Jak je známo, asijští obři Čína s Indií patří k největším spotřebitelům zlata na světě a láska k němu je v těchto zemích velmi silně zakořeněna. Ve srovnání se západními kulturami je tento vztah ke žlutému kovu až extrémní, ačkoli i právě Západ svůj postoj pomalu mění. Důvodem jsou faktory jako obrovský nárůst peněžní zásoby, nerovnováha měnové a fiskální politiky, záporné úrokové sazby, nemocný bankovní systém, růst zadlužení atd. To vše je hnací silou strachu z dalšího celosvětového vývoje.

Obliba zlata v asijských zemích je trvalá a narůstá především v období svátků, festivalů a svatební sezóny. Při těchto příležitostech hraje žlutý kov jako dar významnou roli – ať už v podobě šperků, anebo formou finančního zajištění. Přestože jsou zlaté šperky originálním dárkem i v západních zemích, ve srovnání s Indií a Čínou jde o směšné objemy. Zmínění asijští obři jsou domovem asi 40 procent světové populace a patří k největším světovým dovozcům zlata. A to není oblíbené jen zde, ale prakticky v celé Asii. Dobrou ilustraci poskytuje následující schéma, které ukazuje, jak obrovské množství lidí žije v tomto regionu. Kruh nezahrnuje jen Indii a Čínu, ale i další země, v podstatě nejlidnatější část kontinentu. Potenciál pro zlato je zde tedy zřejmý: v onom kruhu se nachází 22 z celosvětových 37 megaměst, tedy metropolí s 10 a více miliony obyvatel.

Čína a Indie představovaly v roce 2015 více než polovinu celosvětové poptávky po zlatých špercích a zlatě, zatímco například v USA to bylo asi jen 5 procent. A onu poptávku navyšují i zmíněné významné události – v Číně jsou to oslavy nového čínského roku a v Indii festival světel Diwali, který začíná 30. října a je následován svatební sezónou. A jen pro přiblížení, o jak významné období se jedná: V Indii žije cca 300 milionů lidí ve věku mezi 25 a 29 lety, přičemž odhadovaný počet svateb v období let 2011–2021 se tedy pohybuje kolem 150 milionů. Na každou svatbu je vyčleněno  cca 0,7 až 70 uncí zlata, což představuje přibližně 35 až 40 procent z celkových svatebních výdajů. Navíc zlato, které je ceněno v indických rupiích a v čínském renminbi, opravdu výrazně stouplo – je dražší než nakupují spotřebitelé například v USA. Spotřeba zlata také závisí na příjmu domácnosti, nicméně růst příjmů v Indii je na vzestupu s nárůstem střední třídy.

Spotřebitelské výdaje v Číně a Indii podle mezinárodní poradenské společnosti Boston Consulting Group brzy předběhnou výdaje v Německu a ve Francii. Počet „bohatších domácností (s příjmy nad 20 000 dolarů ročně) v Číně do roku 2020 vzroste na 280 milionů – to odpovídá cca 30 procentům všech městských obyvatel země. To je vzhledem k dnešním 120 milionům obyvatel v kolonce „bohatší“ poměrně výrazný skok. A to je další dobrá zpráva pro trh se zlatem.

Pokud jde o Indii, tam se počet členů střední třídy dokonce ztrojnásobí – do roku 2025 to bude 89 milionů obyvatel. Ještě méně uvěřitelné je pak konstatování poradenské společnosti McKinsey & Company, že ekonomická produkce pěti největších indických měst do roku 2030 dosáhne úrovně pěti zemí se středními příjmy. Hlavním tahounem je Bombaj, která má (i s celou aglomerací) 21 milionů obyvatel. S částkou 245 miliard dolarů, kterou přináší indické ekonomice, by mohla brzy předstihnout celou Malajsii. Silným hráčem je i Dillí, které ekonomicky jednou předčí celé Filipíny. Takový růst je velkou příležitostí k expanzi, rozmachu obchodu a růstu příjmů, které pak dávají ekonomický impuls k vyšší poptávce po zlatě.

Indická ekonomika se vyhoupla před Čínu. Podle hospodářského výhledu Mezinárodního měnového fondu by měla indická ekonomika letos růst o 7,4 %, zatímco u čínské se čeká 6,6 %. Taková čísla jsou mnohem vyšší, než u vyspělých ekonomik typu USA, EU nebo Japonska.  Je zjevné, že obě zmíněné asijské ekonomiky jsou silnými hráči a na globální scéně se derou stále dopředu. Takový vývoj bude silně podporovat poptávku po drahých kovech a podle všeho nebude ustávat.