bychom to brali jako TREST.

To spíš co vtip: byť vtip ne moc vhodně litý veřejnou platformou.

Ani aktuální vítězství Joea Bidena na té platformě... plus to, že bude - pár let - i ve svém věku prvním či druhým nejmocnějším mužem planety s prstem u nukleárního knoflíku, není, řekl bych, trest, a půl Ameriky ostatně ještě jásá v ulicích - navzdory pandemii.

Ale ani sama pandemie není dle mého názoru žádným trestem lidstvu, nýbrž čímsi, co zkušení epidemiologové čekali dávno. Není třeba sypat si proto dnes pitvorně popílek na hlavu a drásat si obličej, bičovat se - jako celé lidstvo - důtkami přes záda. Pouze je místné čelit věcem racionální kroky. Což znamená? Což znamená „hlídat“ Bidena, asi jako jsme hlídali „sprosťáka“ Trumpa, „respektovat“ viry (jak řekl pan Blatný) a uvědomit si, že se mohou vynořit i ještě daleko víc devastující viry.

Ale není košer podnikat rozličné absurdní akty pokory, mezi které já osobně kladu (a teď se mnozí nakrknete) i návrat USA k Pařížské dohodě, i zcela iracionální válku s klimatickými změnami jako takovou (ostatně ani již nevím, zda se stále jedná o oteplování) či trapné vměšování čehosi do automobilového paliva a související pěstění žluté olejky široka daleko. A nestahoval bych ani zbytky americké Armády z Evropy (jak už naznačil Andrej Babiš), ale aspoň o to se patrně zatím nejedná.

Nepochybuji ovšem o tom, že se Evropa (snad s britskou výjimkou) už několik desetiletí trestá - a trestá... a že pro ni ani zdaleka neplatí (převrácené) Trumpovo „Evropané first“, Evropani dřív. (Z alba Dítě štěstěny)

Ivo Fencl