Narodil se jako Ben Carter v roce 1939 v Chicagu. Vyrůstal v chudé černošské čtvrti jako baptista. V polovině 60. let se mu podle jeho vlastního líčení zjevil archanděl Gabriel a zjevil mu důležitou pravdu. 

Část potomků černých otroků žijících v Americe byli prý ve skutečnosti potomci starých Izraelitů. Ti byli před dvěma tisíci lety vypuzeni ze Země izraelské Římany a část tehdejších Židů podle Carterova učení odešla až do západní Afriky.

Odtud byli později násilně odvezeni do Ameriky jako otroci. Náhle nastal čas vrátit se do staré domoviny. Z Bena Cartera se stal Ben Ami Ben-Israel a začal se získáváním následovníků, zejména v černošských čtvrtích Chicaga.

V roce 1967 s několika sty spolupracovníky černé pleti, kteří rovněž odhalili svůj hebrejský původ, přesídlil do Libérie, západoafrické země, kterou kdysi také založili otroci navrátivší se do Afriky.

Ben-Israelovi lidé v Libérii pobyli asi dva a půl roku, aby se očistili od starého života - podobně jako kdysi Izraelité na poušti. V roce 1969 dorazili do Izraele, kde se definitivně usadili u města Dimona v Negevské poušti, kde dosud žijí. Mnozí z nich přijeli jako turisté a v Izraeli žili po léta ilegálně a teprve postupně získávali povolení k dočasnému nebo trvalému pobytu.

Ben-Israelovi lidé také odmítali konvertovat k judaismu, což by jim umožnilo snazší získání občanství, protože tvrdili, že Židy už jsou. Izraelští rabíni však přesvědčeni nebyli. Na negevskou komunitu nahlíželi spíše jako na trochu bizarní kult, v němž se pěstuje mnohoženství, v sobotu se udržuje půst a jehož i v jiných ohledech vůdce trvá na své vlastní, svérázné interpretaci Tóry. 

Černí Hebrejci jsou například vegani, nejedí maso, mléko ani vejce. Tento zvyk se stal zčásti jejich obživou - provozují v Izraeli několik veganských restaurací. Také skutečnost, že černí Hebrejci se oblékají do pestrých západoafrických oděvů, nakonec úspěšně zúročili v dílnách, které produkují tuto módu pro další zájemce. 

Ti se ovšem nezajímají o to, kdo jsou černí Hebrejci s jejich zvyklostmi i velmi hierarchickou strukturou, jíž předsedal „Velký otec“ a k ruce mu bylo dvanáct „knížat“ a třináct „kněží“.

Ben Ami Ben-Israel bojoval celý život nejen o udržení své komunity, ale také o její uznání v izraelské společnosti, od níž se jeho lidé lišili nejen zvyky a barvou pleti, ale i svými náhledy na řadu otázek. Nakonec ovšem Ben-Israel dosáhl toho, že jeho lidé začali dostávat občanství.

V roce 1999 dva členové reprezentovali Izrael v písňové soutěži Eurovision. Také tehdejší prezident Šimon Peres v roce 2008 oslavil své pětaosmdesáté narozeniny v Dimoně mezi černými Hebrejci, kde pochválil jejich vytrvalé úsilí o rozvíjení Negevské pouště. 

Černí Hebrejci z Dimony jsou jen jednou z řady skupin Afroameričanů, kteří přijali judaismus nebo se považují za potomky starých Izraelitů, ale svůj odkaz vzali do rukou nejdůsledněji. Jsou také odlišní od černých Izraelců původem z Etiopie, tedy z Afriky východní.

Ben-Israelovi černí Hebrejci vzali za své poučení Tóry, aby se o svůj úspěch dělili. Proto dnes jejich vyslanci v několika afrických státech pomáhají s rozvojem organického zemědělství nebo čerpání vody v suchých oblastech. 

Dnes žije v Izraeli, ale také v Africe a v Karibské oblasti kolem šesti tisíc lidí, kteří se hlásí k odkazu Ben-Israelových černých Hebrejců. Ti izraelští nyní zůstávají bez vůdce.

Ben Ami Ben-Israel je zanechal ekonomicky zabezpečené a zakořeněné do izraelské společnosti. Pravděpodobné ovšem je, že jejich budoucnost bude bez duchovního vůdce trochu jiná než jejich minulost. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.