Česká měna těží na jedné straně z poklesu sázek na růst amerických sazeb. Právě zdražující dolar byl noční můrou řady rozvíjejících se měn a negativní nálada se přelévala v roce 2018 i na českou korunu, ve které mají zahraniční investoři zaparkován velký objem kapitálu. Zprávy o zpomalení americké ekonomiky vyvolaly sice až přehnanou paniku na akciových trzích, současně ovšem poněkud paradoxně úlevu na turecké liře nebo argentinském pesu - není se třeba bát příliš agresivního Fedu. Je ovšem pravda, že úleva ve střední Evropě byla zdaleka nejvíce cítit na české koruně - zisky zlotého nebo forintu jsou oproti ní zanedbatelné.

Česká koruna pravděpodobně ještě navíc začíná těžit ze silnějšího návratu exportérů na trh. Těžko tuto hypotézu jednoznačně dokázat. Pravdou ovšem je, že od druhého kvartálu do konce roku pravděpodobně pod vlivem slabé koruny exportéři vyčkávali a postupně snižovali svoji úroveň zajištění (průzkum ČNB za 4Q ještě není k dispozici). Řada z nich určitě navíc počítala s pravidelným efektem konce roku (spojený s platbami do rezolučního fondu), který korunu tradičně dostane pod tlak. Letos byla ale situace jiná a vyčkávání na slabší korunu se tak příliš nevyplatilo - to by mohlo vysvětlovat zvýšený zájem exportérů o konverze eur na začátku roku.