Nic to, tuším, nezmění na tom, že elitám povětšinou nezáleží ani na přírodě, ale především na lidech. Příroda se (i včetně částečně opravdu vymírajícího živočistva a rostlinstva) vzepne, jak o tom aspoň sním, ale lidé? Ve své prosté většině trpí a skomírají a bezduše strádají, vytěžováni, sráženi. Nakonec umírají. A mají-li vůbec nějaký duchovní potenciál, je v nich, tedy pokud se nevyšvihli vzhůru, válcován. Elity to tak chtějí. Dál jen „bídnej chleba“ a další a další hry; a masy to momentálně berou, zatímco elity dál ohýbají pravdu, nebo alespoň šikovně pootáčejí jejím kompasem s heslem, že pravda nikdy není jedna, že pravd je víc. I ptám se tě, Milane Kohoute, co si o tom myslíš, a neodpovídej pouze mně, odpovídej všem.

Milan Kohout (ani tak neodpovídá, jako se bez ohledu na tazatelovo mínění omlouvá):

Milí přátelé,

tady je moje digitální omluva příštím generacím. Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství. Bohatí lidé horečnatým a sobeckým hromaděním bohatství vytvářejí největší uhlíkovou stopu způsobující globální oteplování. Dnes lituji, že jsem se jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých socialistických hospodářských a politických systémů ve východní Evropě. Za socialistických systémů byly výrobní prostředky a veškeré území celospolečensky vlastněno. Což by dnes, pokud by to ještě existovalo, dalo celé společnosti do ruky mocný nástroj a základnu, jak přistupovat udržitelně k naší existenci na zeměkouli a radikálně změnit způsob jakým vyrábíme zboží, používáme přírodní suroviny, energii a všechny veřejné statky. Socialismus (vedle anarcho-socialismu) byl a doposud stále zůstává nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě. Socialistický ekonomický systém je založen na myšlence rovného sdílení všech zdrojů, na společném vlastnictví území a na myšlence produkování k životu pouze nejpotřebnějšího zboží, které je vyráběno tak, aby bylo trvanlivé. Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za jménem demokracie) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí. A protože je kapitalistický ekonomický systém vlastněn a diktován různými soukromými, navzájem soutěžícími vlastníky výrobních prostředků, tak se společnost zákonitě nedokáže dohodnout na žádné jednotné akci, která by zpomalila nebo zvrátila katastrofální globální klimatický kolaps. Proto se chci omluvit, že jsem jako součást československého disentu slepě pomáhal zavést principy takzvaných individualistických lidských práv, která ve svých důsledcích vedou jen k sobectví a atomizaci členů společnosti, tak typické pro kapitalistickou společnost. Taková práva jsou falešnými lidskými právy. Nyní uznávám, že zásady lidských práv by neměly být odděleny od přírodních práv a globální ekologie. Dnes lituji, že jsem pomohl zničit socialistické systémy. Zvláště se chci omluvit mé šestileté dceři, která bude v budoucnu platit krutou cenu za mé bývalé chybné kroky.

Milan Kohout