Na prvním místě se ukazuje, že kombinace rizikových faktorů jako francouzské prezidentské volby a česká politicko-ústavní krize nejsou pro korunu alespoň zatím dostatečnými argumenty pro další ztráty. Sázkaři na zisky koruny i na relativně hodně překoupeném trhu prokázali svoji trpělivost. A i proto si koruna v posledních dnech zvládla najít pevnější půdu pod nohama.

Na druhou stranu dlouhé pozice v korunách zůstávají podle našich odhadů stále výrazně nad tím, co ospravedlňují fundamenty české ekonomiky (přebytek běžného účtu nebo i zahraničního obchodu). Není však vyloučené, že se někteří ze sázkařů rozhodnou nakonec zůstat v korunách delší dobu (nebudou uvažovat v dohledné době o vybrání svých pozic). Pádným argumentem by mohl být například růst českých úrokových sazeb.S tím i nadále počítáme až v příštím roce.

V uplynulém týdnu však Česká národní banka nevyloučila růst sazeb, pokud by koruna zůstávala v defenzivě. Trochu nás tak překvapila - potřebu přísnější měnové politiky vnímá možná o něco intenzivněji, než jsme si mysleli. Současně s tím vydal viceguvernér Mojmír Hampl a Tomáš Havránek z ČNB minulý týden zajímavý text varující před podceňováním růstu cen nemovitostí při nastavování měnové politiky (ZDE).

Podle názoru autorů by je měnová politika neměla opomíjet a reagovat na ně nejen makro-prudenčními opatřeními (nedávno zavedené limity na hypotéky), ale také nastavením úrokových sazeb. Růst cen nových bytů přitom ke konci roku 2016 prudce zrychlil a dosahuje skoro 15 %. Pokud to začne centrální bankéře trápit, může to být ve finále dobrý důvod pro utažení měnové politiky s výrazným předstihem před ECB. A to by se koruně pravděpodobně líbilo.

Jan Bureš
finanční analytik