To je řešení, které by šlo ruku v ruce s vyšší inflací a nižší hodnotou německých dluhopisů. Nebo se eurozóna rozpadne a celá Evropa včetně Německa na to doplatí velkou finanční krizí a nárůstem kreditního rizika, které by mělo srazit hodnotu i do této chvíle bezpečných německých dluhopisů. Tak jako tak neexistuje moc rozumných důvodů, proč by se výnos desetiletého německého bundu měl pohybovat delší dobu na hyper-nízkých úrovních pod 2 %. Slabá poptávka v poslední aukci je tak poměrně logickým přehodnocením stávajících rizik. Její výsledek v kombinaci s dalším růstem italských, španělských, francouzských a

dokonce holandských výnosů pomohl dolaru a akciové trhy před dnem Díkuvzdání srazil na kolena. V jádru dnešního napětí stojí nezadržitelný růst výnosů především v Itálii a Španělsku, kterým nepomáhají ani dosavadní omezené intervence ECB. Bez masivnějších záruk ECB (popřípadě s asistencí MMF a EU) za Itálii a Španělsko tak nemá pohádka o euru šťastný konec. Itálie i Španělsko jsou na rozdíl od řady svých sousedů na periferiích solventní, minimálně na následující rok a půl budou ale potřebovat odclonit od tržní paniky (ať už skrze ECB nebo společné eurobondy) výměnou za nižší rozpočtovou suverenitu (kontroly, předjednané rozpočty). Shoda na něčem takovém je ale ve hvězdách. Včera to znovu potvrdila německá kancléřka Angela Merkelová svým skeptickým postojem k návrhu komise na společné euro-dluhopisy. Panika tak ještě dál může narůstat.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny