Začněme nejprve Řeckem, které těsně před koncem roku nezvolilo nedůležitého prezidenta a tak má na krku 25. ledna předčasné parlamentní volby. V nich může vyhrát a možná i získat většinu v parlamentu extrémní levicová strana Syriza, která chce zemi u věřitelů zařídit odepsání řeckého vládního dluhu. Vedlejším produktem řeckého defaultu však tentokrát bude i Grexit, tedy opuštění eurozóny. Zajímavé přitom je, že podle víkendového Der Spieglu kancléřka Merkelová a s ní i Německo je údajně na řecký exit z měnové unie připraveno.To je vcelku jasný vzkaz řeckým voličům a hlavně střadatelům. Zjevnou pravdou totiž je, že eurozóna je jak po politické, tak institucionálně-finanční stránce na takovou možnost daleko lépe připravena než v roce 2010.

Pojďme na druhý nosný příběh eurozóny, který je rovněž globálním, a to je deflační historka v měnové unii, která jak ukázaly i víkendové komentáře prezidenta ECB Draghiho povede zřejmě již na konci ledna k dalšímu kolu nestandardní měnové expanze. Podle našeho názoru však v tomto kole ještě zřejmě nepůjde o nákupy vládních dluhopisů, ale "pouze" korporátních.

Je vcelku jasné, že spojovacím článkem obou výše uvedených příběhů musí nutně být kurz eura, který již také zřetelně oslabuje. Takový obrázek lze očekávat minimálně po většinu prvního měsíce roku. Řecké volby a zasedání ECB pak mohou být dobrou záminkou k obratu a to nejenom kurzu eurodolaru.

Jan Čermák, analytik ČSOB