V létě uplynulo rovných 100 let od rozdělení starobylého města Těšín. Bezprecedentní akt v historii evropských měst má na svědomí Konference velvyslanců mocností Dohody v belgických lázních Spa, která území Těšínského Slezska u vzdáleného stolu podělila mezi dva nově vzniklé státy. Hraniční čáru ve starobylém městě Těšín začal tvořit tok řeky Olzy. Historická část města na pravém břehu řeky připadla Polsku, odtrženou periferii na levém břehu připsali Československu. Roztržení města má od letošního 28. července připomínat obsahem hloupou a formou primitivní „umělecké dílo“ – replika prvorepublikového hraničního pylonu. Hladce opracované dřevo je natřeno třemi barvami, jaké má československá vlajka a do jejího obrazu je posazen prvorepublikový státní znak. Nápis na podstavci prozrazuje motiv: „U příležitosti 100. výročí určení státních hranic ČSR na Těšínsku, Oravě a Spiši a vzniku města Český Těšín”. Jako autor je uváděn řezbář Martin Kuchař. Ke zhotovení se hlásí Muzeum Těšínska, Moravskoslezský kraj a město Český Těšín. Přes dva metry vysoký patník rukou svornou odhalili ředitel muzea Zbyšek Ondřeka, 1. náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Lukáš Curylo (KDU-ČSL) a starostky sousedících měst – Gabriela Hřebačková z Českého Těšína a Gabriela Staszkiewicz z polského Těšína; její tvář ovšem neskryla rozpaky, k čemu to vlastně byla pozvána. Polské přirovnání takového faux pas mluví o vlákání nepřipraveného do pichlavých malin.

Mimo čas a prostor

Postavený hraničník u mnohých občanů vyvolal až šok, na adresu ředitele muzea vtipkují a pronášejí jadrné výroky. Ti méně prostořecí mluví o kontroverzní soše zhotovené bez konzultace s veřejností. Připomíná se, že když v nedalekém Havířově hodlali na Náměstí Republiky umístit hodiny, uspořádali hlasování, vsadili na vkus občanů, dali jim vybrat z několika návrhů. V Českém Těšíně projekt památníku nevidělo ani celé zastupitelstvo města, tím méně občané. Ani městské periodikum, Těšínské listy, o něm nikdy nepsalo. Řekněme to stručně, pomník byl vztyčen mimo čas a mimo prostor. Vždyť – proč má dřevěný sloup připomínat 100 let staré násilné rozpůlení města, když jeho starostové o Vánocích 2007 hraniční závoru demonstrativně rozřezali? Podávali si přitom ruce a vzhlíželi k objektivům filmových kamer. A proč dílo pochybné hodnoty, pokud vůbec nějakou uměleckou cenu stylizovaný patník má, stojí na frekventovaném chodníku, proč překáží lidem v chůzi? Proč mu nenašli místo v některém parku nebo na břehu hraniční řeky Olzy?

Může být hraničník symbolem smíření

Jako první reagoval místostarosta dvou ostravských obvodů, Moravské Ostravy a Přívozu, David Witosz: “Těšín. 21. století. Politická reprezentace se fotí u hraničního sloupu 1. republiky a tím si připomíná násilné krvavé rozdělení historicky jednotného území. V době korony. V době jednotné Evropy, kdy nám zavření hranic připadá jak z jiného vesmíru. Určitě není fajn oslavovat něco, co se nepovedlo. To, že se na konci 1. světové války mezi bratry Slovany prolévala krev, nebyla chyba vojáků, byla to chyba politiků po obou stranách barikády, že nechali dojít situaci tak daleko. Dneska však je dle mého názoru jediným řešením vzájemné odpuštění. Nejsem sice estét, ale rozhodně si troufám tvrdit, že hraniční znak má tuze daleko k symbolu smíření. Já bych se raději setkal na mostě a přátelsky se pozdravil. V době korony a armády na hranici by to bylo dle mého víc uklidňující gesto, než vztyčování hraničních sloupků.“

Chichot dějin

Některé komentáře se pozastavují nad vzkříšením zapomenutého symbolu roztržení Těšínska, zatímco současné dvojměstí Těšín a Český Těšín se jeví jako zářný příklad tvorby nadnárodních regionů. Však také na podporu česko-polské příhraniční pospolitosti obě města čerpají velké prostředky ze speciálních unijních fondů. Předseda Kongresu Poláků v České republice Mariusz Walach píše: „Hraniční sloup není a dokonce nemůže být symbolem sjednocení a pochopení. Vždycky bude symbolem bariér a rozdělení. Nerad bych muzeum obvinil ze zlé vůle, ale rétorika tohoto pomníku pozitivní emoce v obyvatelích Těšínského Slezska nevyvolá. Zejména nyní, po zkušenostech z posledních měsíců, kdy kvůli epidemii koronaviru byly obě části města od sebe odděleny a slyšeli jsme na to všeobecný nářek. Tehdy obě starostky usilovaly o opětovné otevření hranice a spojení města. Uplynulo však několik týdnů a jsme svědky toho, že v Českém Těšíně společně odhalují československý hraniční sloup – symbol roztržení tisíciletého Těšína, navíc se znakem státu, který se po 74 letech rozpadl. Nevím, jak to nazvat, snad chichotem dějin.”

Udělejme z toho byznys

Na vysoké úrovni redigovaný měsíčník Zwrot, který vydává Polský kulturně-osvětový svaz v ČR, napsal: „Při neschopnosti rekonstruovat historii vytyčování hraničních sloupů někteří přišli na nápad – postavme si my alespoň jeden sloup. A to takový, který zde bude stát nejméně příštích 100 roků. Žel, jak to vymysleli, tak provedli. Sloup stojí, před muzeem v Českém Těšíně. A to jen pár dnů po tom, co koronavir na několik měsíců opět zavřel hranici, navzdory protestů rozdělených rodin, po tom, co armáda a policie střežily mosty Svobody a Přátelství, v Českém Těšíně hraničním sloupům vztyčili pomník. Odhalili ho představitelé města a politici, kteří ne tak dávno protestovali proti uzavření hranice. Teď jim není za těžko pózovat fotografům před hraničním sloupem. Zdálo by se, že těch sto let, někdy velmi brutálních, nás něco naučilo. Žel, nikoli. Důkazem toho je právě onen pomník, prohlubuje rozpolcení, které už mělo skončit.” Autorka glosy navrhuje masovou produkci suverýnových klíčenek ozdobených replikou hraničního sloupu – „když už nemáme na hlubší historickou reflexi, udělejme z toho byznys, nejlépe z unijních peněz.“