Zmiňuji se o zákonu, protože jeho projednávání bylo podobně složité jako o zákonu z roku 1918/1919. Zákon dal volební právo ženám, od roku 1948/49 umožňuje zvolení žen do Parlamentu. Dnes nutí nový zákon k rozhodnutí ty, kteří se chtějí dostat do Parlamentu a neví, do které skupiny 13 genderů patří. Musí se totiž rozhodnout, zda budou kandidovat jako muž nebo žena. Rozhodovat o žalobě AfD bude 15. července 2020 Zemský ústavní soud ve Výmaru. V žalobě AfD tvrdí, že zákon rozdělí lid. Jaké by nepadlo rozhodnutí ve Výmaru, poslední slovo v SRN bude mít Spolkový ústavní soud v Karlsruhe. Osobně očekávám pokračování bitvy u ESD pro lidská práva se všemi možnými následky i pro ČR.

Rovnost a rovnoprávnost

Zmiňuji se o problému s paritou žen a mužů, protože ta dnes daleko přesahuje rámec politických institucí. Požadavky na paritu se uhnízdily i v podnikatelské sféře a v mezinárodních institucích, včetně EK. Připomínám co vyplynulo z první výroční zprávy Komise o rovnosti mužů a žen pro jarní zasedání Evropské rady z roku 2004: Ve většině oblastí politik se projevuje výrazné rozlišování mezi muži a ženami, že nerovnost žen a mužů představuje mnohostranný jev, který je nutné řešit prostřednictvím uceleného souboru politických opatření, a že pro splnění cílů stanovených v Lisabonské strategii je zapotřebí zvýšeného úsilí. Tak všeobecně formuluje a (ne) řeší EK téměř všechny problémy.

Příklady otázek vyplývajících z rovnoprávnosti

Nebudu čtenáře zatěžovat komplexním pohledem na situaci parity žen a mužů v ČR, především v kontextu 13 minoritních genderů. Ty se hlásí pravidelně o slovo. Aby jejich hlasivky neonemocněly, dostávají miliony korun a euro na podporu a pracují ve stínu dění ve světě. Nabízím ale několik otázek, se kterými se s pravděpodobností hraničící s jistotou dříve nebo později setkají i české politické strany: 1) Co je důležitější: Rovnost nebo svoboda politických stran, která obsahuje seznam kandidátů? 2) Je rovnost důležitější než svobodná demokratická vůle? 3) Jaké kulturně politické změny jsou potřeba, aby se nerovnost v politické reprezentaci na státní, regionální a komunální úrovni zmenšovala, v ideálním případě nevyskytovala? 4) Jaká je právní situace mezi paritou a přímým mandátem? 

Pro informaci uvádím, že v žádném německém Parlamentu nebylo od roku 1919 dosaženo rovnosti zástupců ženského a mužského pohlaví. V roce 1983 podíl žen v Parlamentu dosáhl 8,7%. Podíl žen se zvyšuje od roku 1987 po zavedení vnitrostranických kvót u strany Zelených a SPD. Po sjednocení Německa se podíl žen vyšplhal v roce 2013 na 36,6%, aby již v roce 2017 se mohl opět snížit na úroveň 30,7%. To odpovídá úrovni roku 1998.  Co se týče politických stran, nejmenší podíl žen vykazuje AfD (11,7 %), největší podíl vykazuje strana Zelených (58%). Připomínám, že zákony o rovnosti zástupců ve volbách, včetně evropských  jsou již přijaty v Belgii, Francii, Řecku, Irsku, Polsku, Portugalsku a Slovinsku. EK si nenechá ujít šanci na otevření problému v rámci plánovaných jednání o novém uspořádání EU a bude zcela jistě požadovat problematiku rovnosti žen a mužů ukotvit.

Parita v mezinárodních organizacích

Dnes máme ve významných mezinárodních organizacích, spoluurčujících náš osud (IMF, ECB, EK apod.) ženy uvedené do vrcholových funkcí většinou nedemokraticky zvolených mužů. Kromě toho existuje minimálně 62 mezinárodních organizací bojujících za práva žen s pomocí peněz daňových poplatníků všech genderových skupin, konferencí a papíru. Ženy ve vrcholových funkcích se ale dostávají do křesla většinově bez skutečné pomoci uvedených organizací. V daném případě mám na mysli SRN a kancléřku Angelu Merkel a EK s její bývalou podřízenou, Ursulu von der Leyen. Pro obě dámy nabízí doba od 1. července 2020 nebývalé možnosti, částečně i osudového charakteru. Co mám na mysli?

Před několika dny kancléřka Merkel vyzvala elity EU připravit se na dobu a život, ve kterém již USA nebudou světovým hegemonem. Po ukončení druhé světové války, jejíž příčiny, průběh, ukončení a následky veřejně právní média nepojednávají a tím vyzývají zájemce o historii si hledat pravdy jinde a myslet si své. Uvedený postup se obratem hodnotí jako dezinformace a fake news v Západní Evropě. Ta si přivykla věřit mýtu o největší vojenské a hospodářské síle USA. Ve skutečnosti byla a dnes se potvrzuje, že síla hospodářství USA celá desetiletí pokulhává za vojenskou silou. Ke zviditelnění pokulhávání napomohl rok 1991, rozpad SSSR a nově vzniklý neřešitelný paradox: Čím větší trh a větší kupní síla obyvatel, tím dražší jsou produkty. Paradox přestavuje vysokou cenu pro USA. Tu již dnes USA nemohou platit. Proto musíme akceptovat politiku America First, obchodní válku USA s ČLR, včetně na prahu stojící s EU, oslabené pandemií strachu z mutujícího koronaviru.

Český občan nebo cizinec žijící v ČR pochopí lépe, co mám na mysli zmínkou o paradoxu, když zajde do obchodního centra na nákup potravin a srovná si ceny za stejné produkty s cenami v zahraničí. Výsledkem srovnání budou emoce, zlost a otázky typu: Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá: Výrobce nemá na konečnou cenu žádný vliv. Ceny určují prodávající obchodní řetězce. Ty mají v ČR unikátní monopol. Ten spočívá v cca 80% kontrole trhu s maržemi od 25 do 100 a více procent, možností účtování tzv. zadních marží a víře nekritických konzumentů v mýtus o nikde neprověřené zákonitosti o nabídce a poptávce, a neviditelné, vše regulující ruce trhu. Protože nic podobného neexistuje, dochází k válkám.

Každou válku, včetně obchodní vždy doprovází měnové a finanční změny. Nehledě na dočasně ne zcela konkurenční vědecký potenciál ČLR a Indie v porovnání s USA, potažmo i RF, měny ČLR a Indie se octly v první řadě boje s rezervní měnou, USD. Ruský rubl napomáhá ze čtvrté pozice kvůli hospodářskému systému v RF a finančním elitám. Ty neví, komu a kam patří. Kromě toho se již dnes RF nachází v předdveří prezidentských voleb (2024). Předpokládané a na věčné časy zadlužené EU s euro nebude hrát v měnové a finanční válce rozhodující roli. Nelze totiž vyloučit, že majoritní část miliard a bilionů Euro (v Evropě se používá dlouhý systém s násobkem milion, to znamená, že bilion je milion milionů atd.) nepůjde do investic, kde by to dělalo smysl, ale na podporu a údržbu neudržitelného hospodářského systému. Ten by měl být v zájmu občanů EU ukončen řízeným bankrotem v čele s paní von der Leyen v roli černého Petra. Pro takovou roli je predisponovaná.

V boji s šéfkou ECB, mající oficiální status orgánu EU (Francouzka, Christine Lagarde) a šéfkou MMF (Bulharka, Kristalina Georgievová) Ursula von der Leyen nemůže vyhrát. Přestože kancléřka v odcházení a režisérka německého předsednictví EU (od 1. července 2020) Angela Merkel se bude snažit jí držet na uzdě a pomáhat brzdit plný vstup EU do vysoce toxického prostředí tzv. hybridní války (smart, soft a hard). Ta využívá i klasické války z minulosti. Proto nelze vyloučit, že se vytvoří nová dvojice párů - USA a Indie, ČLR a RF. EK se bude zcela určitě zabývat touto pravděpodobností, ale bez konkrétního výsledku. Proto bude kancléřka jednat v zájmu SRN a podle pravidla: košile je blíže než kabát.

Idealismus, pragmatismus, realismus a fakta

Každý zkušený politik a analytik ví, že se nacházíme v extrémně nestabilní situaci a jak nebezpečné je, když se do mezinárodní politiky vloudí a usadí idealismus, který zamění realismus a pragmatismus. Tak se tomu stalo za desetiletí existence EU ve stínu hegemona USA. Protože přišla doba faktů a krájení chleba lze očekávat, že kancléřka Merkel začne s úklidem v EU, abychom konečně uviděli fakta. Hlavní část úklidu se bude snažit ukončit ke konci předsednictví a včas před svým odchodem z aktivní do stínové politiky, nebo dokonce do důchodu. K úspěšnému úklidu využije černého Petra v osobě paní Ursuly von der Leyen. Mnozí v ČR se nebudou stačit divit, co se bude dít, pokud budou pravdivě informování. Předpokládám, že se v ČR oslabí proamerický postoj z následujících hlavních důvodů:

1) Kdo by nebyl zvolen prezidentem USA, strategické chyby zahraniční politiky ČR budou na základě rostoucí nejistoty a okrajovosti ještě více ukazovat poškozené, kousnutí neschopné, ale o to více jedovaté zuby ČR vůči východu (RF a ČLR). Následky nevyrovnané zahraniční a hospodářské politiky, včetně idealizace EU a asymetrického spojence USA se již projevují: A) Huawei začal budovat obrovské výzkumné centrum ve Velké Británii. B) ČR umocnila ztrátu reálné šance na spolupráci s ČLR v investiční oblasti s pomocí konání vlády a MZV ve spojení s výstředním chováním předsedy Senátu PČR a nesmyslném opakování o suverenitě ČR. C) Ruská federace s prezidentem Putinem i bez něho nebude v představitelné budoucnosti uzavírat s ČR žádné dohody o prolongaci smluv, spolupráci, dodávkách či podobném. Nevylučuji, že prezident Zeman si je vědom uvedeného, a proto odřekl účast na přehlídce v Moskvě 24. června s odkazem na pandemii strachu z mutujícího koronaviru.  D) Pandemie zviditelnila skutečnost dokazující, že ani kritická situace ve většině států světa neumožňuje dnes ani zítra mít naději na globální spolupráci ve vědě, výzkumu a politice. Naopak: Pandemie, její další vlny a nedávné varování MZ, že vakcína (proti chřipce) bude k dispozici jenom pro cca 10 % obyvatel a sdělení Bill Gates, že problém není vakcína ale neochota lidí se nechat očkovat, přesvědčivě indikují zneužití pandemie s cílem snížení odporu občanů k očkování a čipování, v konečném výsledku totálnímu odstranění důstojnosti.

2) Na úrovni EU se bude ČR muset přeorientovat na SRN minimálně z hospodářských, migračních a politických důvodů. Jediné co EU dosáhla je formální, sociálně nespravedlivý vnitřní trh. Důkaz nabízí předem uvedený paradox s cenami. EU nedosáhla a nedosáhne mírovými prostředky politické jednoty v EU a nebude si vědět rady, až se SRN v době post Merkelové rozhodne neplatit EU (ještě bez věčného dluhu) v takové míře, jako je tomu dnes.

3) Na úrovni bilaterálních vztahů ČR - SRN jako příklad, se musí očekávat znovuotevření tří citlivých výzev nejenom pro ČR: Trianonská mírová smlouva (1920), Pakt Piłsudski-Hitler, plným názvem Prohlášení mezi Německem a Polskem o nepoužití násilí (1934) a třídílné Benešovy dekrety (1940-1944, 1943-1945 vydány v Londýně a období duben – říjen 1945 vycházející z návrhů uvedených v Košickém vládním programu). Novému uspořádání v Evropě napomáhá mj. EP - Usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy z 19. září 2019, následná iniciativa prezidenta Putina týkající se setkání členů RB OSN a další.

EU a Turecko

EU bude vyvíjet snahu vykoupit si čas u Turecka. To disponuje migračním potenciálem (3,6 milionů uprchlíků plus) oslabujícím EU. Ta včetně snah V4 není v současném stavu a nebude ani v představitelné budoucnosti schopná uzavřít patřičnou a závaznou smlouvu s Tureckem. To se nachází pod tlakem USA, RF a Iránu, a dává přednost pragmatice a vlivu peněz, před idealizmem EK. Ta se tváří jako realista a pragmatista. Ve skutečnosti je však žonglérem a slouhou, pokrytecky zrazující principy, které oficiálně prosazuje. To jasně dokazuje řeckou vládou popíraný nezákonný push-back migrantů, který připomíná vládě Řecka, tím i EK, OSN – komisariát UNHCR představený svojí mluvčí Styliani Nanou.

Protože ticho kolem migrace umožnil částečně virus, měli bychom počítat s tím, že se jedná o ticho před bouří. Většině českých politiků, vychovaných v politické korektnosti, a tedy bez vlastního názoru a myšlení, se nabízí v předvolební a předsjezdové době krátká návštěva u jižního souseda, Rakouska. Tam se mohou objednat na konzultaci u migračního specialisty Gerald Knause, šéfa European Stability Initiative. Ten významně přispěl k dohodě s Tureckem v roce 2016. Předpokládám, že rád potvrdí, že různé zájmy 27 členských států EU nelze sjednotit, že pasivita Bruselu je nezodpovědná, protože akceptuje narušování vlastního (EU) práva a zákonů, a že EU neřeší nic na vlastním nefungujícím azylovém mechanismu.

USA – EU – ČLR – RF

Přidám li k uvedenému plánovaná jednání EK (EU) s ČLR nabízí se komplexní obraz ve stínu USA. Ty, nehledě na obrovské množství vnitřních problémů, včetně rizika občanské války, rozdělení a dluhu, vedou aktivní zahraniční politiku na všech důležitých frontách s ČLR, RF a EU. Proto by se EK a všechny vlády členský států měly okamžitě zřeknout snahy hledat nové ideje. Ne proto, že stejně nerealizují, to co je možné, ale proto, že v době přežívání ve velmi nestabilním světě – a jenom tak lze charakterizovat dobu post-koronavirovou v kontextu uvedených procesů a dalších sfér, je nezbytné zabývat se výlučně fakty. Přežití není možné s opakováním chyb, pokrytectvím a ignorováním faktů či dokonce vědomou lží.

Podobně nelze ignorovat skutečnost, že ČLR pracuje na alternativní politice k prezidentu Trump, tj. představitelné politice Joseph Robinette „Joe“ Biden, Jr. (1942). Jeho případnou politiku si lze pouze představit na základě dlouholeté kritiky programu Národní raketové obrany, postoje k sociálním otázkám, včetně rasových a etnických v kontextu současného přepisování dějin. Biden řekl květnu 2020: Jestli máte problém rozhodnout se, zda volit mne nebo Trumpa, pak nejste černoch. Na výrok dostal odpověď od poradkyně prezidenta Trumpa Katrin Piersonové: On si opravdu myslí, že on, 77letý běloch, má diktovat černochům, jak se mají chovat. A také od černošského senátora za Republikánskou stranu Tim Scotta (Jižní Karolína): Něco tak arogantního a blahosklonného jsem už dlouho neslyšel. Říká 1,3 milionu amerických černochů, že nejsou černoši? Kdo si sakra myslí, že je?

Co se týče případné zahraniční politiky Bidena, je potřeba si uvědomit, že Biden v roce 1999 podpořil nálety NATO na Srbsko, v říjnu 2014 obvinil Turecko, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, že v boji proti syrské vládě podporovaly teroristické organizace. Za obvinění Turecka se musel omluvit prezidentu Erdoganovi.  Ne jako poslední budou Bidena doprovázet ziskuchtivé rodinné aktivity na Ukrajině a jeho dlouhodobý problém: nevhodné dotýkání se cizích žen a dětí. Nebudu se proto divit, kdyby Biden, zvaný také Creepy Joe, se brzo po případném vítězství musel rozloučit s Bílým domem nejenom kvůli věku, Ukrajině a nevhodnému chování. V žádném případě nebude v Černínském paláci důvod k radosti.

Jestliže se Biden jeví potenciálně výhodnějším partnerem pro ČLR než současný prezident USA, který neumožní podepsání obchodní dohody, který ale umožnil zákon proti funkcionářům KS ČLR a má jasný plán na neutralizaci čínské měny, abych jmenoval tři z mnoha ostatních, to pro Ruskou federaci se jeví výhodnějším partnerem prezident Trump.

Ruská federace a změny ve staré ústavě

Trump jako opravdový rušitel nefungujících struktur USA, NATO a EU, která se mimo jiné nikdy nedočká vlastní armády, což by mělo být široké veřejnosti sděleno a vysvětleno, je ochotný stáhnout USA vojska z větších vojenských angažmá v zahraničí. Tím by jako znovuzvolený prezident mohl dovolit RF a Putinovi: 1) Pokračovat v posílení nacionalizace elit. 2) Neopakovat chyby USA. 3) Koncentrovat se na zesilující boj proti prezidentu Putinovi v období 2021 – 2024, tj. do prezidentských voleb. Boj byl jasně popsán a vyhlášen Centrem strategických studií před cca 5 roky. Jednu z prvních vlaštovek boje představuje mnou dnes neprověřená informace o agitační kampani americké právní společnosti GOLDSTEIN LAW CHANCE & J. Kampaň se zaměřuje na odmítnutí změn ústavy RF. Ruský občan, který dokáže, že hlasoval proti přijetí změn, má obdržet 218 USD, součinnost při žádosti o migraci z RF do USA a účast v programu Green Day. Je zcela jedno, zda se jedná o pravdu, fake nwes, vydírání nebo pokus získat osobní údaje a počet nespokojených ruských občanů se současným vedením RF. Sama skutečnost objevení se v mediálním prostoru informace a názvu právní společnosti s následným šířením v ruských médiích dokazuje snahu anonymní strany prověřit zákon o tajné volbě a kvalitu práce mediální páté kolony v RF.

V závěru příspěvku opakuji známou skutečnost: Osobnost prezidenta Putina představuje pro Západ neočekávanou překážku na cestě k staletí sněnému a desetiletí připravovanému porobení Ruska. Politicky korektně lze porobení nazvat vlití do, či spojení se s tzv. evropským proudem pod vedením USA. Zmiňuji se o Putinovi i proto, že tzv. pro-kremelská média RF působící v zahraničí (s redakční politikou orientovanou na západní ratingové agentury) a redakčně obsazená většinově věrnými Západu, se od samotného začátku zdráhala informovat o změnách ústavy RF. Ani RSKV v Praze a veřejně právní média ČR neinformují o probíhajícím hlasování o přijetí změn ústavy RF nehledě na skutečnost, že se jedná o důležité změny ústavy s dlouhodobými vnitro a zahraničně politickými dopady, včetně právních. Výsledky hlasování o změnách v ústavě RF se dovíme 1. července 2020.

Situace v době změn ústavy RF

V podstatě se hlasuje o právu začít moci měnit okupační systém na suverénní. Nebude se hlasovat o výměně staré a přežité ústavy za novou a duchem doby požadovanou. I tak budeme muset žít dlouho se změnami staré ústavy a následky změn i my zde v Evropě. Při nejmenším do doby, kdy se ruští občané rozhodnou nahradit v nouzi zavedenou ústavu diktovanou USA novou, vlastní. Ta bude, dojde li k výměně ústavy, s pravděpodobností hraničící s jistotou, definovat Ruskou federaci jako civilizační jednotku. Rusko jako civilizační jednotka je zcela něco jiného než století trvající chápání Ruska Západem. Taková změna nedovolí pokračovat v současném typu chování Západu vůči prezidentovi a Ruské federaci.

Do té doby bude prezident budovat plnohodnotnou suverenitu RF a snažit se ji zabezpečit. Jako bývalý rozvědčík a člen vedení tajné služby ví velice dobře z dokumentů o pokrytectví, lsti a zájmech nepřátel Ruska. Ví také, kdo z domácích vždy zradil Rusko. O možnostech a prostředcích k dosažení a nedosažení cílů nepřátel RF, nemluvě. Prezident má k dispozici řadu podobně zkušených a myslících spolupracovníků, integrovaných do struktury moci. Tato malá skupina se může spoléhat na podporu cca 2 milionů občanů, tj. cca 2% voličů. 

Proti malému počtu oddaných suverenitě RF stojí velký počet členů finanční a podnikatelské oligarchie a zkorumpovaných úředníků. Ti byli svého času instalováni do klíčových pozic ruskými oligarchy s pomocí Američanů a Britů. Jimi organizované pasy, nemovitosti, úvěry a další, včetně držení rodin v zahraničí jako rukojmí, dovolují i dnes ovlivňovat především hospodářskou politiku RF. Pro osobní a rodinný život úředníků a manažerů představuje plnohodnotná suverenita RF životu nebezpečnou katastrofu. Podobně hodnotí suverenitu RF i formálně svobodná, ve skutečnosti okupační média založená v 90 létech minulého století a část z 98 % voličů, vědomě stojící proti plnohodnotné suverenitě RF. Zbytek z 98 % představují voliči lhostejní, neochotní nebo neschopní nastudovat si okupační články ruské ústavy a porozumět jejich obsahu a následkům. Nebudu podrobněji popisovat tuto skupinu. Zmiňuji ale skutečnost, že ničení Ruska mělo v minulosti kořeny doma, že Rusko nebylo poraženo pouze vnější silou a že snášení památníků v Rusku není nic nového a nemá výlučně západní autorství. Prostý občan RF to všechno ví.

Proto není divu, že obdivuje Žukova, Stalina, Gagarina a Putina. Není divu, že finanční a hospodářská oligarchie s vlastní mnohatisícovou armádou (více než 1 milion členů tzv. ochrany zabezpečující osobní a rodinný život a chod podniků) představuje i v době hlasování o změnách ústavy riziko. Především proto, že řízení RF ze zahraničí nebylo zcela zrušeno. Proto a ve spojení s posuzováním Dumy, návrhy a námitky předsedkyně centrální volební komise a dalších vlivných hráčů na poli moci stále hrozí to, před čím Putin varoval v dávném roce 2007 použitím slova kirdyk. Slovo označuje mimo jiné, podle osobní zkušenosti z působení v Kyrgyzstánu špatný konec všeho. Protože Putin musí lavírovat a plavat mezi žraloky, aby zabezpečil existenci ruského národa, pravoslaví a slovanství, udržení znovu získané suverenity a s ohledem na zvyšující se nestabilitu ve světě situace ve světě, rozhodl se ke změně několika článků staré ústavy (například 15. p.4 a 13.p.2) a rozhodl o volebním dni během týdne a současně ho vyhlásil volným placeným dnem. Původní termín hlasování (22. dubna) musel být zrušen kvůli vyhlášení samo-izolace Světovou zdravotní organizací. Ta komfortně sedí v Moskvě a ví mnohem více, než si jeden může představit. Proto mohla sdělit lidu nehledě na pochybnosti části vědecké komunity: Do obchodu můžete, do hlasovací místnosti ne. Proto došlo k přenosu hlasování na celý týden: den po přehlídce, od 25. června mohou občané hlasovat do 1. července. Co bude následovat po zveřejnění výsledku?

V případě slabé volební účasti a slabé podpory změn ústavy očekávám, že nepřátelé RF využijí všechny možnosti na provokace proti státu s využitím mimo jiné světové hospodářské krize, nestability ve světě a možnosti oligarchie propouštět zaměstnance, organizovat teroristické akce a poukazovat na nebezpečí usurpace moci prezidentem Putinem.  V případě podpory změn ústavy na úrovni 90 – 100 milionů občanů západně orientovaní demokraté a neoliberálové budou muset žádat Kreml o termín s cílem dohody podmínek o kapitulaci.

Oba výsledky hlasování o změnách ústavy RF a v příspěvku uvedené skutečnosti a příklady indikují míru nebezpečí druhého pololetí 2020. Z nebezpečí jednoznačně vyplývá, že nelze praktikovat idealismus a pragmatismus v politice, ale že existuje životní potřeba zpomalit proces změn tak, abychom mohli proces kontrolovat, řídit a přizpůsobit se rychle novým podmínkám v době přežívání. V ní není čas na stěžování, snění a sebeklam. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele