Možná, že je teď, v době stavby mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, dobré českým čtenářům připomenout nové poznatky vyplývající ze studia starých historických pramenů a nových objevů archeologie. Dnes je již možné nashromáždit tolik důkazů a informací, že se celá biblická „apoštolská tradice“ může zcela objektivně posuzovat coby pouze literárně a uměle vytvořená legenda. Jde především o nové informace a skutečnosti, které vyplývají ze znalosti překladů buddhistických a gnostických textů z období raného křesťanství, a o celkovou novou vzdělanost a porozumění z Védy pocházející duchovní tradice.

Z chlupatého ženského lůna

Termín „marya“ či „maria“ se totiž objevuje již ve védských bráhmanských hymnech coby označení „toho, kdo jde za Světlem“ a jehož cesta je umožněna jeho vnitřní čistotou mysli. Pouze takový obětník – „zpěvák“ svatého védského slova – může vykřesat (tj. „porodit“) svým zpěvem „sómu“, slovo plné Světla poznání, které potom coby „Spasitel“ rozřízne temnoty Nevědění a navede všechny poslouchající správným směrem. Toto vykřesávání či „zrozování“ spásného slova poznání, jehož název byl ve Védě kromě jiného též „iša“(!), bylo po tisíciletí ve védské tradici považováno za nejvyšší a nejdůležitější lidskou činnost. Spodní svět neprobuzených, svět Nevědění, však není schopen přijímat Světlo poznání ve své čisté gnostické podobě, protože je uvězněn ve hmotě a nic kromě „objektivní“ hmoty nevnímá a nevidí. Přenáší proto z nepochopení smysl všech idejí obsažených ve slovech na hmotné obrazy a formy, kterými tak nahrazuje celý gnostický proces poznání. Svaté védské slovo přinášející spásnou sómu – Světlo poznání – se tak díky tomuto nevědění proměnilo ve „svaté tělo boží“, vykřesávání tohoto Světla ústy zpěváků na zázračné zrození těla Spasitele, které se zrodilo z chlupatého ženského lůna, a přijímání tohoto Světla poznání do lidské mysli na obřadné pojídání „posvěceného“ kousku chleba – zázračného „těla Páně“. Jako připomínka ještě původního duchovního smyslu „zrození Spasitele“ zůstalo po mnoho staletí zvláště na Východě vyobrazování tzv. „mandorly“, lůna Světla, ze kterého jejím rozevřením Ježíš vystupuje na tento svět a které jen těmi nejotrlejšími nevědomci je možno považovat za lůno ženy.