Evropa si prošla po pádu Lehman Brothers dvojitou recesí a některé ekonomiky včetně Itálie začaly rozumně růst až v minulém roce. Hrozí tedy dnes vyspělým ekonomikám podobné nebezpečí?

Zdá se, že podobné dluhem nafouknuté nerovnováhy ve vyspělých ekonomikách nevidíme. Zvlášť eurozóna si prošla v posledních deseti letech poměrně dlouhým obdobím odbourávání finanční páky v soukromém sektoru a na některých místech (jako Itálie) fakticky pokračovala až do dneška. Nerovnováhy ale vznikly jinde.

Dobrým indikátorem zranitelnosti/náchylnosti vůči vypuknutí nové finanční krize je analýza finančního cyklu - dlouhodobého cyklu, ve kterém se spolu pohybují úvěry v soukromém sektoru a ceny aktiv. Na rozdíl od běžného hospodářského cyklu trvá v průměru o poznání delší dobu - 10 a více let. My jsme tyto indikátory sestavili na základě metodologie banky pro mezinárodní platby. Většina zemí eurozóny je v tuto chvíli podle našich výpočtů ve vzestupné fázi finančního cyklu, USA sice poblíž vrcholu, ale tam se ještě mohou bez problémů nějakou dobu pohybovat. Vrchol finančního cyklu ale označkovala řada rozvíjejících se trhů - podle našich indexů ne nepřekvapivě k nejzranitelnějším patří Argentina (donucená během včerejška k řadě nových mimořádných opatření) nebo Turecko. Z velkých ekonomik je to pak především Čína, zatímco Brazílie nebo Rusko zdá se mohou být z nejhoršího venku (index se z nízkých úrovní začíná postupně obracet – viz graf níže). Výsledky indexu ve středoevropských ekonomikách včetně Česka zatím vzhledem k velmi krátké časové řadě některých indikátorů (především cen nemovitostí) nebereme příliš vážně.

Tak jako tak se zdá, že nové finanční napětí/krize nastartuje spíše mimo vyspělý svět…, tedy pokud nás nepřekvapí nepředvídatelná politika (Itálie, jednání o brexitu a další). Jan Bureš finanční analytik