Máme zde jasný výsledek přehlasování menších států těmi většími. Navíc tisková konference příslušného komisaře zcela zřetelně ukázala, že Evropská komise přistupuje k jednotlivým státům jako k podřízeným regionům. Jsme tedy opět v podobné situaci, jako když o našem osudu rozhodovala Moskva.

Letos na podzim nás čekají parlamentní volby a v lednu 2018 i volby prezidentské. Oboje hlasování si zaslouží naši pozornost a hlavně naši účast. Když se podíváme na programy jednotlivých stran a hnutí, zjistíme, že jsou prakticky totožné. Všichni chtějí vyšší platy a důchody, více investic do infrastruktury apod. Co zůstává stranou, je náš postoj k Evropské unii. Přitom Brusel řídí naše životy více než Strakova akademie v Praze. A je velmi reálné, že po podzimních volbách v Německu bude tlak na přesun dalších pravomocí do Bruselu ještě větší. Ostatně Angela Merkelová nalezla v novém francouzském prezidentovi silného a spolehlivého spojence. Následující čtyři roky, tak budou pro vývoj v Evropské unii zcela zásadní.

Současná česká politická reprezentace nemá absolutně žádnou koncepci pro náš vztah k Evropské unii. Většina stran se omezí na konstatování, že chtějí být v hlavním proudu. Zbytek zmateně blekotá o reformě EU. A volič tápe, nechápe a podle toho volí. Pak jsme v situaci, kdy drtivá většina občanů nechce euro, ale v parlamentu mají drtivou většinu strany, které si vstup do eurozóny přejí. Kde je asi chyba?

Před říjnovými volbami musíme zcela jasně ukázat na ty, kteří chtějí přijmout euro. ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Jestliže je volič proti zavedení eura, není možné, aby vyjmenované strany podpořil. ODS je nutno přidat k dobru, že na téma euro chce vypsat referendum. Hnutí ANO se k přijetí eura staví odmítavě.

A obdobné je to i s prezidentskými kandidáty. Mediálně tolik protěžovaný Jiří Drahoš je odpůrcem referenda s odůvodněním, že pro tak závažné rozhodnutí nemá volič dostatek informací. Volič je tedy hlupák a rozhodnout musí tzv. elity, které jsou jasně probruselské. Jasnější vzkaz nám pan Drahoš nemohl dát. I zde tak platí, že pokud chce volič prezidenta, který bude hájit české zájmy, neměl by volit Jiřího Drahoše.

A obdobná situace je i s přijímáním migrantů. Je nutné si připomenout, že Sobotkova vláda sice odmítla kvóty, ale přislíbila dobrovolné přijímání migrantů. Mediálně tedy hrdě odmítla diktát Bruselu, ale ve skutečnosti ho tiše akceptovala. Rostoucí počet teroristických útoku v Evropě a jasně odmítavý postoj veřejnosti donutil vládu upustit i od dobrovolného přijímání, tedy do říjnových voleb. Pokud tedy volič nechce přijímat uprchlíky, neměl by dát hlas ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Na často opakovanou lež těchto stran, že do Česka přijdou pouze prověření migranti, nemůže skočit snad už ani Pepek Vyskoč z Haškova Švejka.

Budoucí česká vláda bude muset řešit uprchlické kvóty, náš vstup či nevstup do eurozóny a tlak Německa a Francie na předání dalších pravomocí do Bruselu, například v daňové oblasti. Pro příští čtyři roky budeme potřebovat silnou a rozhodnou vládu, kterou budou tvořit strany, které se nebojí říci NE. Zkrátka a dobře by to neměly být strany, které umožnily schválení Lisabonské smlouvy, kterou v roce 2009 podpořilo 125 poslanců z těchto stran:

ČSSD – celý poslanecký klub, ODS – 33 pro, 9 se zdrželo, 37 proti, KDU-ČSL – všichni poslanci, Strana zelených – všichni poslanci, KSČM – 23 proti, dva se zdrželi.

Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele