Nikdy předtím v historii G7 nebyl summit poznamenán tolika, tak vážnými, simultánními a propletenými šoky jako letos, řekl John Kirton, ředitel výzkumné skupiny G7 na univerzitě v Torontu. Tlak na jednání je proto obrovský a skupina G7 bude muset zvážit, jak může zmírnit následky těchto otřesů. Spolkový kancléř Olaf Scholz (SPD) plánuje přesvědčit G7 o Marshallově plánu pro Ukrajinu. V důsledku toho by do země proudily miliardy, pro fiktivní pomoc a reálnou korupci. Země G7 musí také vyjasnit své budoucí vztahy s Ruskou federací, které se současně - podle neoficiálních zpráv, chystají vyhlásit bojkot obchodu e zlatem. A také s ČLR. Projekt Jeden pás, jedna stezka (OBOR) je toti6 pro G7 trnem v oku. Proto summit bude jednat o investicích do infrastrukturních projektů ve světě ve výši 600 miliard USD.

Co je dnes skupina G-7?

G7 znamená skupinu sedmi hlavních průmyslových zemí. Její předsedové vlád se scházejí jednou ročně, aby diskutovali o globálních otázkách, zejména o otázkách hospodářské a bezpečnostní politiky. Pravidelná zasedání se konají také na ministerské úrovni. Skupinu tvoří USA, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko a Velká Británie. Když byla v roce 1975 založena skupina G7, byly tyto země nejsilnějšími ekonomikami na světě v první energetické krizi. Dnes již tomu tak bezpochyby není a již nikdy nebude. I proto je summit G7 zbytečný.

Podle definice Velké sedmičky by na summitu musely být minimálně ČLR a Indie. Potažmo i RF se svými zdroji. Bez nich se neobejde technologický vývoj, západní nadnárodní korporace a politika zeleného a jiných plánovaných údělů. Až do roku 2014 byla RF součástí tohoto klubu (proto také: G8), než byla fiktivními mocnými vyloučena dnes již zcela zbytečného klubu. Proč zbytečného?

Co vůbec dělá G7?

Portfolio úkolů G7 bylo navrženo v roce 1975 především tak, aby obsahovalo hlavní výzvy světového hospodářského řádu a setkání mohlo být vnímáno jako světový ekonomický summit. Za 47 let G7 včetně epizody G8 se mnoho ve světě změnilo, a málo slibů splnilo. Včetně toho spojeného s energetickou krizí. Kromě toho, že portfolio úkolů se od té doby enormně rozšířilo, priority se změnily a objevily se nové systémové výzvy. Dnes lze tvrdit, že priority představují problémy bezpečnosti, klimatu, zdraví a rozvoje. V těchto oblastech se státy G7 dohodly na společných akcích, rozpočtech a v minulosti osvědčených postupech. Bohužel ale, ty v současné transformaci světa již dávno neplatí. G7 usnula na vavřínech.

Neuškodí proto připomenout si příklad z nedávné minulosti: Globální minimální daň. Na ní se loni dohodli ministři financí skupiny G-7. Problém je v tom, že rozhodnutí summitu nejsou právně závazná. V nejlepším případě mohou být chápána jako prohlášení o záměru. A těch produkuje EK a téměř všechny poválečné instituce založené nebo iniciované USA tolik, že by našinec se zájmem jenom přečíst si je, ne porozumět jim, musel žít v době digitálního avatáru.

Proč byla skupina G7 založena?

G7 začala jako neformální klub hlav států a předsedů vlád světových hospodářských demokracií, jejichž globální ekonomika začala sténat pod důsledky ropné krize, kolísání měn a oživení amerického protekcionismu. Proto se hlavní západní ekonomické mocnosti rozhodly, že jejich hlavy států by se měly pravidelně scházet, aby lépe koordinovaly hospodářské a finanční otázky. A tak v roce 1975 pozval francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing na zahajovací summit na hrad Rambouillet nedaleko Paříže. Vznikají první obrázky: kolo bílých, starších pánů v tmavých oblecích před krásným zámeckým pozadím. Helmut Schmidt v té době reprezentoval Spolkovou republiku Německo, kde jsem působil a pozoroval vývoj ve světě.

Souhlasím s tím, co řekla Stormy-Annika Mildner, ředitelka Aspen Institute v SRN: Na začátku byly rozhovory u ohně ve velmi malém kruhu. Ano, hlavy států zůstaly z velké části mezi sebou, transparentnost byla nízká a pozornost se soustředila na globální ekonomické výzvy. Dnes je nutné chápat summity G7 jako významnou politickou událost, kterou čeští absolventi Aspen institutu nekomentují, přestože s její pomocí, bezprecedentními bezpečnostními opatřeními (min. 18 000 policistů), posláním všech 37 škol v okrese Garmisch-Partenkirchen na distanční výuku a finančními výdaji na summit (166-180 milionů euro) se má zprofanovaná neoliberální myšlenka, mezinárodní právo a sociálně spravedlivý vývoj společností udržet při životě.

Připomínám, že summit před sedmi lety na stejném místě stál 130 milionů eur. Protože v průběhu let se doprovod účastníků rozrostl, témata jsou širší a ozdoby summitu zeměmi a delegáty mezinárodních organizací se zvětšily, očekávám, že náklady na summit G7 budou v budoucnu i nadále růst. Vornehm geht di Welt zu Grunde. Co tato německá fráze znamená?

V mém výkladu, že ušlechtilý svět umírá, že někteří lidé se stále drží své fiktivní ušlechtilosti, i když jsou na samém konci. Myšlenku konce světa jako trestu za hříšné chování obsahuje již Starý zákon: Bůh chce zničit lidstvo kvůli jeho zkaženosti. Ale když pozná zbožného muže v Noemovi, on a jeho rodina a zvířata se mohou zachránit před Potopou archou (Genesis 1).

Kdo se letos zúčastní G-7?

Na jedné straně jsou tu samozřejmě představitelé zemí G7, z nichž někteří jsou pod silným domácím politickým tlakem nebo dokonce procesu v odcházení.

Americký prezident Biden po přistání v Mnichově komentoval summit G-7 prostřednictvím Twitteru během noci: Těším se na diskusi o sdílených hodnotách a prioritách našich národů, a vyjmenoval: Klima, rozvojová infrastruktura, globální zdravotní bezpečnost a utváření pravidel silničního provozu pro podnikání a technologie pro nadcházející desetiletí.

Kancléř Olaf Scholz (SPD), který se stal terčem kritiky za svou politiku vyčkávání na Ukrajině v otázkách týkajících se dodávek těžkých zbraní, se snaží udělat špagát, aby spojil naději na spolupráci s RF s nesmyslnou sankční politikou USA a EU vedoucí ekonomiky EU k propasti a v tomto týdnu dokonce k přinucení vlády vyhlásit druhý stupeň (ze tří) energetické krize. Britský premiér Boris Johnson, který přežil hlasování o nedůvěře své vlastní Konzervativní strany, se rozmýšlí, zda nepřišel čas věnovat se manželce, dítěti a divadlu s rolí Arlecchina. Francouzský prezident Emmanuel Macron čelí výzvám doma i v zahraničí poté, co byl v dubnu znovu zvolen prezidentem, žluté vesty zahnal do úkrytu, jeho strana ztratila absolutní většinu v parlamentních volbách, Francie není členem nového tichooceánského sdružení pod vedením USA a Francie nemůže hrát ani třetí housle při řešení konfliktů na Ukrajině.

Kanadský premiér Justin Trudeau, prověřený zbabělec v době domácích nepokojů s řidiči, a nestranický italský premiér Mario Draghi vedoucí Itálii k rozpadu dokreslují obraz G-7 tak, aby japonský premiér Fumio Kišida, nováček na summitu neztratil naději sehrát roli hostitele příštího summitu G7. Kišida po začátku speciální vojenské operace na Ukrajině se snažil – s jistým váháním – uvalit na RF tvrdé sankce, což se jeví povrchně neobvyklým, protože i po sjednocení Krymu s RF Japonsko stále udržovalo dobré vztahy se svým ruským sousedem. Ten hodil rukavici do ringu, pozoruje a čeká na akci Kišidy, který nemusí dlouho setrvat u moci.

Kromě uvedených představitelů vlád budou u stolu také dva zástupci Evropské unie (EU): předsedkyně EK Ursula von der Leyenová (CDU), a předseda Evropské rady Charles Michel. Jako speciální host byl pozván ukrajinský prezident Volodimir Zelenskyj. Připojí se prostřednictvím videa s myslemi na text písničky - Ze známých důvodů chci zapomenout: Jen v krajině snů, těch prolhaných snů, krásná jak hřích, jsi se mnou dál…Ukrajino, Západ, kdo?

Summit by nebyl summitem, kdyby nebyly pozvány tzv. partnerské země. Letos jsou to Argentina, Senegal, Jihoafrická republika, Indie a Indonésie. Zajímavé je, že kromě Senegalu pozvané státy nepodporují sankce s vášní a sklánějí se více k RF a ČLR než USA a EU. Proto předpokládám, že G7 se bude snažit, nebo dokonce udělá speciální nabídku minimálně Indii, Jižní Africe a Argentině, která by měla umožnit přehodnocení jejich postoje k Ruské federaci.

Zastoupeny jsou také mezinárodní organizace: Organizace spojených národů (OSN), Světová obchodní organizace (WTO) a Mezinárodní energetická agentura (IEA). Tradičně obzvláště významnými hosty jsou globální finanční instituce: Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF). Jejich správní rady jsou vždy kontrolovány zeměmi G7. Po ukotvení již tvořících se nových politických, hospodářských a technologických bloků, uvedené instituce čeká drahý pohřeb, dělení dědictví a ztráta významu, protože nebyly schopné pochopit nového ducha doby.

Jak skupina G7 funguje?

Pochopit, jak G7 funguje, vyžaduje akceptovat, že se jedná o neformální a chráněné setkání a jednání malého klubu. V žádném případě se nejedná o organizaci. Proč? G7 totiž neprovozuje sekretariát a nemá pevný administrativní aparát. Jednou za rok, obvykle uprostřed roku, se hlavy států a předsedové vlád zemí G7 setkávají na několik dní v hostitelské zemi. Letos je to podruhé po roce 2015 v bavorském Elmau. Příští rok je na řadě Japonsko.

To, zda hlavy států spolu vycházejí, či nikoliv, má významný vliv na práci G7, protože skupina rozhoduje na základě konsensu, a ne většinou hlasů. S prezidentem Trumpem G7 masivně ztratila schopnost jednat. Dokazuje to skutečnost, že po summitu v roce 2018 americký prezident zrušil společný závěrečný dokument během zpátečního letu Air Force One - tweetem. Letošní summit pravděpodobně takový skandál mít nebude, přestože nikdo neví, zda se podaří udržet na uzdě Joe Bidena, a protože nehrozí žádné významné následky z osobnostních rozdílů účastníků. Všichni jsou v pasti fiktivní moci globalizace, imperiálního myšlení a pokrytectví.

Co lze očekávat od summitu

Moderní summity nemohou ignorovat slovo solidarita. Proto předpokládám, že solidarita s rozvojovými zeměmi bude v popředí programu. Proč? Mnoho rozvojových zemí již dnes trpí velkým počtem systémových krizí a nyní se přidávají důsledky sankcí a speciální vojenské operace RF na Ukrajině. Pokud se G7 nepodaří dát peníze za svá slova, pak nebude možné svázat nerozhodnuté v blokové formaci, která má být vytvořena, se praví v agendě s vágním cílem - Pokrok pro spravedlivý svět, vypracované hostitelem G7. Na vrcholu agendy je ochrana klimatu a založení mezinárodního klimatického klubu. Olaf Scholz, který se touto myšlenkou již nějakou dobu zabývá, ji chce na summitu prosadit: Členové klubu by se měli zavázat, že do roku 2050 budou klimaticky neutrální a především že sladí své ceny CO2. Rozum mi zůstává stát při pomyšlení na hodnocení odborníků, založených na faktech a dění ve světě.

Protože v květnu ministři pro rozvoj skupiny G7 vyhlásili Alianci pro globální potravinovou bezpečnost v reakci na krizi dodávek vyvolanou situací a děním na Ukrajině, očekávám, že téma bude posuzováno a ukončeno patřičnou rezolucí ze dvou důvodů: 1) Friederike Meister, německá ředitelka organizace Global Citizen vyzvala k finančním závazkům. Velké světové krize se zintenzivňují, ale finanční prostředky bohatých států na hospodářské oživení všech to neodrážejí…G7 musí nyní upřednostňovat investice v nejchudších zemích světa – nesmí se na ně zapomínat při rozhovorech o rozvoji světové ekonomiky a investicích do infrastruktury. Připomínám, že Meister požadovala závazek G7 investovat nejméně 0,7 % HDP do rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, a že G7 tento desítky let starý slib nikdy nesplnila. V loňském roce bylo na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc vynaloženo pouze 0,32 %. 2) Ukrajina byla tématem v Elmau již v roce 2015. Návrat Ukrajiny na pořad jednání s distančním příspěvkem prezidenta Ukrajiny mj. dokazuje, že se od 2015 na Ukrajině nic nevyřešilo. Proto snaha Západu stanovit limity prezidentovi Putinovi ve skutečnosti oslábne.

Spolupředseda Zelených Omid Nouripour vyzval G7 přes Funke Media Group, aby poskytla větší podporu Ukrajině a zemím globálního Jihu před jejich setkáním v Elmau: Úkolem hospodářsky nejsilnějších demokratických průmyslových národů je stát společně a koordinovaně za ochranu svobody, demokracie a lidských práv. Proto musí být summit G7 hlasitým hlasem a musí se dohodnout na konkrétních krocích. Summit G7 musí vyslat silný signál podpory, a to jak pro Ukrajinu, tak pro země globálního Jihu. Když čtu takové a podobné výzvy mocných fiktivních elit nevím, zda se smát, nebo plakat jako nemocné dítě.

Rozvojové organizace budou požadovat od G7 konkrétní finanční závazky a rozhodnutí. Indikuje to Dirk Bathe z Organizace World Vision Germany, který uvítal již zahájené iniciativy v boji proti hladu a změně klimatu. Požadujeme však konkrétní prohlášení o financování a konkrétní návrhy na realizaci těchto myšlenek, řekl německé tiskové agentuře a zdůraznil, že Prázdné sliby nenaplňují prázdné žaludky. Nepodložená oznámení změnu klimatu nezastaví.

Zato policie dnes úspěšně zastavila asi 4000 odpůrců summitu v Mnichově. Podle rozhodnutí Správního soudu v Mnichově, demonstranti aliance Stop G7 Elmau mohou protestovat i bez vlastních toalet. Nemusí zřídit osm mobilních toaletních kabin na nádraží Garmisch-Partenkirchen - začátek a konec demonstračního pochodu plánovaného na nedělní odpoledne. Psi se nemohou demonstrace zúčastnit. Otázka: není za rozhodnutím soudu péče o zvířata?

Příklad programu summitu G-7

Pro představu o programu a efektivitě práce G7 uvádím, že po příjezdu hostů v 11.45 hodin na zámek Elmau přivítá hosty s doprovodem kancléř Scholz ve 12 hodin. V 12:30 začne první pracovní zasedání summitu na téma Globální ekonomika. Schůze má trvat do 14.15 hodin. Společná rodinná fotografie účastníků summitu je naplánována na 14:30 hodin. Program pro partnery vedoucích představitelů skupiny G7 začíná v 12:30 obědem. V jeho průběhu začne v 13:00 hodin demonstrace v Garmisch-Partenkirchenu - Stop G7 Elmau s projevy a hudbou a poté se bude pohybovat po povolené 3,3 km dlouhé trase. Očekává se asi 1000 účastníků.

V 15:00 hodin začne druhé pracovní zasedání G7 na téma Partnerství pro infrastrukturu a investice. Má trvat do 16:15. Partneři hlav států a předsedů vlád zahájí po obědě ve 14 hodin nordic walking kolem jezera Ferchensee s bývalými sportovci Miriam Neureuther a Christianem Neureutherem.

V podvečer, v 18:00 hodin se uskuteční třetí zasedání. Je věnováno tématům zahraniční a bezpečnostní politiky. Účastníci summitu zakončí den kulturním programem před kamerou a budou odvezeni nebo odletěni na večeři do Mnichova, na kterou pozval hosty G7 Bavorský premiér Markus Söder. Zajímá mne, co na to cestování po Bavorsku řekne zelená Gréta.

Závěr s otázkami

Je příhodné, aby malý exkluzivní klub složený ze západních a od USA závislých států, představující sice cca třetinu světového HDP, ale představující jen deset procent světové populace, přijímal geopolitická rozhodnutí, která ovlivní i zbytek světa? Je obrovské materiální a nemateriální úsilí vyžadované pro summit úměrné jeho výsledkům?

Potřebujeme tvrdé pracovní setkání a ne krásné obrázky před alpským pozadím pro album poezie G7. Chceme také vidět jasné důsledky, řekl Christoph Bautz, výkonný ředitel antiglobalizačního sdružení Campact, před summitem. Spolu s dalšími 14 organizacemi svolal v sobotu velkou demonstraci do Mnichova. Bylo zaregistrováno 20 000 účastníků, policie předpokládala více. Nakonec - i přes mírné počasí - vše skončilo jako Hornberger Schießen. Německý výraz označuje, že v záležitosti oznámené s velkou fanfárou nic nevyšlo, a vše skončilo bez výsledku. Je to mj. důkaz, že vystrašení lidé vakcínou, ztrátou práce a peněz, rozdělením světa na bloky a globální sítí s velkými dírami pochopili, že pokojnou demonstrací nic nezmění a proto zůstali doma. I proto asi již ve středu vyhořelo v Mnichově osm policejních autobusů. Zda se jedná o žhářský útok, nevím. A ptám se: Jak důležitá bude G7 v budoucnu?

Zohledním-li skutečnost, že téma Ukrajina rozděluje svět na dva tábory, jeví se mi, že Skupina 20 (G20), je inkluzivnější, protože kromě G7 zahrnuje také země jako ČLR, RF, Indii a Brazílii. Přitom nelze ignorovat rozdíly mezi členy, které se v současné systémové krizi zdají být tak nepřeklenutelné, že činí G20 de facto neschopnou jednat. Skutečnost, že v G7 je snazší najít konsenzus mezi podobně smýšlejícími západními mocnostmi, není však z objektivních důvodů rozhodující při posuzování trendu, transformačních procesů ve světě a jeho dělení na bloky.

Opakující se myšlenka rozšířit G-7 do klubu demokracií, tj. spojit všechny demokracie na planetě do pevné skupiny, bez ohledu na jejich ekonomickou sílu se mi jeví vzhledem ke klinické smrti demokracie a boomu autokracií ve světě (obojí v západním smyslu slova) jako nesmysl a hloupost již proto, že čím větší je skupina členů bez společných a vzájemně respektovaných hodnot a národních zájmů, tím obtížnější je najít kompromisy. Nechť EU slouží jako varování a výzva k návratu rozumu, pokory a etiky do politiky, protože jinak nás čeká drahý pohřeb podle rčení neznámého původu: Vornehm geht die Welt zugrunde. Vznešeně jde svět ke svému konci. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele