Mohu konstatovat, že film se podle mého laického hodnocení trefil do černého ve třech aspektech: 1) výběr herce v hlavní roli, Karla Rodena, 2) režisér Julius Ševčík, s viditelnou stopou americké školy a zkušenosti, 3) aktualita tématu ve spojení s volbami v Holandsku, zrychlující se transformací V4 a desetiletí trvající krize EU a NATO do neřiditelné katastrofy.

Poselství filmu pro mladou a střední generaci je v obsahu dialogů, v hodnocení argumentů, zkušenosti a přijímání rozhodnutí v osudové hodině. Poselství filmu přesvědčivě varuje před slepou vírou v asymetrická spojenectví, tj. velmoci a souseda v době krize, transformující se do předválečného a následně do válečného stavu. Toto připomenutí historické pravdy a nedávné zkušenosti československého národa, v profesionálně udělaném výtahu z filmu zaměřenému na historická fakta, by měli vidět, slyšet a po té vážně zpracovat všichni žáci škol, gymnázií, průmyslovek, a univerzitních fakult. Nebudu hodnotit umělecké, estetické a další aspekty filmu, včetně jeho konce, nebo dokonce ocenění. Dovoluji si pouze připomenout, že případné pokračování práce na tématu Masaryk by mělo obsahovat i kritické otázky k smrti Masaryka, dnes, v době alternativních faktů. Nemohl být mrtvý pod oknem ve skutečnosti dvojník Masaryka? Kde byl Masarykův oblíbený pes v době pádu z okna a po té? Jak byla provedena identifikace a srovnání například ucha mrtvoly s referencemi?

Zatím co film představuje v uvedeném smyslu vítězství, bez ohledu na obdržené lvy, korupci ve filmové a dotační branži, výsledek voleb v Holandsku se mi jeví Pyrrhovým vítězstvím. To definuje Wikipedie jako slovní spojení, které vyjadřuje formální vítězství či úspěch, které ve skutečnosti ve svých důsledcích žádným vítězstvím, či úspěchem není. Pyrrhovo vítězství vzešlo z vojenství a nadšení pro válku, dnes především z nadšení pro úspěch ve volbách. Volby vyhrál 195 cm vysoký, padesátiletý holandský premiér Mark Rutte (1967), člen Lidové strany pro svobodu a demokracii, protože byl schopen zradit. Zradil jako vůdce základní neoliberální myšlenku politické strany, přijal metodu svého soupeře a věří s dalšími lídry EU, že demokracie vyhrála. Nic podobného se ve skutečnosti nestalo. Nelze totiž budovat mír na zradě. To platí pro jednotlivce, Holandsko a každý stát, podobně jako pro společenství EU.

Pyrrhos, kolem roku 280 před naším letopočtem, se přeplavil v čele obrovské armády z Řecka do Itálie na pomoc Tarentským. Zvítězil díky válečným slonům, kteří způsobili v řadách Římanů takový zmatek, že se Laevinius dal na útěk. Výsledkem byli tisíce mrtvých na bitevním poli a stáhnutí se Pyrrhose do Tarentu, aby si tam zahojil utržené rány. Pyrrhos pak nad Římany zvítězil ještě jednou, ale zase jenom o prsa. Po té se vydal bojovat do Sicílie. Tam sice opět zvítězil, stal se nakrátko králem, než byl vyhnán zpátky do Řecka. Vrátil se s prázdnou pokladnicí, rozvrácenou armádou, a vedl v jednom kuse války i doma. A jak to s ním dopadlo? Dostal do hlavy cihlou, spadl s koně a nepřátelští vojáci mu uřízli hlavu.

Dnes víme, že státní pokladnice jsou prázdné, konec hospodářské krize je v nedohlednu, protože se trhy zmenšují a lidé chudnou, a vedení armády má podobně jako naši lídři, velice dobré finanční a důchodové zabezpečení. Současně vojáci si neuvědomují, že jsou ovcemi na zabití. Mladá generace si neuvědomuje, že všechny revoluce začaly krizí, provokacemi a končily válkou. To přesto, že transformační doba ze stavu krize do katastrofy se zkrátila z několika let, na několik hodin, či minut, že provokace Ruska a prezidenta Putina dosahují bodu nenávratu. Tj. hrozí nebezpečí, že další trpění urážek, falšování faktů a přepisování historie, se může obrátit proti němu. Zmiňuji se o tomto subjektivně identifikovaném nebezpečí proto, že Putin se dostal k moci díky dohodě s Jelcinem. Dohodě, která obsahuje v české kotlině ztracenou hodnotu - o mrtvých buď mluvit dobře, nebo mlčet, plní. V tomto kontextu hodnotím nedávné a pro mnohé sporné vyznamenání vdovy Jelcina. Nedovedu si představit, co by s námi dnes bylo, kdyby Putin neplnil dohodu. Jinými slovy, zradil. Dovedu si však představit, co s námi bude, bude li zahnán do kouta jako myš, a skočí na kocoura.

V kontextu vítězství filmu, Pyrrhova vítězství premiéra Rutte a tzv. vícerychlostní EU, se nachází i myšlenka slovanské vzájemnosti. Myšlenka vznikla v 1. polovině 19. Století. V době, kdy byla většina slovanských národů utlačována. Kdy vzniklo uvědomění si potřeby vzájemné spolupráce, pomoci a sjednocení Slovanů, aby tito mohli s oporou Ruska, jako největším slovanským národem, lépe odolávat jiným národům. Jan Kollár, hlasatel slovanské vzájemnosti, František Ladislav Čelakovský, profesor slavistiky, autor 3 svazků sebrané slovesnosti a Moudrosloví slovanského národa v příslovích, a do třetice, abych jmenoval některé, Josef Dobrovský, mluvící a píšící vědecká díla v němčině a latině, protože v češtině nebylo možno vědecky psát a svět češtině nerozuměl, se stal zakladatelem vědních oborů: slavistiky, bohemistiky. Jeho Dějiny české řeči a literatury, jsou prvním uceleným vědeckým dílem vývoje českého jazyka a literatury. Zevrubná mluvnice jazyka českého se musí považovat zazákladní dílo v dějinách českého jazyka, protože položilo novodobé základy současného jazyka, vychází z Bible kralické a zachycuje lidovou moudrost.

Zmiňuji se o slovanské vzájemnosti nejenom kvůli kladené otázce, filmu Masaryk a výsledku voleb v Holandsku, ale proto, že se cítím být privilegovaným svědkem práce při znovuzrození myšlenky slovanské vzájemnosti ve formě třídílných vědecko-populárních Dějin sebevědomí. Dílo, jehož iniciátorem je pan Peter Kršák, filmový režisér, spoluzakladatel a dlouhá léta spoluvlastník úspěšné TV Nova, vede odborně historik Dušan Kováč. První část projektu byla představena veřejnosti v době slovenského předsednictví EU. První osobní ohodnocení iniciátora projektu nedalo na sebe dlouho čekat. Zlatý biatec, byl udělen v Bratislavě Petru Kršákovi den po filmové premiéře (16.3). Velkým obohacením oslav založení Československé republiky v 1918, které je v podstatě výsledkem pokusu o federalizaci Rakouska-Uherska, Washingtonské deklarace, a nabídky Německa o příměří, ke které se přidaly Rakousko a Turecko, by mohla být spolupráce nejenom českého partnera na projektu. Proč? Protože společné vítězství projektu nebude Pyrrhovým. Základní myšlenkou projektu totiž je: Treba investovať do múdrosti, nie do blbosti. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.