V hluku prvního kola prezidentské volby zcela zapadla významná ale smutná událost. V úctyhodném věku 95 let zemřel skvělý konzervativní britský novinář a historik Paul Johnson.

Když se mi, a věřím i mnohým z nás, na samotném začátku devadesátých let dostalo do rukou anglické vydání jeho Dějin 20. století, zjistil jsem, že o 20. století vlastně nic nevím. Johnson nepotřeboval k rozsáhlému a strhujícímu vylíčení tohoto století strašlivých válek, bezohledných totalit, ohromujícího růstu bohatství, rozvoje i pádu demokracií příliš mnoho letopočtů. Přesto, anebo právě proto, je výjimečnost knihy dána Johnsonovou mistrovskou freskou historických událostí vykládaných v nejširším kontextu své doby.

Johnson byl neoblomným zastáncem volného trhu, pluralitní demokracie a konzervativních hodnot. Byl jedním z blízkých spolupracovníků a jedním ze „speechwriterů“ premiérky Thatcherové. Ostatně ona sama tvrdila, že „u Johnsona se učila historii“. Zmínit však pouze Johnsonovy Dějiny 20. století by bylo málo. Byl obdivuhodně plodným autorem. Vedle Dějin židovského národa, Dějin křesťanství, Dějin anglického národa nebo Dějin amerického národa chci za sebe zmínit ještě alespoň jeho tři další fenomenální knihy: Zrození nové doby: devatenácté století, knihu Nepřátelé společnosti a zejména naprosto výjimečnou knihu Intelektuálové.

V této knize, která nese podtitul „od Marxe a Tolstého k Sartrovi a Chomskému“, v detailních biografiích předních západních intelektuálů (počínaje mimořádně odpudivým Rousseauem) strhává těmto lidem masku jejich výjimečnosti, kterou si tito „nadlidé“ s oblibou před společností nasazují. Z mých poznámek nabízím alespoň jednu z Johnsonových myšlenek o těchto lidech: „Nic není pro intelektuály přitažlivější než pocit, že zastupují ‚lid‘. A nic není zpravidla vzdálenější pravdě.“ Johnson odvážně ukazuje morální nedostatečnosti „profesionálních“ intelektuálů - ač oni o sobě s oblibou tvrdí opak, a na příkladech demonstruje, že tito samozvaní „náhradníci boha na zemi“ jsou v drtivé většině jen bezohlednými levičáky a svévolnými konstruktéry umělého ideologického státu se všemi důsledky, které to znamená – rozmachem všemocného státu, oslabováním demokracie a nárůstem útlaku a teroru.

Paul Johnson za sebou zanechal rozsáhlé, inspirativní a svobodomyslné dílo. Až s tragickou symbolikou odchází tento člověk v době, kdy normální svět tradičních hodnot oslabuje a mizí, kdy politika je nahrazována podbízením se (rádoby)intelektuálům, kdy demokracie začíná prohrávat a je nahrazována nepolitickým autoritářstvím, nekritickým klaněním se nepolitickým modlám a vytěsňováním svobody. Paul Johnson nám bude nesmírně chybět, zanechal nám však mnoho cenného!

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause