Nemám právo a chuť se vměšovat do vnitřní politiky státu, v němž trávím téměř polovinu času jako cizinec. Na druhé straně nechci zklamat čtenáře, hledající referenční postoj. Vybral jsem proto pouze citáty, které jak si myslím výstižně reprezentují pokrytectví a demagogii většiny současných politiků – narcistů a cyniků, kteří jsou ovlivňováni více emocemi než rozumem. Tito politici neodhadli správně dobu svého odchodu z hlavní politické scény. Podobně je tomu u uměleckých hvězd. Bude tomu tak i v budoucnosti s menšinou jednookých, hlasitých gestikulátorů a rádoby kritiků ČLR a jejího prezidenta Si Ťin-pchinga. O kritice Putina a Ruské federace nemluvě. Ta ještě přijde a bude silnější než doposud. O tom ale příště. Dnes souhlasím s konstatováním Jan Kellera v Právo (30.3.2016), že oblíbenost jednookých kritiků ve společnosti je na hranici, mezi politikem a uklízečkou, které indikuje, že jednoocí kritici nemají žádný vliv na proces změny paradigmatu. Proto nebudu na ně tratit čas a věnuji se raději krátké rozvaze nad citáty dvou pánů.
"Netušil jsem, že pětadvacet let po slavném listopadu se tady budeme klanět diktátorovi. Je to nedůstojné naší republiky, nedůstojné Hradu, a to že byl pozván diktátor do Lán, kde pobýval Masaryk a Havel, to je opravdu ostudné divadlo," řekl Schwarzenberg. "My žijeme v demokracii, ve svobodné zemi a kvůli návštěvě předsedy čínské komunistické strany, který přijel z totalitní země, kde porušují lidská práva, zabíjejí lidi, lidé mizí, kvůli tomu se nenecháme omezovat na našich právech," řekl Bursík.
Oba citáty dokazují, že starší pán žije v mrtvé představě, že je to on, před kterým se musíme klanět, že je to on, který určuje důstojnost republiky a Hradu a kvalitu divadla. Ten mladší pán zapomněl již při obhajobě plánu na výstavbu radaru v Brdech, že právo na papíře není právem do té doby, než bude o něj požádáno. Právo totiž vzniká ohlášením nároku na realizaci písemné definice práva a obsahuje neoddělitelné povinnosti. O nich se málokomu chce mluvit. Jsou totiž většinou nepříjemné a nehodí se do konceptů tzv. politické korektnosti.
Toto tvrzení dokazuje prezident Zeman. Povinnost budit a vzbudit zpomalenou a konzervativní českou společnost s poškozenou státní identitou, potlačenou emocionalitou a agresivitou, bylo od samého počátku převzetí funkce prezidenta jedním z několika důvodů konání prezidenta. Prezident Zeman totiž velice dobře ví, s kým má čest. Ví, že stát, který představuje, nemá v době dynamických změn paradigmat, nejistoty a hybridních válek svoji vlastní armádu, svůj vojenský a potravinářský průmysl, nezávislou vědu a výzkum, nezávislé komunikační systémy, o nezávislé měně a vedení vlády raději nemluvě.
Tento stav je výsledkem konání a řízení státu osobnostmi, typu autorů citátů. V jejich pojetí, ale i v pojetí současného ministra financí Babiše, je prý možné řídit stát jako firmu pouze pomocí finančních a hospodářských pravidel a zákonů. Tato představa je zcela objektivně iluzí již proto, že dnes aplikované finanční a hospodářské zákony nepřiznávají kategorii morálky, etiky a spravedlivého rozdělování omezených zdrojů. Naopak. Podporují individuum na cestě k patologickému egoismu, narcismu a nekritickému kopírování a přebírání receptů, zapomínajíc současně, že pro vlastní úspěch je důležitější navštěvovat hřbitovy neúspěchu, než kopírovat úspěchy druhých, tzv. autorit.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV