Jaguer surrealistou

Termínem surrealismus obohatil umělecké názvosloví básník Guillaume Apollinaire. Novotvar přejal básník André Breton, jenž se stal nejvýznamnější osobností při sílení existence tohoto hnutí. Podobu mu dal v roce 1924 manifestem surrealismu. O surrealismu hovořil tak, že existuje dlouho, pouze je zapotřebí učinit jej jasným a zařadit do historických souvislostí. Zvláště do těch kontextů, které byly opomenuty dadaisty, předchůdci surrealismu. Breton surrealismus nedefinoval jako nový styl či novou formu kultury, nýbrž jako přehodnocení minulosti a pokus objasnit záhadné a opomíjené stránky lidské zkušenosti. Surrealismus se stal rozhodujícím uměleckým směrem pro první polovinu 20. století. Duchovním domovem surrealismu byla Francie, její metropole Paříž. Ovlivnil však celý svět.

Jaguer autorem

Celý tvůrčí život psal básně. Vydal sbírky La Poutre cause (1950), La Nuit est faite pour ouvrir les portes (1955), Le Mur derriere le mur (1958), Regards obliques sur une histoire parallele (s manželkou Anne Éthuin, 1977), L'Exces dans la mesure (1995), L'envers de la panoplie (2000).

Byl zapojen do činnosti několika uměleckých skupin a do vydávání časopisů. Připomeňme alespoň některé: La Plume, The Revolution La Nuit, Rixes, Phases, Il Gesto, Aujourd'hui, Les deux Soeurs, La Tour du Feu. Vydal řadu monografií osobností výtvarného umění: Pierre Alechinsky, Enrico Baj, Joseph Cornell, Wilhelm Freddie, Giuseppe Gallizioli, Alberto Gironella, Asger Jorn, Jacques Lacomblez, Renzo Margonari, Jules Perahim, Richard Oelze, Pozzati, Remedios Varo Uranga, Carlos Revilla, Jean-Pierre Vielfaure. Napsal kritické eseje: Les mysteres de la chambre noire - le surréalisme et la photographie (1982), Le surréalisme face a la littérature (1989), Das Surrealistiche gedichte, anthologie internationale du poeme surrealisté (1985), CoBrA au cour du XXe siecle (1997).

A byl originálním výtvarníkem, jehož obdaření obrazotvorností a filozofujícím nadhledem bylo neobyčejných rozměrů.

Jaguer inspirátorem

Světovou známost získal založením skupiny CoBrA v roce 1948 a hnutí Phases (Fáze) v roce 1952. Název CoBrA sestává z počátečních písmen hlavních měst států, odkud umělci pocházeli (Kodaň, Brusel, Amsterdam). CoBrA byla evropská avantgardní skupina činná mezi roky 1948–1951. Ustavena byla v Paříži. Jejími členy byli Nizozemci Constant, Corneille a Karel Appel, Belgičané Pierre Alechinsky a Christian Dotremont, Dán Asger Jorn a četní další. Přes své krátké trvání CoBrA měla značný vliv na evropské poválečné umění.

Docházelo v ní k rozličným kombinacím abstraktního umění s uměním „neabstraktním“. Tak vznikl svébytný projev evropského abstraktního expresionismu, úzce souvisejícího s informelem. Mezi důležité prameny, ze kterých umělci ze skupiny CoBrA vycházeli, patřila dětská kresba, art brut, pravěké umění, primitivismus. Významnou roli rovněž mělo svébytné zmocnění se tendencí surrealismu, zejména snových obrazů Joana Miróa.

V činnosti hnutí Phases, včetně stejnojmenného časopisu, se setkali výtvarníci a básníci z řady zemí, Z Československa byli do hnutí zapojeni Jaroslav Serpan (spolupracoval s Jaguerem při založení Phases), Josef Istler, Ladislav Novák, Václav Tikal a další.

Přátelství s Ladislavem Novákem

V roce 1964 zrodilo se Jaguerovo přátelství s básníkem, výtvarníkem a překladatelem Ladislavem Novákem (4. srpna 1925 v Turnově – 28. července 1999 v Třebíči), ( Ladislav Novák doma v Třebíči, v české i světové kultuře ). Působil v Třebíči na Vysočině. V roce 1964 Novák objevil novou interpretační metodu, která zásadně ovlivnila jeho další umělecké dílo – muchláž (výchozím bodem jejího vzniku je zmačkaný papír). Zhruba rok po vzniku prvních muchláží navrhl Jaguer Novákovi, aby změnil název techniky na froasáž, z francouzského froisser – zmačkat. Takto označená tvůrčí technologie se zařadila k netradičním výtvarným postupům. Další Jaguerův čin spolupráce s Novákem najdeme v podobě studie k Novákovým alchymážím, vydané v roce 1968 v katalogu k výstavě v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. V témže roce Novák přeložil Jaguerovu knihu básní Dějiště stávky. Vydala ji Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Dnes je ve veřejných knihovních fondech pravděpodobně nedostupná.

V autorské výtvarné práci Jaguer postoupil od pozoruhodných malířských modifikací realistických reprodukcí, jimž vdechl zneklidňující charakter nadreality, ke kresbám obsahujícím roztodivná imaginární zvířata a později symboliku mostů klenoucích se od skutečného k neskutečnému. V dalších jeho dílech nacházíme bizarní vegetaci evokující dojem lidské polopostavy, a stíny spojující se v konstrukce, jakoby vyvolané ze snů z času dětství.

Z konzistentního vztahu Jaguera a Nováka vzešel záměr výstavy Jaguerových děl v Třebíči. Stalo se tak ovšem až po řadě let, na jaře roku 2002, v renesanční budově třebíčské galerie Malovaný dům. Ve všech ohledech výjimečná výstava, jež byla prvním Jaguerovým výstavním vystoupením v České republice, uvedla čtyři desítky výtvarných děl malého formátu z let 1943 až 2002. Co do tvůrčí metody, byla to díla trojího druhu: kresby tuší, kresby s koláží a modifikace. Problémy ryze estetické Jaguera zajímaly toliko okrajově, spíše vůbec. Ohled na regule krasovědy vzdaluje, jak napsal, umělcovu pozornost od čisté tvořivosti, potlačuje bezprostřednost. Bylo dílem osudu, že výstava v Třebíči došla k uskutečnění kurátorem Luibomírem Kressou ml. až tři roky po Novákově smrti. Na podzim 2002 výstavu převzala Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Jaguer na Moravu nikdy nepřijel.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami