Člověka okamžitě napadne, co si s novým ministerským nesmyslem počnou rodiče, jak zorganizují rodinný život? Ne každý z nich chodí do práce na devátou, na desátou. Posun začátku výuky na devátou ranní je podstatným rodinným problémem a ministerské plácání na „očistném“ sjezdu STAN tento problém prostě ignoruje.

To ale od Balaše není všechno. Pokračuje v odporu k „přehlcování dětí znalostmi“, což není nic nového. Balašovi předchůdci byli natolik důslední v trendu „nepřetěžovat“ žáky, že výsledkem „úlev“ je dramatické snížení úrovně jejich znalostí. Ovšem „balašovské“ omezení počtu vyučovacích hodin „vyškrtnutím“ první vyučovací hodiny je třeba vnímat jako nebezpečný útok na zbytky řádu, bez kterého je vzdělávání nemyslitelné. Balašova chuť legalizovat systém „ať si každá škola dělá, co chce“ je pokračováním amatérismu a je tím posledním, co po dechu lapající systém českého vzdělávání potřebuje. Cožpak se nenajde nikdo (když už ne v této vládě), kdo bouchne do stolu a řekne: „Tak už dost pokusů na českém školství!“?

P.S. Balašovu hloupost nepřekvapivě přivítal předseda STAN, vicepremiér, ministr vnitra a hlavně bývalý učitel Rakušan slovy: „Jako učitel mám na to docela pozitivní názor, protože můj biorytmus byl vždy až od deváté hodiny a i má první hodina v pozici žáka i učitele byla vždy ta nejhorší.“ Zajímalo by mě, v kolik hodin ráno začíná Rakušan na ministerstvu úřadovat.

V Německu se začíná mluvit o „národním kompromisu“ mezi Zelenými a zbytkem politické scény, jehož podstata spočívá v politické výměně „omezení rychlosti na dálnicích za prodloužení životnosti jaderných elektráren“. Čeští těžaři uhlí jedou na plný výkon, neboť lidé se, s ohledem na prudký růst cen energií a s vidinou nedostatku plynu v zimě, rozumně spoléhají na vlastní síly a předzásobují se tradičním palivem. Hnutí Duha hlásí, že „příprava na letošní zimu vyžaduje využití jaderných a uhelných kapacit“. Najednou slyšíme věty, které bychom od konstruktérů pomateností s názvem Green Deal nečekali. Jejich obrácení Šavla v Pavla se ale s jistotou nekoná. To jenom strach z hněvu veřejného mínění jim velí teď trochu ubrat, počkat, a až se to nejhorší přežene, zase utáhnout šrouby. Oni a jejich nápady nemizí, jen se na čas takticky ukryjí.

Předseda zanikající ČSSD, strany, která hrávala respektovanou roli v českém politickém systému, Michal Šmarda, bude na podzim obhajovat post starosty Nového Města na Moravě - v čele uskupení Lepší Nové Město. Ne v čele samostatné kandidátky tamní ČSSD. Socanský předseda Šmarda se hájí tím, že předseda ODS Fiala v parlamentních volbách také nekandidoval za ODS, ale za koalici Spolu. To si ale Šmarda vzal špatný příklad. „Rozplynutím se“ v koalici Spolu ODS rezignovala na politickou samostatnost, potvrdila ztrátu své politické identity a dobrovolně se vzdala vlastních autentických a sebevědomých témat. Považuje-li Šmarda osud ODS hodný následování, pak jen potvrzuje, že „jeho“ ČSSD už je také na politickém „pitevním sále“. Kdysi jsme věřili, že český demokratický parlamentarismus bude založen na souboji dvou rozhodujících – ideově vyhraněných - politických stran! A my po více než třiceti letech jsme v beznaději ideově prázdné „bramboračky všech se všemi“. To by měl Václav Havel radost!

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause