Podle šéfa rozpočtového oddělení MMF Vitora Gaspara není zapotřebí v tuto chvíli podporovat globální ekonomiku novými rozpočtovými impulsy. Doporučení budovat “rezervy na horší časy” se ostatně týká většiny vyspělého světa. Celkový globální dluh podle MMF v roce 2016 dosáhl nových historických maxim a přesáhl 164 bilionu dolarů - 225 % globálního HDP.

Za většinu dluhu jsou zodpovědné vyspělé ekonomiky a přes 60 % tvoří soukromý dluh (necelých 40 % dluh vládní). Na nárůstu globálního dluhu v poslední dekádě se ovšem zdaleka nejvíce podílí rozvíjející se trhy, a to především Čína. Nárůst zadlužení čínských podniků a domácností stál v poslední dekádě skoro za polovinou nárůstu globálního zadlužení. Od roku 2001 se čínské zadlužení zvýšilo z 1,7 bilionu na 25,5 bilionu dolaru a dnes také více jak dvojnásobně přesahuje čínské HDP.I proto stále považujeme čínský státem ovládaný finanční systém za jedno z nejbolavějších míst světové ekonomiky - ne jen kvůli úrovni dluhu, ale především kvůli jeho rychlému nárůstu a tím pádem i vysoké pravděpodobnosti poskytnutí “pochybných” úvěrů.

Proč ale kritika USA? Spojené státy vystupují z řady. Vyspělé ekonomiky jsou přes velký nárůst zadlužení Číny stále zodpovědné za většinu globálního dluhu a dnešní časy jsou ideální pro snižování zadlužení a tím i zvyšování odolnosti ekonomik pro horší časy. Jak připomíná MMF, v dnešních časech jsou “fiskální multiplikátory” nízké a rozpočtové injekce proto nepřinesou moc užitku a současně rozpočtové úspory ani moc nemusí bolet. Všechny vyspělé ekonomiky to chápou a mají v plánu veřejné deficity i zadlužení v nejbližších letech snižovat… až na USA, kde daňové škrty a nové výdaje mají v následujících pěti letech zvýšit veřejné zadlužení ze 108 na 117 % HDP.

Jan Bureš
ekonom