Na stole je návrh dluhového vyrovnávacího mechanismu, který by Řecku v těžkých časech (nových hospodářských recesích) snižoval splátky dluhu. Není ale jasné jak moc, jakého dluhu by se to týkalo a zda by úlevy nastupovaly automaticky.

Zdá se, že Německo stále bude patřit spíše k opatrnějším hráčům u stolu, zatímco Francie k těm velkorysejším nabízejícím Řecku větší oddych od dluhového břemene přesahujícího 320 miliard eur. Střety se povedou zejména o to, zda se budou úlevy týkat “pouze” dluhu poskytnutého z mechanismu ESFS nebo i z fondu ESM nebo dokonce bilaterálních půjček. Tuto maximální verzi prosazuje Mezinárodní měnový fond, který je advokátem “velkých úlev”. Členské země eurozóny ovšem budou dělat vše pro to, aby dohodu nemusely na domácím politickém hřišti prodávat jako přímý transfer peněz do Řecka…, vůči úpravám bilaterálních půjček tedy řada z nich může mít ostré výhrady.

Dalším problémem může být požadavek Německa, aby se úlevy v těžkých časech nespouštěly automaticky, ale pouze po splnění určitých cílů…, vůči takovému postupu bude v Řecku unaveném záchrannými programy a připravujícím se na volby v roce 2019 panovat dozajista odpor. Stejně tak jako vůči snahám požadovat po Řecku primární přebytek 3,5 % HDP do roku 2022 a 2 % HDP poté dál a dál… I když Řecko v posledních letech dokázalo své rozpočtové cíle překonat, a to při nižším než očekávaném růstu, držet tak vysoké přebytky rozpočtu po tak dlouhou dobu by byl dozajista heroický výkon pro jakoukoliv ekonomiku…

I když jsou jednání podle pozorovatelů v zásadě na “dobré cestě”, budou vzhledem ke všem zmíněným třecím plochám ještě hodně složitá. K dohodě by mělo dojít nejpozději do srpna, kdy končí poslední záchranný program. Zásadní “nové” vztahy mezi Řeckem a jeho věřiteli budou ale pravděpodobně nastaveny již v nejbližších týdnech.

Jan Bureš
finanční analytik