Jan Campbell: Co můžeme čekat

21.12.2021 7:34 | Komentář

Velkou předností této podivné doby je možnost uvědomit si, že nedává žádný smysl vysvětlovat dění doma i ve světě, přesvědčovat o jeho pravděpodobných příčinách a následcích nebo dokonce dávat radu.

Jan Campbell: Co můžeme čekat
Foto: Archiv
Popisek: Jan Campbell

Přesto, a protože výjimka potvrzuje pravidlo, rozhodl jsem nabídnout krátkou odpověď na dotazy čtenářů ve formě zamyšlení nad tím, co můžeme čekat s novou vládou po té, co mnozí z nás nevědí, co přesně ovlivnilo rozhodnutí prezidenta Zemana - nebojovat s vítězem voleb, nehledě na relevantní výhrady proti osobě se zájmem o zahraniční politiku. Tu by neměl nikdo podceňovat, především s ohledem na historii obsazovaní pozice ministra zahraničí v české kotlině, jejich počet (25), roli a konec ministrů. Dnes na prahu rozhodnutí mezi dohodou soutěžit, sdílet, spolupracovat a dočasným klidem, v historii většinou dosaženým po vojenském konfliktu se jedná o víc, než si našinec je ochoten připustit.

Vztah s ČLR

Jako příklad představitelných následků pokračování politiky Senátu PS ČR vůči ČLR, doprovázené podobnou nové české vlády, může sloužit litevsko-čínský konflikt. Jako jeho počátek lze označit odmítnutí Vilniusu politiky jedné Číny, vytvoření de facto velvyslanectví Tchaj-wanu v Litvě a používání různých názvů. Například Tchaj-wan místo Tchaj-pej jak to dělají USA i EK. Aby toho nebylo málo, litevské úřady rozhodly otevřít vlastní strukturu na ostrově a darovat podobně jako ČR a SR 20 000 vakcín proti koronaviru ostrovním úřadům.

Pro pozorovatele dovádění Litvy proti RF a ČLR první várka sankcí z ČLR nepřekvapí. Jaké sankce mám na mysli? ČLR vyloučila Litvu ze systému celních prohlášení v ČLR. V praxi to znamená, že litevské zboží ve skutečnosti nemůže projít celnicí v žádném směru. Nulový vývoz, nulový dovoz, nic. V čínské obchodní praxi Litva přestala existovat. Ve spojení se snížením úrovně diplomatických vztahů a pozastavení udělování víz hodnotí Západ a jeho politicky korektní média rozhodnutí ČLR jako bezprecedentní čínský útok na Litvu. Ve skutečnosti se jedná o varování státům trpaslíkům, ke kterým patří i ČR, ale i EU. Proč?

Mimo jiné proto, že ČR nastoupila do vlaku Nizozemska, Velké Británie, Kanady a Litvy, který označuje akce Pekingu ve spojení s Ujgury za zločiny genocidy. V březnu letošního roku Litva vystoupila z formátu 17 + 1. Teď mnozí v EU přemýšlí o bojkotu olympijských her 2022 v ČLR bez podpory podnikatelů. Novému ministru zahraničí a předsedovi vlády ČR proto neuškodí seznámit se s čínskými kritérii hodnocení vztahů s ČLR. Ta dovolují rozdělit státy na velmi přátelské, přátelské, neutrální ? nepřátelské. Mezi nepřátelské patřilo Norsko, Japonsko, Jižní Korea a naposledy Austrálie. ČR má zatím štěstí. Jak dlouho ale, nevím.

Vím ale, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Proto neuškodí představit si následky bagatelizace sankcí i v případě nízké úrovně obchodu s ČLR. V případě Litvy export činil v roce 2020 pouze 0,3 miliardy eur, tedy 1 % celkového exportu Litvy, což řadí Čínu na 22. místo. S ohledem na čínský dovoz do Litvy se bavíme o 1,2 miliardách eur a 7. místě. Pokud se však podíváme na loňské čínské investice v Litvě, ty činily pouze 7,8 milionu eur a litevské investice v Číně - 39,3 milionu eur. Již z tohoto paradoxu je možné dovodit, že i když političtí trpaslíci u moci se nezajímají o zahraniční obchod s Pekingem, negativní důsledky zcela jistě pocítí především litevští investoři – podnikatelé a poté litevská společnost, která neimigrovala. To, že Litva nedělá žádnou slávu integračním snahám EU a nezávislosti států po rozpadu SSSR je jiná věc. Skutečnost, že Brusel sedí tiše, hledá řešení jak reagovat na akci ČLR a čeká, co bude dít, indikuje, že má strach podpořit stát - trpaslíka. Pro zahraniční politiku ČR to představuje důvod pro snahu vrátit se k dialogu, respektu a pokoře bez ztráty tváře.

Vztah s RF

Není pochyb, že vážnou výzvu pro zahraniční politiku nové vlády ČR představuje vztah s RF. Osobně jsem přesvědčen, že generační aspekt v ruské a německé zahraniční politice bude hrát stále větší a významnější roli než hospodářské nebo kulturní zájmy, včetně historie. Již dnes lze konstatovat, že zájem RF o českou kotlinu na bilaterální úrovni je prakticky nulový. Jenom těžko si mohu představit, že dojde k setkání ministrů zahraničí RF a ČR nebo jejich zástupců s cílem narovnání a obnovení vztahu, protože potřebný nutný souhlas k jednání ČR s RF nelze očekávat z Bruselu, Berlína ani Washingtonu.

Souhlas od uvedených představuje komplexní výzvu pro zahraniční politiku ČR. Tou se mi jeví skutečnost, že vztah ČR s RF nelze oddělit od vztahu s SRN. Ten je i dnes zatěžován emocemi. Benešovými dekrety, hospodářskou závislostí na SRN a v neposlední řadě i rolí ČR v EU. Nehledě na formálně dobré vztahy s SRN předpokládám, že dříve než později se potvrdí, že specificky česká rudimentárnost vzorců chování daná dlouhodobou převahou pragmatických, jejich eroze v důsledku stále nových revolucí, pseudorevolucí a hodnotových zvratů vede ČR do situace, kdy bude jako již mnohokrát v historii, na špatné straně. Otázkou je: která strana je ta správná? Existuje velice málo států podobných Rakousku s jeho vojenskou bezblokovostí. Kromě toho, neutralita se v předválečné době a během segregace nikdy nenabízela a spravedlivější sociální, hospodářský a politický systém vyžaduje totální segregaci.

K ní může dojít pouze dohodou nebo válkou. Proto Západem praktikovaná a propagovaná demokracie se již nikdy nevrátí. Z uvedeného vyplývá mj. pravděpodobnost, že pragmatický Kreml, který akceptuje reality v ČR, SRN, EU dal zelenou SRN převychovat ČR a zvelebit českou kotlinu podle svého, formálně pod bdělým okem a podle plánů Bruselu. Proč se Kreml mohl rozhodnout pro převýchovu ČR tímto způsobem? Především proto, že ČR je v Kremlu vnímána jako zrádce a nepřítel a na politickou scénu přichází mladá generace bez zkušeností, profesionality a pokory. Proto ČR bude trestána nestandardně. Nelze vyloučit, že pan prezident zohlednil tuto pravděpodobnost. Ta obsahuje mj. také možnost, že převychování ČR párem EK - SRN ochladí mnohé horké politické hlavy, především až dojde ke ztrátě zbytku suverenity ČR a občané zjistí, co se s nimi hraje. Tomu nezabrání vztah ČR se Svatým stolcem, který čeká na ratifikaci smlouvy z 25.7.2002, ani dobrý vztah s Izraelem a USA. Praktické možnosti prezidenta vyloučit zmíněnou pravděpodobnost jsou dnes nulové. Vlivu SRN, mladé ministryně zahraničí, EK a USA na podporu a místo konání sudetoněmeckých sjezdů se také nikdo nevyhne, ani pan prezident. Co to bude znamenat v životě emocemi nabitých občanů nevím, ale mohu si pouze představit. Pozdě bycha honiti.

Závěr

Vlastní hodnotový žebříček ČLR, osobitá strategická kultura a hlášení se ke komunismu vedou Západ všeobecně ke zjednodušeným závěrům. Ty směřují minimálně k ideologicko-politické konfrontaci, a jak vidno na příkladu Litvy, s hospodářským rizikem. Problém a výzva pro Západ a ČR spočívají ve skutečnosti, že ČLR marxisticko-leninské vize nejen rozvíjí, ale současně je také spojuje se svébytnou tradicí. Jedná se o nestravitelnou výzvu pro mladou západní politickou generaci odkojenou v USA. Již proto ČLR nic dobrého nemůže očekávat od nové vlády ČR. Tu, jako část evropské politické reprezentace mj. charakterizuje rigidní ulpívání na dogmatech a mýtech. Dodnes prezentuje USA jako záruku moci, hospodářské prosperity, demokracie a lidských práv a popírá skutečnost megatrendů a megahodnot, které ČLR tvoří a prosazuje. Na příležitostné hlasy o vymanění se ČR z totální závislosti na EK, SRN a USA s cílem utváření vlastních vztahů s ČLR, potažmo i s Ruskou federací, reaguje odmítavě a nepřátelsky, téměř jako na vlastizradu. Přitom zapomíná, že život během odcházení patrona USA bude doprovázen dlouhodobou hospodářskou krizí, společenskou rozpolceností, strachem a vojenskými konflikty. Žádné USA či NATO v nouzi ČR nepomohou.

Probíhající světová segregace je podporována konfrontačním pojetím vztahů s ČLR a RF. To vede ke změně základní orientace globalizace a mezinárodní politiky. Pokrytectví, prolhanost politických elit a deficit vizí a znalostí historie nutí obyčejného občana bát se měnící se ČLR a RF. Popírání faktů, útěk k izolacionalismu, rusofobii a sinofobii může proto přivést Evropu do zaostávajícího skanzenu. Mír v multipolárním světě totiž roste ze vzájemné závislosti, porozumění a sdílení, ne v levném podlézání tomu, kdo klepe na ramena, nebo prostě přehlíží.

Tím jsem se opět dostal k SRN, nové vládě a mechanismům vlivu USA i na Stranu zelených, potažmo i na české Piráty. Všeobecně lze tvrdit, že mechanismy jsou rafinované a zcela legální. Strategické pokyny vycházejí z Národního demokratického institutu a Nadace Demokratické strany USA, zatímco operativní spolupráci provádí Zentrum Liberale Moderne v Berlíně (libmod.de). ZLM bylo založeno v roce 2017 a je podporované ze státního rozpočtu SRN od roku 2019. Důležitou roli v práci centra hraje mj. bývalý velvyslanec USA v SRN John Kornblum. Nelze podceňovat ideologický vliv Američanů na Němce, ale i na mladou generaci Čechů. Vliv USA budují a upevňují systematicky od konce 2. světové války. Začíná to školou, výběrem talentovaných studentů, nabídkou grantů, praxe nebo studia v USA. Tento postup představuje tzv. měkkou sílu. Je zcela legální a známá. Protože nebyla včas pochopena a byla podceněna RF a ČLR existují dnes pro oba státy těžko řešitelné situace v oblasti médií, zastupování a prezentaci zájmů cizinci a obviňování ze špionáže atd. Stalo se skutečností, že až se z mladých lidí odkojených USA stanou politici, novináři, ekonomové a diplomaté, není potřeba je uplácet. Dávno již pracují v zájmu USA, neví, co to je domovina a jaký je rozdíl mezi loajalitou k profesi a k organizaci.

Co se týče kancléře Olafa Scholze, lze tvrdit, že se jedná o mazaného člověka. Není jeho stylem říkat něco otevřeně a jednoznačně veřejnosti nebo se nahlas vyjadřovat. Z vyjádření, která jsem mohl sledovat, mám dojem, že se dokonce cynicky vysmívá. Kombinace, kterou tvoří mladá ministryně zahraničí SRN, Strana zelených pod vlivem USA a sofistikovaný politik, kancléř Scholz na jedné straně, na druhé, premiér Fiala, mladý ministr zahraničí, ve skutečnosti pouze příjemce not EK a USA a rozpolcená, nejistá ČR s metastazující chudobou, nedala panu prezidentovi možnost jednat jinak, než jednal. Pravděpodobně dal přednost poznání, že je lepší nezvyšovat napětí ve společnosti, nebojovat proti západnímu větru, a dívat se z pozice dosluhujícího prezidenta na brzo plovoucí mrtvoly nové vlády. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Martin Exner byl položen dotaz

Kdo přesně podle vás nebere válku na Ukrajině vážně?

A co máte na mysli tou podporou Ukrajiny všemi prostředky? Měli bysme tam nasadit i vlastní vojáky? Nebyl by ale tento krok začátek třetí světová? A máte dojem, že se Ukrajině pomáhá málo?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Joukl: Vymíráme, vymíráme …. (a to třetí bylo raději zapomenuto)

9:20 Zdeněk Joukl: Vymíráme, vymíráme …. (a to třetí bylo raději zapomenuto)

Bezdětní nebo bez dětí? Ono je třeba rozlišovat ! Jsou přirozeně bezdětní, kteří děti mít nemohou. P…