„Ano. Ale nesrovnalosti nebyly. Navíc...“
„Copak?“
„Já jsem šla do hloubky a nikde nemohu objevit potvrzení, podle kterého by žádost o takové přepočítání a prověření - údajné manipulace - byla podložena jakýmkoli relevantním argumentem.“
Dal jsem se do smíchu. „Ale, madam, to jsou prkotiny. Chtěl bych mít, Marie, tvé starosti. To támhle v Sýrii zatím Asad morduje civilisty, jak se dočítám.“
„Hm. Slyšela jsem o tom. Ale ti civilové... Neřezali předtím jiným civilům hlavy?“
„O tom server nemluví.“
A opravdu. Nemluvil. Trochu mi to vadilo. Od jistého momentu totiž tápu v tom, kdo je v Sýrii „pouhým“ teroristou a kdo (takzvaně) umírněně opozičním kádrem.
„Zato píší, že konečně máme nejnižší ceny benzínu v EU! Třikrát sláva!“ zvolala naivka Marie. – Až později jsme zjistili, že si Ital (dejme tomu) koupí za průměrný měsíční plat 2344 litrů benzínu a Řek 1637 litrů; zatímco našinec jen 897 litrů. Nu, a kolik litrů si koupí Němec, to jsme radši ani nezjišťovali.
Také proto ne, že mě zaujal rozsah nového zákona pro restaurace. Věřte nevěřte, má 288 stran a okolo sedmdesáti tisíc slov.
„No, ne! Vážně, Igore? A já myslila, že tam bude jen: Už nekuřte! Smrdíte!“
Marie vrtěla hlavou.
„Kdepak. To by nestačilo. Tudíž se stejným zákonem zakazuje prodávat (a podávat) alkohol každému, o kom se dá důvodně předpokládat, že nápoj požije a vzápětí ohrozí zdraví kohokoli nebo aspoň poškodí nějaký majetek.“
„A roztrhání účtenky: I to je poškození osobního majetku?“ ptala se Marie po krátké úvaze.
„Snad ne.“ A doufejme, že ne; avšak Magda Ingrová (což je naše rodinná známá a servírka, která bere patnáct tisíc hrubého měsíčně) mě jen den předtím upozornila, že kdyby zapomněla účtenku vystavit, hrozí podniku pokuta do půl milionu. „A oni ji po mně smí několik let vymáhat. Do výše čtyř a půl násobku těch patnácti tisíc.“
No nic. „To studenti Oxfordské univerzity mají závažnější starosti,“ zaplašil jsem podobně extrémní představy a rozhodl se Marii pobavit.
„Aby vůbec na mapce našli Oxford?“
„Ane ne. Nejsou hloupí. Jsou jen korektní. Oficiálně požádali o zařazení nového slova do slovníku.“
„A jakého slova?“
„Ze. Tak slovo zní. Výraz vznikl spojením zájmen ona-on (he-she), a to proto, že transsexuálové nebyli dosud respektováni. Říká to aspoň Peter Tatchell v časopise Time. Studenti věří, že bude „ze“ aplikováno i do přednášek a seminářů. Dle kodexu chování na univerzitě dokonce bude opakované užití jiného, a tedy špatného zájmena vůči tzv. transgenderové osobě trestným činem.“
Marie se zasmála. „Vtipné. Není ale, Igore, ještě vtipnější náš nový ministr?“
„Míníš ministra pro lidská práva? Chvojku? A copak?“
„Jak se dovídám, nechal se slyšet, že děti nepřizpůsobivých občanů budou muset chodit do školy, i kdybychom jim za to měli platit.“ Odmlčela. „Víš co?“ řekla. „To naše špičkování k ničemu nevede.“
„A jak by mohlo?“
„Takže to je další problém, ne? Igore, my potřebujem skutečně komplexní - a objektivní - pohled na věci... Igore, pusť televizi!“

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami