Zvlášť po velice slabém výkonu průmyslu ke konci uplynulého roku, který Německo posunul ve čtvrtém kvartále na hranu technické recese. První várka čísel z eurozóny hlásí, že ke stabilizaci špatné nálady z konce roku zatím nedochází. A to může mít ve finále dopad i na Česko.

V eurozóně poklesly jak PMI v průmyslu, tak ve službách a oba dva indexy v zásadě ukazují na stagnaci ekonomiky. Špatně vypadá i struktura indexu - nové objednávky padají čtvrtý měsíc v řadě, a to zejména v zahraničí. To ukazuje především detailní index z Německa, kde se propad nových objednávek zrychluje - padají také čtvrtý měsíc v řadě a to podle přímých odpovědí podnikatelů především kvůli problémům automobilek a slabší poptávce z Číny a Británie. Ve Francii podnikatelé více zmiňovali slabší poptávku v souvislosti s protesty hnutí žlutých vest. Už na základě slabých čísel ze závěru roku jsme náš odhad růstu v eurozóně pro tento rok snížily na 1,5 % (ECB počítá s růstem 1,7 %). Ve světle slabých lednových PMI je možné, že časem budeme muset náš výhled ještě zhoršit.

Slabší eurozóna by se měla odrazit i na české ekonomice. Ta zatím ze závěru roku hlásila velice dobré výsledky - průmysl a maloobchod ukazují na růst HDP o 1 % mezikvartálně. Pokud slabé výkony Německa uvidíme již třetí kvartál v řadě, těžko z toho Česko “vybruslí” bez šrámů. Náš výhled na rok 2019 jsme nedávno snížili na 2,6 %, což ve světle mdlého výkonu eurozóny vypadá stále optimisticky. V neposlední řadě budou horší evropská čísla také silným argumentem pro opatrnější zvyšování sazeb v ČNB. Pokud centrální banka nezvýší sazby na svém únorovém zasedání, může mít ve finále problém (pod tíhou horších statistik) zvednout letos sazby vůbec.

Jan Bureš
ekonom