Prezident Miloš Zeman přednesl své desáté a poslední Vánoční poselství. 

Zastavme se nejprve u formy, kterou pro svá vystoupení po deset let využíval, neboť tolik se chtěl odlišit od svých předchůdců Havla a Klause, kteří se pokorně drželi tradice novoročních projevů, že formát novoročního vystoupení svévolně opustil.

Nebyla to změna malá. Nový rok je lidmi obecně chápán jako vstup do další budoucnosti. Tím, že Miloš Zeman opustil vystoupení s tak vážnou symbolikou, zbavil se také odpovědnosti zamýšlet se v tento den nad budoucností naší země. Vystačil si tak po celých deset let jen s ohlížením se zpět. Zabýval se bilancováním, ne formulováním. Uvolněním tohoto času navíc nabídnul prostor politikům nižší kategorie, kteří si novoroční tradici „ukradli“ pro sebe a nedůstojně ji diskvalifikují k prezentaci vlastních politických nápadů.

Obsahově letošní Vánoční poselství rozdělil prezident Zeman do dvou částí. V té první se pustil do (nijak objevné) inventury letošního roku, ve druhé se s občany rozloučil výčtem svých politických úspěchů od listopadu 1989.

Od prezidenta nepřekvapilo, že se hned v úvodu vymezil proti ruské agresi na Ukrajině, že Ukrajinu bezvýhradně podpořil a že Českou republiku pochválil za všestrannou pomoc této zemi. Držel se v této části projevu osvědčených a nekritizovatelných frází, ani náznakem se v tomto kontextu nepokusil o širší, koncepčnější úvahu, ve které by nastínil svůj názor na to, co válka na Ukrajině může znamenat pro českou budoucnost a jak by na to měly politika i společnost reagovat.

Za druhý problém označil prezident problém inflace, který okamžitě posluchačům „přeložil“ do srozumitelnějšího jazyka jako - „zdražování“. To bylo od ekonoma Zemana šokující. Inflace totiž není jednorázové zdražování, inflace není o náhodném, epizodickém vzestupu jednotlivých cen. Je to vážná ekonomická porucha. Miloš Zeman však ve „vysvětlování“ inflace šel ještě dál. Pochválil Jana Švejnara (žádné jiné jméno už v projevu nezaznělo) za představu (kterou Zeman zjevně sdílí), že „příčinou inflace jsou vysoké úrokové sazby“, což prý jej vedlo k obsazení uvolněných pozic v radě ČNB lidmi, kteří si toto také myslí. Zeman v této souvislosti nekritizoval vládu za strašidelné hospodaření, za žití na dluh, za nezodpovědné rozhazování, za nepřijatelně vysoké rozpočtové schodky, ani nevybídnul k užší a nezbytné koordinaci měnové a fiskální politiky. Vystačil si s vlastním keynesiánstvím.

Václav Klaus a lidé kolem něho považujeme inflaci za problém zásadní. Nejen v Čechách, ale také v okolních evropských zemích. Především Václav Klaus se v řadě svých textů inflací velmi podrobně zabývá (připomeňme například sborník jeho textů s názvem Návrat inflace). V hodnocení příčin vzniku fenoménu inflace i hledání způsobů jeho řešení se s Milošem Zemanem zcela zásadně rozcházíme. Nepřekvapí tak, že i v letošním Zemanově Vánočním poselství s jeho formulacemi polemizujeme zcela rozhodně.

I problém energetické krize vidíme ostřeji než prezident Zeman. Válka na Ukrajině tuto krizi ani nezpůsobila, ani nespustila (snad urychlila). Energetickou krizi si způsobila Evropská unie sama – dlouhodobým radikálním blouzněním o jakési bezuhlíkové společnosti. Miloš Zeman sice také na zhoubnost Green Dealu v projevu poukázal, my však – na rozdíl od něho – Green Deal nepovažujeme za příčinu, ale důsledek. Green Deal je produktem Evropské unie. V jejích strukturách vznikají podobné revoluční nápady, evropským institucím je podobné myšlení vlastní. A když už jsme u toho, byl to právě prezident Zeman, který - bezprostředně po svém prvním zvolení prezidentem země - nechal vyvěsit na nádvoří Pražského hradu evropskou vlajku. Vzpomínáme si?

Miloše Zemana v průběhu oněch polistopadových let v politice hodnotili voliči. Jedno bychom však říci měli: Miloš Zeman byl a je nepřehlédnutelnou politickou postavou polistopadových dějin. Je však nutné zdůraznit, že vždy stál ideově úplně jinde, než jsme stáli my. Ačkoliv máme za sebou vážné a hluboké názorové spory, přesto uznáváme, že s prezidentem Milošem Zemanem jsou završována prezidentská období tří významných prezidentských osobností: Václava Havla, Václava Klause a za pár měsíců i Miloše Zemana.

Je zcela jedno, kým budou Václav Havel, Václav Klaus i končící prezident Miloš Zeman vystřídáni. Je totiž jisté, že třicetileté polistopadové období silných – přestože od sebe osobnostně i názorově rozdílných - českých prezidentů se završuje a k trojici těchto politiků se v budoucnosti nově zvolení prezidenti ani vzdáleně nepřiblíží.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause