Hluboce mě a moje přátele tyto názory uráží! Patřím ke generaci sedmdesátníků a moji přátelé, kamarádi, známí a spolužáci ze základních a středních škol nejsou žádní hlupáci. Jsou mezi nimi kvalitní řemeslníci, technici, právníci, lékaři a dnes i podnikatelé. Jsme samozřejmě vesměs v důchodu, i když někteří stále ještě pracují. Všichni máme bohaté životní zkušenosti. Čtyřicet i více let jsme žili v „minulém režimu“. Úmyslně nepoužívám někým tak oblíbený pojem  „ v komunismu“ . Ten tu nikdy nebyl. Byl tu autoritativní režim ovládaný komunistickou stranou, nejprve „lidově demokratický“, později „socialistický“.  Jako děti jsme byli v „pionýru“, chodili do prvomájových průvodů, v šedesátých letech věřili v „socializmus s lidskou tváří“ a těžce nás zklamala okupace v roce 1968. Alespoň naprostou většinu z nás.  Za takzvané „normalizace“ se 99% procent občanů naší vlasti, včetně naprosté většiny z nás, přizpůsobila. Malé procento občanů emigrovalo a hrstka se stáhla do vnitřní opozice. Všichni ostatní  pracovali, zakládali rodiny a měli děti. Dnes máme vnoučata a pravnoučata. 

Koncem osmdesátých let jsme vnímali změny v SSSR a v některých státech „socialistického bloku“, zejména v Polsku a Maďarsku. U nás došlo ke změně až jako v předposlední zemi, v listopadu 1989. Dalších třicet let žijeme ve zcela změněných podmínkách. A to ve všech směrech! Máme v podstatě bezbřehou svobodu.  Můžete urážet a plivat po kom chcete, můžete demonstrovat, účastnit se voleb, nebo je ignorovat, pracovat, nebo se flákat a chodit pro podporu na úřad, můžete cestovat po celém světě, pokud na to máte peníze. Můžete odejít a usadit se  kdekoliv ve světě, nebo se bez problémů zase vrátit zpátky. Můžete mít kolik chcete občanství, můžete být v kterékoliv straně, nebo si založit vlastní. Životní podmínky občanů se samozřejmě za posledních třicet let výrazně změnily. Máme se podstatně lépe, alespoň většina z nás.  Obrovsky se změnil přístup k informacím a možnost komunikace mezi lidmi.

A to všechno ovlivnilo naši generaci  a naše vnímání světa. Bohaté a rozmanité životní zkušenosti nám umožňují velmi kriticky vnímat záplavu všech možných informací a dobře se v nich orientovat. Všichni máme mobilní telefony, velká většina má počítače a využívá různé formy internetové komunikace a sleduje pestrou škálu různých médií. A to i ti, kteří překročili osmdesátku. Naše generace je proto daleko odolnější proti různým dezinformacím a lžím, zabaleným mnohdy do hezkých slov a frází, než lidé, kteří mají malé nebo žádné životní zkušenosti. Přesto nás tito lidé rádi poučují, dehonestují a dělají z nás blbce. Samozřejmě i mezi námi jsou lidé, kteří naletí na nějakou hloupost, ale to je vlastní každé generaci. A obzvlášť v tom vynikají ty nejmladší. Stačí se podívat na nesmyslné počínání jisté Gréty a podpory jejího chování od studentů. A bohužel i od politiků a fanatických aktivistů. Ale to je na jiný článek.

Samozřejmě, máme rozdílné politické postoje a  pohledy na politické dění u nás, i v světě. Úspěšní podnikatelé a dobře situovaní právníci, lékaři nebo manažéři   podporují spíš pravici, dělníci, kteří skončili počátkem devadesátých let na dlažbě, protože jejich továrna byla vytunelovaná a museli, mnohdy obtížně, hledat jinou práci, jsou spíš levičáky. Ale téměř všichni máme racionální, umírněné a věcné názory. Po zkušenostech z doby minulého režimu umíme velice dobře rozeznávat  a odolávat jakékoliv propagandě, ať už přichází  ze západu, nebo východu. Tak přestaňte dělat z naší generace nesvéprávné a manipulovatelné pitomce!

Jan Lepič