Nejvyšší představitel české exekutivy, ministerský předseda české vlády Petr Fiala, tedy člověk s mimořádnou odpovědností za normální fungování naší země, bezprostředně po skončení prvního kola prezidentské volby: „[Ve druhém kole] půjde o souboj hodnot mezi demokracií, respektem k ústavě a prozápadní orientací proti populismu, lžím a příklonu k Rusku.“ Má to tedy znamenat, že oněch 35 % voličů, kteří dali hlas Andreji Babišovi, jsou jen populisté, hlupáci snadno podléhající lžím, či se dokonce chtějí „přimknout k tomu tam se dubisku“, řečeno s Kollárem? Může toto premiér České republiky myslet vážně? Není Fiala jedním z těch, co nám neustále kážou o „nepřijatelných rozdělovačích společnosti“, aby při první vhodné příležitosti společnost bez rozpaků rozštěpili oni sami? A vůbec, co nás má na člověku s podivnou komunistickou minulostí přesvědčit, že právě on je ztělesněním boje za demokracii a respektu k ústavě? Ne, tento výrok nelze hodnotit jinak než jako primitivní, za který by v hospodě možná padlo i pár facek.

K ziskům Nerudové a Fischera Petr Fiala řekl: „Celé to ukazuje na správnost postupu Spolu, že jsme nepřišli s nějakým kandidátem, kterého bychom podporovali jenom proto, že nosí náš dres.“ To je, panečku, dialektika. Tak celé to slavné Spolu nebylo schopno vygenerovat vlastního silného přesvědčivého kandidáta, tak tu je z nouze ctnost. Fiala to se svojí ODS dovedl tak daleko, že v roce 2023 již výrazné polistopadové politické osobnosti „byly vypotřebovány“, nové „na skladě“ nejsou, tak museli „demokraté Spolu“ sáhnout po člověku z let před rokem 1989. Další smutný, ale velmi průkazný příklad kolapsu českých politických stran.

Petr Pavel na Twitteru: „Zeman 2013: Lži o Sudetech, Zeman 2018: Lži o migrantech, Babiš 2023: Lži o zatahování do války. … Pojďme se lžemi proruského světa Babiše a Zemana bojovat šířením pravdy.“

Jenom letmý komentář této generálovy výzvy. Ačkoliv Miloš Zeman nekandiduje a je na definitivním odchodu z politiky, hodí se Pavlovi a jeho týmu Zemana „přivázat“ k Babišovi, a zvýšit tak v části společnosti protibabišovský odpor. Dá se to pochopit, ale zda právě to zafunguje, uvidíme.

Ke konkrétním tvrzením: Takže Karla Schwarzenberga a jeho výroky o Benešových dekretech jsme v roce 2013 neslyšeli v přímém přenosu? Schwarzenbergova slova jsme si vymysleli? Cožpak v roce 2018 nebylo téma migrace jedním z nejvýznamnějších politických témat evropského kontinentu? Proč by se toto téma nemohlo stát dominantním tématem tehdejší volby? Jenom proto, že na to neuměl Drahoš přesvědčivě odpovědět, protože on sám byl signatářem výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti? A cožpak současná česká vláda, která si Petra Pavla pro druhé kolo definitivně přivlastnila, nevidí konec války na Ukrajině výhradně optikou zničení a rozmetání samotného Ruska, což ale může vyústit ve světový konflikt? Proč si generál Pavel a jeho lidé nechtějí připustit, že z válečnické rétoriky české vlády mohou mít někteří lidé strach? Jsou proto hned proruští? Lze v podání kandidáta na prezidenta naší země takhle „plasticky pracovat“ se slovem pravda?

České ministerstvo zahraničních věcí hlásí „rekordní zájem o volby v zahraničí“. Bylo prý odevzdáno 15 881 platných hlasů, což odpovídá 72 % zaregistrovaných voličů. Kandidáti na prezidentskou funkci skončili v pořadí: Pavel, Nerudová, Fischer, Babiš a další. Ministr Lipavský okamžitě tento (vládě vyhovující) výsledek komentoval slovy, že „jedině korespondenční volba umožní volit všem Čechům v zahraničí“.

Za sebe po celá léta tvrdím: Mají mít Češi, dlouhodobě žijící v zahraničí, vůbec možnost účastnit se jakýchkoliv voleb v naší zemi? Pokud tu dlouhodobě nežijí, nejsou „spotřebiteli“ každodenních „produktů“ české politiky, a především nenesou náklady svého rozhodnutí? A skutečně chceme zavést do našich volebních pravidel i velmi spornou (podívejme se na zkušenosti s tímto druhem voleb do USA nebo sousedního Rakouska) korespondenční volbu? A znovu zdůrazňuji. Nebavíme se o lidech, kteří jsou shodou okolností v danou chvíli v zahraničí na služební cestě, bavíme se o lidech, kteří si za místo svého dlouhodobého života svobodně vybrali zemi někde v zahraničí. A každá volba má i své náklady, bohužel.

P.S. Zemřela oslňující herecká hvězda Gina Lollobrigida, kterou jsme jako kluci na plátnech kin milovali. Naposledy jsem s ní někdy o Vánocích viděl skvělou adaptaci románu Victora Huga Zvoník od Matky Boží, kde v roli Esmeraldy excelovala vedle Anthony Quinna. Ale nezapomenutelné jsou i její role v romantických filmech s Gérardem Philipem, či její pozoruhodný výkon ve filmu Římanka. Můj (a snad i náš) svět filmu je zase trochu smutnější a prázdnější.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause