Konkrétně ze strany Šas odešel její dlouholetý předseda Eli Jišaj a založil si vlastní stranu, s níž půjde do blížících se předčasných voleb. Jeho rival, předchůdce a zároveň následovník Arje Deri, tak povede Šas, pro který už nebude hlasovat nemalá část jeho dosavadních příznivců. Dosavadní síla Šasu se tím rozdrobí.

Strana Šas není jen jedna ze stran, je to politická organizace, která měla v izraelském politickém životě zcela specifickou úlohu. Založil ji před třiceti lety význačný rabín Ovadja Josef a jejím úkolem bylo zastupovat takzvané mizrachim, židy orientálního původu.

Židovští přistěhovalci a uprchlíci z blízkovýchodních zemí sice od počátku představovali obrovskou část izraelské populace, ale ve státě založeném a řízeném vzdělanějšími židy evropského původu zůstávali často v druhořadém postavení – přední místa v akademickém životě, politice i armádě už dávno obsadili a vykonávali lidé z Evropy a Ameriky.

Proto až dosud bylo pro velkou část těchto „mizrachim“ důležitější hlasovat pro stranu, která reprezentovala jejich identitu a specifické zájmy, včetně ochrany autonomie jejich škol.

Rozpory ohledně ekonomické politiky nebo přístupu k mírovému procesu byly druhotné. Zatímco Šas pod vedením Arje Deriho podpořil mírové dohody z Osla a i v nedávných jednáních si kladl podmínky ohledně zvýšení minimální mzdy, za Eli Jišaje zas Šas bez problémů dlel v pravicové koalici, která privatizovala, snižovala sociální výdaje a podporovala izraelské osady na Západním břehu.

K rozpadu Šasu sice přispěly osobní neshody obou hlavních představitelů, ale hlavní byly jiné dva faktory. Zaprvé smrt zakladatele strany a duchovního vůdce Ovadji Josefa, který tak přestal tlumit vnitrostranické napětí.

A zadruhé a především se na jednotě Šasu projevily důsledky hlubokého přerodu izraelské politiky. V Izraeli téměř vymizel dosud silný střed a názory i strany se posunuly k okrajům.

Na jedné straně je tu po dlouhém spánku vidět obnova levice, zejména v podobě Strany práce, která se navíc spojila se stranou Hatnua Cipi Livniové. Také na pravé straně se už dříve objevily nové strany, jak nacionalisticky orientované, tak náboženské.

Právě tento pravolevý tah roztrhl stranu Šas vedví. Pravá část Šasu odešla za Eli Jišajem a přiblížila se k nacionalisticko-náboženskému bloku stran. Hranice mezi náboženskými silami a nacionalisty se stírá. Objevily se informace o jednání Jišaje s velmi pravicovou stranou Tkuma Uri Ariela, která zatím působila jako součást kandidátky strany Habajit Hajehudi Naftali Benneta, politika více nacionalistického než náboženského.

To vše souvisí ještě s jednou tendencí v izraelské společnosti, a to bourání dosud vysokých bariér mezi sionisty z řad ortodoxních židů a přinejmenším částí ultra-ortodoxní části společnosti. (Mimo jiné to vypovídá o větším zapojení tohoto dosud izolovaného segmentu do izraelské veřejnosti.) Eli Jišaj navíc udělal krok k aškenázským duchovním autoritám, a tak na svém vlastním případu ilustroval, že se hroutí přehrada i mezi těmito dvěma částmi ultra-ortodoxního světa.

Nyní se ukáže, jak v nadcházejících volbách dopadne starý Šas a nový Šas, protože se navíc projeví skutečnost, že Šas je sice strana ultraortodoxní, ale její voliči nikoli – mohou tedy utéci od obou následovníků starého Šasu.

Skutečnost, že mnozí Židé orientálního původu nyní budou hlasovat spíše podle politických názorů a nikoli podle otázek identity, je v tomto ohledu znakem úspěchu při jejich začlenění do izraelské společnosti a ekonomiky a také krokem k normálnímu politickému provozu – pokud takové slovo lze v kontextu izraelské stranické scény vůbec použít.

Arje Derimu se podařilo na svou stranu získat také Adinu Bar Šalom, dceru rabína Ovadji Josefa, která mu bude dělat poradce v otázkách postavení žen. Pro ultraortodoxní ženy v politice to je ovšem krok zpátky.

Adina Bar Šalom totiž původně hodlala sama kandidovat a byla by první ženou, která by se ocitla na kandidátce ultra-ortodoxní strany. (Zatím byla poslankyní jen Cvia Greenfield za levicovou Merec). V tomto ohledu se normalizace v této části politického spektra odkládá.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.